Slušnost, nebo zbabělost?
autor: JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb. publikováno: 21.06.2018
Nedávno jsem se setkal v tisku s titulkem „Zbabělost advokátní komory“ (Roman Roun, Parlamentní listy 17. 5. 2018). Stručně řečeno, obsahem článku byla informace, že Česká advokátní komora kárně postihla známou advokátku JUDr. K. S. za její názory. Autor uvedl rovněž, že známá advokátka nereprezentovala své názory z pozice advokátky a ČAK nepřísluší její vystoupení komentovat, či dokonce trestat. Vyjádřil se rovněž, že je pohodlnější trestat známou advokátku za její osobní názory nežli řešit podstatu věci. Bylo by pozoruhodné spočítat, kolikrát se autor vzdálil od reality a jak málo se na tento (pro někoho jistě líbivý) článek odborně připravil.
Začnu tím, že se autor zapomněl zmínit, jak by podle jeho názoru měla ČAK řešit podstatu věci, tedy například rozpory mezi netolerantním salafijským směrem islámu a středoevropským liberálním prostředím. Úloha ČAK spočívá v tom, že dbá na dodržování stavovských předpisů, které si advokáti dobrovolně uložili s cílem zachovávat důstojnost advokátního stavu. Nemá geopolitické cíle a v tomto směru se neangažuje a ani angažovat nehodlá. Rovněž neposuzuje osobní názory, politická stanoviska a občanské postoje jednotlivých advokátů. Dbá pouze na důsledné dodržování etického kodexu (přesněji řečeno na pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů). Porušení těchto předpisů se považuje za kárné provinění.
Pravidla profesionální etiky ČAK uvádějí v čl. 4 odst. 1 že „Advokát je všeobecně povinen poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu.“ Ne tedy pouze při výkonu advokacie, ale slušné a poctivé jednání je vyžadováno všeobecně. Každý advokát, který se nechá zapsat do seznamu advokátů ČAK, skládá slib, kterým se k dodržování stavovských předpisů dobrovolně zavazuje. Být advokátem není povinné a komu by tato omezení přišla nesnesitelná, jistě najde uplatnění v jiném oboru. Mimochodem – podobná úprava je ve stavovských předpisech ve většině civilizovaných jurisdikcí a znění obdobných ustanovení je velmi podobné.
Ani případný názor, že se dotyčná veřejně nepředstavila jako advokátka, a tudíž jako anonymní protestující nemohla snížit důstojnost advokátního stavu svým údajně neslušným chováním, neobstojí. I autor zmíněného článku ji označil jako známou advokátku – advokát, který se ve veřejném a mediálním prostoru pohybuje již řadu let, musí počítat s tím, že při jakémkoliv veřejném vystoupení si jej veřejnost nutně spojí i s jeho profesí, a tedy s advokacií.
Tedy – dotyčná advokátka nebyla postižena v rámci kárného řízení za své názory a občanské postoje, ale za to, jakým způsobem je prezentovala. Dokážu si představit, že závažnost názorů, za které se jednotlivec bere, může v jeho očích odůvodňovat důraznost prostředků, které použije. Ne však u advokáta, který se dobrovolně zavázal, že se – aby zachoval důstojnost advokátního stavu – bude všeobecně chovat poctivě, čestně a slušně. ČAK po svých členech nepožaduje, aby „drželi hubu a krok“ (jak stálo v článku), jen trvá na tom, aby své názory prezentovali slušně. A snad ještě k té několikrát skloňované zbabělosti – jsem si jist, že v dnešní době, kdy se většině liberálních Evropanů s historicky křesťanskou orientací zdá většina názorů radikálního islámu nejen nepřijatelná, ale vysloveně intelektuálně a kulturně odpudivá, má postoj ČAK, který – i přes sympatie, které může většina společnosti k prezentovaným postojům pociťovat – trvá na zachování slušnosti a důstojnosti alespoň u advokátů, ke zbabělosti opravdu daleko.
JUDr. MARTIN MAISNER, Ph.D., MCIArb., člen představenstva ČAK