Pestrá, a přece stejná advokacie

Několik málo dnů poté jsem se na jednom z okresních soudů potkal se svou milou kolegyní, která mi vyprávěla o tom, že před dvěma lety odešla do důchodu její asistentka a ona se rozhodla již novou neshánět. Píše si sama, datovku si také otevře a stejně jí všichni volají na mobil, tak proč by za sekretářku utrácela. Nahlas uvažovala i o tom, zda pro ni má smysl platit pronájem kanceláře, když je pořád u soudu, na výsleších nebo u klientů. Rozumně (a v souladu s etickým kodexem) nakonec dospěla k závěru, že scházet se s klienty v kavárnách není vhodné a kancelář si přeci jen ponechá.
K napsání této úvahy mne pak přivedlo další setkání s kolegou, který si postěžoval nad tím, že už ani neví, zda je advokát, neboť výkon funkce insolvenčního správce již představuje podstatný a zcela zásadní rozsah jeho činnosti.
Jistě není nic objevného, že výkon advokacie jednotlivými advokáty je skutečně přepestrý a profesní světy některých advokátů jsou světelné roky vzdálené. Asi se není třeba přesvědčovat ani o tom, že by se advokát z „Horní – Dolní“ stěží mohl bez dalšího stát partnerem kanceláře, čítající desítky advokátních hlav, poskytujících právní služby mezinárodním korporacím. Stejně tak jsem však přesvědčen o tom, že partner takovéto kanceláře by se stal takřka bezradným, pokud by se ocitl v oné „Horní – Dolní“ a měl jít ráno hájit klienta v trestní věci, přes oběd sepsat smlouvu o služebnosti a odpoledne např. dobojovat letitý opatrovnický spor u odvolacího soudu.
Domnívám se, že nelze ani tvrdit, že ten či onen výkon advokacie je složitější, záslužnější či potřebnější. Nepochybně také může někoho více vnitřně naplňovat mnoho cifer u kolonky „celkem“ na výpisu z účtu a někoho klientova napřažená pravice a slzy vděčnosti v jeho očích po skončení sporu.
Ať již budeme připravovat nadnárodní fúzi, nebo prodávat garáž mezi sousedy, zůstávají základní zásady a pravidla poskytování právních služeb jednoduše stejná: 1. služba právu, 2. služba klientovi, 3. právo na honorář. Pokud pořadí těchto zásad zaměníme či některou z nich pomineme, nepochybně nevykonáváme advokacii svobodně ani čestně a svědomitě, ale stáváme se vazaly svého klienta či svého účtu. Nerespektování těchto zásad jistě může přinést krátkodobý profit, v dlouhodobém horizontu však dle mého názoru nemůže naplňovat nikoho z nás.
Všem vám přeji krásné léto a dlouhodobý fajn pocit z toho, co děláme.

JUDr. RADIM MIKETA, člen představenstva ČAK