Institut svěřenského fondu v NOZ

autor: Mgr. Miloš Kocí
publikováno: 27.02.2014

Svěřenský fond (též trust, fiducie nebo Treuhand)[1] zaváděný zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“)[2] je v českém právu zcela bezprecedentním fenoménem, a to nikoliv jen co do své formy, ale zejména s ohledem na své účinky na soukromoprávní vztahy.

1. Obecné poznámky

1.1 Vymezení problému

Tento tradiční institut common law byl do NOZ převzat z Quebeckého občanského zákoníku[3] (dále jen „CCQ“), v němž byl jako tzv. fiducie úspěšně funkčně adaptován na právní řád s výraznými kontinentálními rysy.[4] To bylo podle autorů NOZ též hlavním důvodem, proč nebyly jako modely svěřenského fondu zvoleny jeho obdoby nalézající se v jiných právních řádech, jež by hypoteticky rovněž mohly sloužit jako inspirační zdroje (např. úprava ve Skotsku, Jihoafrické republice nebo ve státu Lousiana).[5]

Primárním cílem tohoto příspěvku je především zodpovědět otázku, zda byla implementace tohoto institutu do českého právního řádu provedena důsledně. V dalším textu proto naši pozornost nezaměříme na pouhou parafrázi zákonného textu, ale ten bude toliko krátce sumarizován za účelem poskytnutí jistého informačního minima, nezbytného pro následné pojednání o skutečně palčivých tématech. Deskripce základního rámce fungování svěřenského fondu byla ostatně již podána na jiných místech.[6]

Sekundárním cílem příspěvku pak bude představit čtenáři základní jevové modality, v nichž se může svěřenský fond v každodenní praxi uskutečňovat. Ani v těchto ohledech totiž doposud publikované práce včetně Důvodové zprávy k NOZ svoji úlohu nesplnily, a proto je stále ještě obtížné si pod zákonnou konstrukcí svěřenského fondu představit konkrétní formy jeho existence.[7]

1.2 Definiční znaky svěřenského fondu

Učiníme-li velmi koncentrovanou syntézu zákonného textu a Důvodové zprávy k NOZ, můžeme o pojmu svěřenského fondu říci zhruba následující: svěřenský fond je entitou bez právní subjektivity[8]v zásadě nepodléhající veřejnoprávnímu dohledu,[9]která se obligatorně spravuje statutem vydaným zakladatelem[10]a umožňuje vznik odděleného a nezávislého vlastnictví majetku,[11] svěřeného k naplňování určitého účelu, ať již veřejného, nebo soukromého.[12]

Majetek vložený do svěřenského fondu přestává být momentem jeho vzniku, tedy přijetím pověření ke správě majetku ze strany správce,[13] ve vlastnictví zakladatele fondu, aniž by se nicméně stal vlastnictvím kohokoliv jiného (např. správce fondu nebo obmyšleného, tj. osoby, jíž má být z fondu plněno).[14] Ve veřejných seznamech je jako vlastník sice formálně veden správce fondu, ale pouze s odlišujícím dodatkem „svěřenský správce“.[15]

Svěřenský fond může být zřízen smlouvou nebo pořízením pro případ smrti,[16] a to jak bezúplatně, tak i za úplatu nebo jiné protiplnění.[17] Může jej zřídit kdokoliv, tj. člověk i korporace, a kromě svéprávnosti nejsou zvláštní požadavky kladeny ani na osobu správce fondu.[18]

Do svěřenského fondu může být vložen jakýkoliv majetek, tj. věci movité, nemovité, hmotné i nehmotné. Správce je ve své činnosti podroben standardům kladeným na správu cizího majetku[19] a nad výkonem jeho oprávnění vykonávají dohled zakladatel a obmyšlený, popř. i jiná osoba určená statutem či zákonem.[20]

Jakmile je fond jednou zřízen, je v zásadě nezrušitelný. Správa fondu končí, uplyne-li doba, na kterou byl zřízen, je-li dosaženo jeho účelu, vzdají-li se plnění z něj všichni obmyšlení (u fondu zřízeného za soukromým účelem), anebo rozhodne-li tak soud.[21] Fond však zaniká až převedením majetku na nového vlastníka, resp. poté, co je s ním naloženo podle statutu.[22] Maximální doba existence svěřenského fondu stanovena není.[23]

1.3 Účel

Obdoby angloamerického institutu trustu se do právních řádů zemí kontinentální právní kultury zavádějí zejména z toho důvodu, aby se zabránilo relokaci majetku do zemí, které flexibilní a efektivní správu majetku formou klasického trustu umožňují.[24] Dalším důvodem je, že se trustu často využívá jako zajišťovacího instrumentu,[25] a to dokonce i v rámci přeshraničních finančních projektů a globálních bankovních obchodů. Prostřednictvím trustu lze též realizovat islámské finanční transakce založené na fiduciárním principu a právu šaría odmítajícím úrok, čímž je v konečném důsledku umožněno i efektivní napojení na islámský bankovní systém jako celek, o nějž západní bankovní systém dlouhodobě usiluje.[26] Francouzský zákonodárce za tím účelem dokonce již existující právní úpravu Code Civil v roce 2009 obohatil o 16 dalších paragrafů, avšak tyto změny byly zrušeny Státní radou.[27]

Institut pomáhá i lidem, kteří z nějakého důvodu (např. pro stáří nebo nemoc) usilují o to, aby se zbavili břemene správy svého majetku. Může ale posloužit i lidem, kteří chtějí mít po své smrti větší vliv na nakládání s jejich majetkem, než by jim umožňovalo dědické právo, anebo lidem, kteří se v době blahobytu chtějí zabezpečit proti finančním těžkostem vzniklým v budoucnosti, včetně potenciálních věřitelů.

2. Specifické problémy

2.1 Typizace svěřenských fondů[28]

Z pohledu budoucí exploatace všech možností, které s sebou institut svěřenského fondu přináší, je vhodné podrobněji rozvést, jak je tento institut prakticky využíván v oblasti své provenience, tj. v kanadském Québeku. S ohledem na skutečnost, že v CCQ i NOZ je svěřenský fond co do svého možného účelu koncipován tím nejširším možným způsobem, tak lze očekávat, že se tento institut bude v České republice naplňovat obdobným, ne-li totožným obsahem jako v Québeku, kde se rozlišuje:

a) Obchodní svěřenský fond (fiducie commerciale): zahrnuje především investiční a penzijní trusty,[29] dále umožňuje organizaci a zajištění velkých finančních projektů a může rovněž sloužit jako alternativa k inkorporaci podniku v rámci akvizic (fiducie entreprise). V zahraničí je v podobě zajišťovacího svěřenského fondu (fiducie-sureté) využíván rovněž jako prostředek usnadňující restrukturalizaci společností[30] či zajišťující věřitele při emisi obligací.[31] Jako zajišťovacího instrumentu ho tak využívají i banky pro účely dalšího zhodnocování svých aktiv.[32] V České republice si lze samozřejmě představit i realizaci jiných podnikatelských záměrů, kde by mohly být flexibilita a tvárnost této formy svěřenského fondu vysoce oceňovány. Jako příklad uveďme rozhodnutí dvou podnikatelských subjektů společně založit svěřenský fond za účelem dosažení specifického podnikatelského záměru, z něhož budou oprávněni jako obmyšlení a za jehož realizaci v souladu s podmínkami precizovanými ve statutu bude zakladatelům odpovídat správce zosobněný pečlivě vybraným profesionálem, jenž nebude svazován kogentními ustanoveními zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, jak by tomu bylo, kdyby totožný podnikatelský záměr sledovali sami zakladatelé coby dvě korporace sdružené v obchodním konsorciu.

b) Rodinný svěřenský fond (fiducie familiale): pomáhá řešit problémy související se správou rozsáhlého rodinného majetku a jeho mezigeneračním přechodem, přičemž tato forma svěřenského fondu umožňuje širší následnou kontrolu a intervenci zakladatele, než jakou by nabízelo darování, zřízení požívacích práv či fideikomis; správce fondu může být zakladatelem vybaven širokou mírou uvážení, v jehož rámci se bude moci rozhodovat, zda vůbec a případně v jakém rozsahu či poměru mezi obmyšlené přerozdělí výnosy z rodinného majetku (fiducie familiale discrétionnaire). Tímto druhem svěřenského fondu se lze např. postarat o hmotné zajištění současného či bývalého manžela (fiducie au bénéfice axclusif du conjoint a fiducie en faveur de l´ex-conjoint), ať již z důvodu plnění zákonné vyživovací povinnosti,[33] nebo za účelem splnění dobrovolného dluhu, přičemž v Québeku je tato forma hmotného zajištění manžela dokonce daňově zvýhodněna.[34] Správcem rodinného svěřenského fondu by vždy měla být osoba, která se v poměrech dané rodiny dobře orientuje, a zakladatel by měl ve statutu rovněž určit dostatečně přesný klíč, podle něhož má být eventuálně vybrán správce náhradní. Konkrétní ilustrací možného využití tohoto typu svěřenského fondu v podmínkách České republiky může být např. situace, kdy zakladatel trpí roztroušenou sklerózou a správce pověří tím, aby obmyšlenými určil jen ty rodinné příslušníky, kteří budou o zakladatele nejlépe pečovat v době, kdy se u něj projeví pokročilá distorze osobnosti a fyzického zdraví, přičemž z rozhodnutí zakladatele potenciální obmyšlení o založení svěřenského fondu mohou, ale také nemusejí být informováni.

c) Diskreční svěřenský fond (fiducie discrétionnaire): svěřenský fond, v němž je správce vybaven širokým diskrečním uvážením, se nemusí nutně omezit jen na úpravu rodinných vztahů popsanou výše, když svého uplatnění může dojít všude tam, kde je v zájmu sledovaného účelu, aby měl správce možnost výběru mezi obmyšlenými z určitého okruhu, resp., aby měl možnost stanovit obmyšleným výši plnění v situaci, kdy jsou tito předem pevně stanoveni (např. i v rámci svěřenských fondů sledujících veřejně prospěšný účel). Správce může rozhodovat o přerozdělení v rámci dané roční kvóty (tzv. horizontální diskrece, discrétion horizontale), anebo rozhoduje i o celkové přerozdělované sumě (tzv. vertikální diskrece, discrétion verticale). Pokud je správce podle statutu oprávněn vybírat ze skupiny potenciálních obmyšlených (bénéficaires potentiels), tak těmto obmyšleným sice nepřísluší kontrolní a intervenční oprávnění, mohou se však domáhat řádného výkonu povinností správce soudní cestou.[35] Plná práva naopak příslušejí obmyšleným, kteří jsou pevně stanoveni, včetně ještě nenarozených osob (bénnéficiaires éventuels), za něž práva vykonává opatrovník (curateur).

d) Testamentární svěřenský fond (fiducie testamentaire): jedná se o pořízení pro případ smrti svého druhu, které zůstaviteli více než kterýkoliv jiný právní institut i po smrti umožňuje vykonávat vliv na zacházení s majetkem, jenž mu kdysi náležel. Tímto způsobem může být v ČR majetek zakladatele zcela vyloučen z dědického řízení s podstatnými následky např. i pro nepominutelné dědice, aniž by se zakladatel musel vzdát správy svého majetku ještě za svého života. Je totiž zřejmé, že přestává-li majetek vložený do svěřenského fondu být ve vlastnictví svěřitele, nemůže být následně ani předmětem majetkových nároků jeho případných dědiců, včetně dědiců nepominutelných. Hypoteticky by dědicové mohli za určitých okolností vstoupit do práv zakladatele, plynoucích z tzv. reziduálního vlastnictví.[36] S účastí právního nástupce zakladatele expressis verbis počítá pouze § 1470 NOZ, který stanoví povinnost soudu vyžádat si jeho stanovisko ke změnám svěřenského fondu. Právní nástupce zakladatele však není uveden mezi účastníky řízení ve věcech svěřenského fondu podle § 95 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a proto se domníváme, že jej ani nelze považovat za osobu mající právní zájem, která může soudu navrhnout (i) jmenování svěřenského správce, (ii) uložení nebo zákaz určitého jednání svěřenskému správci, (iii) odvolání nebo jmenování svěřenského správce, resp. (iv) aby ji pověřil zahájením nebo vedením řízení v zájmu svěřenského fondu místo svěřenského správce.[37] Právní nástupce není ani osobou oprávněnou k vydání majetku ze svěřenského fondu při jeho zániku, pokud nebyl jmenován obmyšleným, protože toto právo je zcela zřejmě koncipováno jako osobní právo zakladatele,[38] stejně jako jeho právo jmenovat (či nejmenovat) obmyšleného. V opačném případě by tak právo zakladatele jmenovat obmyšleného dle své vůle bylo fakticky zpochybněno.

e) Bezúplatný svěřenský fond mezi živými (fiducie entre vifs créée titre gratuit): není jen prostou modalitou darování, ale umožňuje určeným osobám za daných podmínek čerpat benefit z určitého jmění, aniž by se staly jeho vlastníky. Tato forma svěřenského fondu se vyskytuje všude tam, kde je zakladatel zároveň jediným obmyšleným, neboť zde chybí osoba, která by se mohla zavázat k nějakému protiplnění.

f) Ochranný svěřenský fond (fiducie de protection d´actifs): zahrnuje dvě formy svěřenského fondu známé z anglosaského práva, totiž (i) asset protection trusts a (ii) protective trusts. V prvním případě zakladatel vyčlení část svého majetku do svěřenského fondu a vyjme ho tak z dosahu svých potenciálních budoucích věřitelů, pokud nenaplní předpoklady, za nichž by toto právní jednání mohlo být prohlášeno za relativně neúčinné podle NOZ, resp. věřiteli úspěšně odporováno podle insolvenčního práva. Ve druhém případě je statut formulován tak, aby obmyšlený neměl na plnění z fondu automatický právní nárok, na který by mohli nastoupit jeho případní budoucí věřitelé. V Québeku může být obmyšlenému alternativně též uložen zákaz své právo převádět či zatěžovat a po zanesení tohoto omezení do příslušného registru obmyšlený nemůže své právo ani zastavit. V České republice však nebude existovat rejstřík svěřenských fondů, takže asi v úvahu připadá jen první možnost. NOZ sice upravuje institut tzv. negative pledge, tj. závazek vlastníka, že svoji nemovitost nezastaví, který lze zanést do rejstříku zástav, ale obecné vyloučení zcizitelnosti (stipulation d´inaliénabilité) na rozdíl od Québeku neznáme.

2.2 Formální předpoklady vzniku

Jak bylo uvedeno výše, každý svěřenský fond musí mít dle NOZ především vlastní statut, a to vydaný zakladatelem ve formě veřejné listiny.[39] Zákonodárce však s případnou absencí statutu nespojuje žádnou sankci a zejména s jeho existencí nespojuje vznik svěřenského fondu, jenž vzniká již v momentě, kdy správce přijme pověření k jeho správě.[40] Pro zakládací akt pak zvláštní formu nevyžaduje.[41] Tento značně neformální způsob vzniku svěřenského fondu podle NOZ je ve zjevném kontrastu s praxí uplatňovanou v mnohých zemích kontinentální Evropy.

Ve Francii byl v březnu 2010 po několika letech existence fiducií[42]schválen zákon, jímž byl zřízen celonárodní rejstřík,[43] poskytující státní správě informace nezbytné pro provádění auditů a zabraňující antedatování zakládacích právních jednání.[44] Zakládací právní jednání navíc musí být pod sankcí neplatnosti učiněno v písemné formě a musí splňovat určité obsahové náležitosti.[45] Písemná forma se vyžaduje i pro tzv. fiduciární smlouvy v Lucembursku.[46] V Itálii sice zatím žádná z variant trustu zavedena nebyla,[47] ale účelové vázání majetku umožňuje tzv. vincolo di destinazione, v jehož rámci lze shromáždit pouze majetek evidovaný ve veřejných rejstřících (tj. např. nemovitost či motocykl), ovšem pod podmínkou, že je tento úkon úředně osvědčen (tj. je učiněn formou notářského zápisu nebo jiného úředního záznamu).[48] Italská náhražka trustu je tedy značně omezena jak materiálně, tj. rozsahem aktiv, jež mohou být do fondu vkládána, tak formálně, kdy se již pro samotný zakládací akt vyžaduje kvalifikovaná právní forma.

Je politováníhodné, že se otázkami vzniku svěřenského fondu nezabývá český zákonodárce podrobněji. Je tak zcela relevantní i intepretace současné právní úpravy, podle níž bude možné vznik svěřenského fondu antedatovat, což bude mít zcela jistě negativní vliv na právní jistotu účastníků právních vztahů. Tuto obavu ještě umocňuje skutečnost, že na rozdíl od Francie může být správcem svěřenského fondu kromě právnických osob určených zákonem též jakákoliv svéprávná fyzická osoba.[49] Některé nedostatky pravděpodobně odstraní judikatura (snad zejména dovodí, že bez existence statutu ve formě veřejné listiny svěřenský fond nebude založen platně), jiné otázky však nebudou řešitelné bez přímé novelizace zákona (např. povinná registrace fondů pro daňové účely).

2.3 Relativní neúčinnost

Účinnou záruku ochrany před zneužitím svěřenského fondu může skýtat institut relativní neúčinnosti právních jednání, tedy dřívější odporovatelnost. Québecký občanský zákoník v této souvislosti pro uplatnění pauliánské žaloby stanoví subjektivní lhůtu v trvání jednoho roku od doby, kdy se věřitel o předmětném zkracujícím úkonu dozví.[50] Vzhledem k faktu, že doprovodná legislativa k NOZ nepředpokládá, že by svěřenské fondy podléhaly registraci ve veřejných rejstřících,[51] odpovídal by model odporovatelnosti založený na běhu subjektivní lhůty funkcionálně i potřebě chránit věřitele před negativními externalitami jejich zakládání. Dle NOZ je ovšem promlčecí lhůta naopak objektivní a činí pět let u úmyslného jednání dlužníka zkrátit věřitele a pouhé dva roky, pokud jeho úmysl musel být druhé straně znám nebo jedná-li se o bezúplatné jednání.[52]

Volba objektivní lhůty je v celkovém legislativním a sociokulturním kontextu naší země nevhodná a otevírá široké pole pro zneužívání institutu svěřenského fondu pro účely poškozování věřitelů a praní špinavých peněz. Pokud se zákonodárce rozhodl tento institut de facto bez výraznějších odchylek převzít z CCQ, měl jej do českého právního řádu implantovat s přihlédnutím ke všem organickým vazbám, jež jeho úspěšnou existenci v Québeku umožňují a podmiňují, tj. včetně modelu odporovatelnosti. Na tom nic nemění ani fakt, že zákonodárce z CCQ převzal společnou a nerozdílnou odpovědnost správce, zakladatele a obmyšleného v případě, že se tyto osoby dopustí úmyslného poškození práv zakladatelova věřitele nebo poškození svěřenského fondu,[53] protože toto ustanovení NOZ samo o sobě dostatečné garance neposkytuje.

2.4 Daňový režim a money laundering

Svěřenský fond bude v ČR daněn stejnou sazbou jako právnická osoba. Bezúplatný příjem obmyšleného z majetku, který byl do svěřenského fondu vyčleněn pořízením pro případ smrti, resp. z majetku, o nějž byl majetek svěřenského fondu tímto způsobem zvýšen, bude osvobozen od daně z příjmů fyzických osob. Od daně z příjmů jsou dále osvobozena plnění poskytovaná obmyšlenému z majetku svěřenského fondu, který do něj vložil jeho příbuzný v linii přímé či vedlejší, přičemž okruh příbuzných ve vedlejší linii je omezen jejich taxativním výčtem (jedná se o sourozence, strýce, tetu, synovce nebo neteř, manžela, manžela dítěte, dítě manžela, rodiče manžela nebo manžela rodičů).[54] Doprovodná legislativa k NOZ tedy předpokládá zvláštní daňové výhody u testamentárních a rodinných svěřenských fondů, což je zcela v souladu s praxí uplatňovanou v Québeku (viz výše). Je však třeba zdůraznit, že od daně nejsou osvobozena taková plnění, která jsou obmyšlenému poskytována ze zisku těchto typů svěřenského fondu, ale pouze plnění poskytovaná mu z majetku „kmenového“.

Jiným problémem pak je samotná vymahatelnost daňových odvodů v situaci, kdy svěřenské fondy nebudou podrobeny žádné registraci. Inspirací pro jeho řešení by mohl být přístup uplatňovaný ve Francii, kde se pro daňové účely i po založení fiducie vychází z domněnky, že zakladatel je stále vlastníkem majetku, který do fiducie vložil. Navíc do jednoho měsíce musí být o smlouvě zakládající fiducii informován příslušný finanční úřad, a to pod sankcí její neplatnosti.[55] V neposlední řadě by měla být převzata i francouzská úprava, podle níž nemůže být zakladatelem fiducie osoba s domicilem v zemi, která s Francií nemá dohodu o potírání daňových podvodů a úniků,[56] a v našem kontextu by navíc měl být omezen i okruh všech ostatních svěřitelů (tj. osob, které mohou zvyšovat jeho majetek[57]). V opačném případě totiž bude institut svěřenského fondu nevyhnutelně zneužíván též k pohodlné legalizaci výnosů z trestné činnosti ukrytých doposud v zahraničí.[58]

Lze uzavřít, že pokud český zákonodárce neustoupí ze svých aktuálních pozic a nepřijme vhodná opatření k nápravě popsaného stavu, budou jedinou daňovou motivaci pro zakládání svěřenských fondů představovat daňové úniky. Reálná vymahatelnost daňové legislativy na svěřenských fondech zůstane naivním přáním a realitou se navíc stane i masové praní špinavých peněz.

2.5 Narušení transparentnosti

V České republice byl nedávno přijat zákon, jímž byly zrušeny akcie na majitele a jehož cílem bylo zprůhlednění vlastnických struktur akciových společností.[59] Zavedením institutu svěřenského fondu do českého právního řádu v navrhované podobě bude toto úsilí zmařeno, protože do něj zakladatel bude moci svěřit právě i akcie, ať již v zaknihované či imobilizované podobě. Zakladatel se tedy např. bude moci ve statutu označit za obmyšleného a čerpat tak akciové výnosy v anonymitě, neboť jako vlastník akcií bude formálně veden svěřenský správce.

Za vzor přitom českému zákonodárci znovu mohla sloužit především Francie, kde se uplatňuje domněnka, že správce, zakladatel a obmyšlený jednají ve vzájemném souladu, aby byla zajištěna úplná transparentnost na finančních trzích a nebylo tak možné uzavírat pozice na finančních trzích v utajení.[60] Alespoň na finančních trzích by tak v ČR byla garantována určitá míra transparentnosti.

2.6 Zajišťovací funkce

Zajišťovací svěřenský fond (fiducie-sureté, security device) má velké výhody, protože na rozdíl od hypotéky nemá akcesorický charakter, tzn. není vázán na jiný právní vztah. Při zajišťovacím svěřenském fondu se má po novelizaci CCQ z roku 1999 přiměřeně postupovat podle ustanovení o zpeněžení hypotéky[61] a není již tedy sporu o tom, že takový svěřenský fond musí být zanesen do odpovídajícího rejstříku, jinak je vůči třetím osobám neúčinný.[62]

Nový občanský zákoník nicméně na rozdíl od CCQ podobný odkaz neobsahuje a je tedy sporné, zda se uplatní úprava § 1316 NOZ, podle níž zástavní právo k věci vedené ve veřejném seznamu vznikne až zapsáním do tohoto seznamu, či nikoliv. I tato otázka tak bude muset být vyřešena až judikatorně.

3. Závěr

Institut svěřenského fondu je zajímavou právní figurou, jež by za předpokladu vhodné implementace do českého právního řádu mohla představovat jeho značné obohacení. Zákonodárce však selhal v přijetí opatření vhodných k tomu, aby se na jedné straně účinným způsobem zabránilo jeho zneužívání a na straně druhé mohl být plně využit jeho pozitivní potenciál.

De lege ferenda je proto žádoucí, aby zákonodárce ve vztahu k svěřenskému fondu zavedl (i) kvalifikovanou právní formu veřejné listiny nejen pro statut, ale bezvýjimečně i pro samotný zakládací akt, přičemž by měl její nedodržení v obou případech spojit se sankcí neplatnosti, (ii) změnil koncepci relativní neúčinnosti, aby se jí věřitelé mohli dovolávat v subjektivní lhůtě, (iii) daňově zvýhodnil jeho vybrané formy, (iv) pro účely finančních úřadů zavedl veřejný rejstřík, do nichž by svěřenské fondy pod sankcí neplatnosti musely být v určité lhůtě zaneseny, (v) omezil okruh možných zakladatelů a ostatních svěřitelů na osoby s transparentní vlastnickou strukturou, (vi) pro účely transparentnosti obchodování na finančních trzích zavedl domněnku o jednotě zakladatele (jiného svěřitele), správce a obmyšleného, a konečně (vii) vyjasnil podmínky jeho využití jako zajišťovacího instrumentu.

Autor, advokátní koncipient, je odborným pracovníkem Centra právní komparatistiky PF UK v Praze.