Slušnost, nebo zbabělost?

Začnu tím, že se autor zapomněl zmínit, jak by podle jeho názoru měla ČAK řešit podstatu věci, tedy například rozpory mezi netolerantním salafijským směrem islámu a středoevropským liberálním prostředím. Úloha ČAK spočívá v tom, že dbá na dodržování stavovských předpisů, které si advokáti dobrovolně uložili s cílem zachovávat důstojnost advokátního stavu. Nemá geopolitické cíle a v tomto směru se neangažuje a ani angažovat nehodlá. Rovněž neposuzuje osobní názory, politická stanoviska a občanské postoje jednotlivých advokátů. Dbá pouze na důsledné dodržování etického kodexu (přesněji řečeno na pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů). Porušení těchto předpisů se považuje za kárné provinění.

Pravidla profesionální etiky ČAK uvádějí v čl. 4 odst. 1 že „Advokát je všeobecně povinen poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu.“ Ne tedy pouze při výkonu advokacie, ale slušné a poctivé jednání je vyžadováno všeobecně. Každý advokát, který se nechá zapsat do seznamu advokátů ČAK, skládá slib, kterým se k dodržování stavovských předpisů dobrovolně zavazuje. Být advokátem není povinné a komu by tato omezení přišla nesnesitelná, jistě najde uplatnění v jiném oboru. Mimochodem – podobná úprava je ve stavovských předpisech ve většině civilizovaných jurisdikcí a znění obdobných ustanovení je velmi podobné.

Ani případný názor, že se dotyčná veřejně nepředstavila jako advokátka, a tudíž jako anonymní protestující nemohla snížit důstojnost advokátního stavu svým údajně neslušným chováním, neobstojí. I autor zmíněného článku ji označil jako známou advokátku – advokát, který se ve veřejném a mediálním prostoru pohybuje již řadu let, musí počítat s tím, že při jakémkoliv veřejném vystoupení si jej veřejnost nutně spojí i s jeho profesí, a tedy s advokacií.

Tedy – dotyčná advokátka nebyla postižena v rámci kárného řízení za své názory a občanské postoje, ale za to, jakým způsobem je prezentovala. Dokážu si představit, že závažnost názorů, za které se jednotlivec bere, může v jeho očích odůvodňovat důraznost prostředků, které použije. Ne však u advokáta, který se dobrovolně zavázal, že se – aby zachoval důstojnost advokátního stavu – bude všeobecně chovat poctivě, čestně a slušně. ČAK po svých členech nepožaduje, aby „drželi hubu a krok“ (jak stálo v článku), jen trvá na tom, aby své názory prezentovali slušně. A snad ještě k té několikrát skloňované zbabělosti – jsem si jist, že v dnešní době, kdy se většině liberálních Evropanů s historicky křesťanskou orientací zdá většina názorů radikálního islámu nejen nepřijatelná, ale vysloveně intelektuálně a kulturně odpudivá, má postoj ČAK, který – i přes sympatie, které může většina společnosti k prezentovaným postojům pociťovat – trvá na zachování slušnosti a důstojnosti alespoň u advokátů, ke zbabělosti opravdu daleko.

JUDr. MARTIN MAISNER, Ph.D., MCIArb., člen představenstva ČAK