SD EU k odpovědnosti za porušení autorských práv

publikováno: 18.10.2018

Majitel internetového připojení, jehož prostřednictvím byla sdílením souborů porušena autorská práva, se nemůže zprostit odpovědnosti prostým uvedením svého rodinného příslušníka, který měl možnost přístupu k tomuto připojení. Nositelé práv musí mít k dispozici formu účinného procesního prostředku nebo nástroje umožňující příslušným soudům nařídit sdělení potřebných informací.

Německé vydavatelství Bastei Lübbe požaduje u Landgericht München I (zemský soud Mnichov I) od Michaela Strotzera finanční odškodnění, jelikož audiokniha, ke které má autorské právo a práva s ním související, byla sdílena za účelem jejího stažení s neomezeným počtem uživatelů internetových stránek zprostředkovávajících vzájemnou výměnu souborů (peer-to-peer) prostřednictvím internetového připojení, jehož majitelem je M. Strotzer.

Michael Strotzer popírá, že by se porušení autorského práva dopustil osobně. Kromě toho uvádí, že jeho rodiče, kteří s ním sdílejí společnou domácnost, měli k tomuto připojení rovněž přístup, aniž by však sdělil bližší podrobnosti o době, kdy jeho rodiče uvedené připojení použili, a o povaze tohoto použití.

Podle Landgericht München I z judikatury Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) vyplývá, že s ohledem na základní právo na ochranu rodinného života taková obrana podle německého práva stačí k vyloučení odpovědnosti majitele internetového připojení[1]. Landgericht München I se v tomto kontextu táže Soudního dvora na výklad ustanovení unijního práva o ochraně práv duševního vlastnictví[2].

V rozsudku Soudní dvůr odpověděl, že unijní právo brání vnitrostátní právní úpravě (takové, jako je dotčená právní úprava, vykládaná příslušným vnitrostátním soudem), podle níž majitele internetového připojení, jehož prostřednictvím byla sdílením souborů porušena autorská práva, nelze činit odpovědným, pokud uvede alespoň jednoho rodinného příslušníka, který měl možnost přístupu k tomuto připojení, aniž by tento majitel sdělil bližší podrobnosti o době, kdy tento rodinný příslušník uvedené připojení použil, a o povaze tohoto použití.

Podle Soudního dvora je třeba nalézt spravedlivou rovnováhu mezi jednotlivými základními právy, a sice právem na účinný procesní prostředek a právem duševního vlastnictví na jedné straně a právem na respektování soukromého a rodinného života na straně druhé. O takovou rovnováhu se nejedná, pokud je rodinným příslušníkům majitele připojení k internetu, jehož prostřednictvím bylo sdílením souborů porušeno autorské právo, přiznána téměř absolutní ochrana. Nemůže-li totiž vnitrostátní soudu projednávající žalobu na náhradu škody vyžadovat, na žádost žalobce, důkazy týkajících se rodinných příslušníků protistrany, jsou prokázání tvrzeného porušení autorského práva, jakož i identifikace pachatele tohoto porušení nemožné, a v důsledku toho dochází k závažnému porušení základního práva na účinný procesní prostředek a základních práv duševního vlastnictví, kterých požívá nositel autorského práva. Jinak by tomu však bylo v případě, kdyby – v zájmu zabránit zásahu do rodinného života považovaného za nepřípustný – měli nositelé práv k dispozici jinou formu účinného procesního prostředku, který by jim v tomto případě zejména umožnil, aby byla určena občanskoprávní odpovědnost majitele dotčeného internetového připojení.

Nadto je v konečném důsledku věcí Landgericht München I, aby ověřil, zda v dotčeném vnitrostátním právním řádu případně existují další nástroje, řízení a opravné prostředky, které by příslušným soudům umožnily nařídit poskytnutí nezbytných informací umožňujících prokázat, za takových okolností, jako jsou okolnosti této věci, porušení autorského práva a identifikovat jeho pachatele.

Zdroj: Soudní dvůr EU.