Pestrá, a přece stejná advokacie
autor: JUDr. RADIM MIKETA, člen představenstva ČAK publikováno: 18.08.2016
V minulém čísle Bulletinu advokacie jsem si se zájmem přečetl článek JUDr. Vladimíry Glatzové, kterak po právu plísnila některé partnery velkých advokátních kanceláří, kteří již namnoze samotné právní služby neposkytují, ale věnují se převážně jen náboru klientů či jejich „oprašování“ na golfu či společenských schůzkách.
Několik málo dnů poté jsem se na jednom z okresních soudů potkal se svou milou kolegyní, která mi vyprávěla o tom, že před dvěma lety odešla do důchodu její asistentka a ona se rozhodla již novou neshánět. Píše si sama, datovku si také otevře a stejně jí všichni volají na mobil, tak proč by za sekretářku utrácela. Nahlas uvažovala i o tom, zda pro ni má smysl platit pronájem kanceláře, když je pořád u soudu, na výsleších nebo u klientů. Rozumně (a v souladu s etickým kodexem) nakonec dospěla k závěru, že scházet se s klienty v kavárnách není vhodné a kancelář si přeci jen ponechá.
K napsání této úvahy mne pak přivedlo další setkání s kolegou, který si postěžoval nad tím, že už ani neví, zda je advokát, neboť výkon funkce insolvenčního správce již představuje podstatný a zcela zásadní rozsah jeho činnosti.
Jistě není nic objevného, že výkon advokacie jednotlivými advokáty je skutečně přepestrý a profesní světy některých advokátů jsou světelné roky vzdálené. Asi se není třeba přesvědčovat ani o tom, že by se advokát z „Horní – Dolní“ stěží mohl bez dalšího stát partnerem kanceláře, čítající desítky advokátních hlav, poskytujících právní služby mezinárodním korporacím. Stejně tak jsem však přesvědčen o tom, že partner takovéto kanceláře by se stal takřka bezradným, pokud by se ocitl v oné „Horní – Dolní“ a měl jít ráno hájit klienta v trestní věci, přes oběd sepsat smlouvu o služebnosti a odpoledne např. dobojovat letitý opatrovnický spor u odvolacího soudu.
Domnívám se, že nelze ani tvrdit, že ten či onen výkon advokacie je složitější, záslužnější či potřebnější. Nepochybně také může někoho více vnitřně naplňovat mnoho cifer u kolonky „celkem“ na výpisu z účtu a někoho klientova napřažená pravice a slzy vděčnosti v jeho očích po skončení sporu.
Ať již budeme připravovat nadnárodní fúzi, nebo prodávat garáž mezi sousedy, zůstávají základní zásady a pravidla poskytování právních služeb jednoduše stejná: 1. služba právu, 2. služba klientovi, 3. právo na honorář. Pokud pořadí těchto zásad zaměníme či některou z nich pomineme, nepochybně nevykonáváme advokacii svobodně ani čestně a svědomitě, ale stáváme se vazaly svého klienta či svého účtu. Nerespektování těchto zásad jistě může přinést krátkodobý profit, v dlouhodobém horizontu však dle mého názoru nemůže naplňovat nikoho z nás.
Všem vám přeji krásné léto a dlouhodobý fajn pocit z toho, co děláme.
JUDr. RADIM MIKETA, člen představenstva ČAK