Živnostenský úřad by měl ověřovat platnost průkazu totožnosti osoby, která požádá o vydání živnostenského listu

Ústavní stížnost je důvodná. Jejím meritem je otázka, zda postup živnostenského úřadu, spočívající ve vydání živnostenského listu na jméno osoby - která o jeho vydání nepožádala a jejíž občanský průkaz byl v daném období evidován jako ztracený – na základě ohlášení jiné osoby, lze podřadit pod nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Povinnost živnostenského úřadu vycházet při vydání předmětného živnostenského listu ze spolehlivě zjištěného stavu věci, plynula v nyní posuzovaném případě nejen ze zásady obsažené v § 3 odst. 4 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, ale byla podpořena rovněž interní normativní instrukcí – „Metodickým pokynem Ministerstva hospodářství – živnostenského odboru ze dne 18. 1. 1996, č. 3/1996, k formě živnostenského listu“. Jen z toho, že právní předpis ani interní instrukce neupravuje, jakým konkrétním způsobem má živnostenský úřad při vydávání živnostenského listu stav věci spolehlivě zjistit, resp. že v uvedeném není explicitně stanovena povinnost úřadu při vydávání živnostenského listu např. ověřovat platnost občanského průkazu, nelze dovozovat, že se v posuzovaném případě nemůže jednat o porušení povinnosti živnostenského úřadu, resp. že se nemůže jednat o nesprávný úřední postup.

Závěry obecných soudů tak nesledovaly účel práva na náhradu škody za nesprávný úřední postup. Odpovědnost státu za nesprávný úřední postup je odpovědností objektivní (tj. bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit. Jedná se odpovědnost absolutní, kterou nelze zákonem vyloučit, omezit či jinak zúžit, a to ani tehdy, pokud se prokáže, že tato škoda vznikla úmyslným protiprávním jednáním konkrétní osoby. Skutečnost, že k evidenci odcizených občanským průkazů neměly v posuzovaném období živnostenské úřady volný přístup, může být relevantní pouze ve vztahu k případné regresní úhradě státu vůči příslušné úřední osobě, nemůže však hrát roli v posouzení nároku stěžovatele na náhradu škody vůči státu.

V právě projednávané věci však obecné soudy de facto jimi přijatým výkladem liberovaly stát z jeho odpovědnosti, čímž porušily základní právo stěžovatele na spravedlivý proces. Věc se nyní vrací k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze, jehož úkolem bude posoudit, zda byly v posuzované věci naplněny i další podmínky pro uplatnění práva na náhradu škody, tedy vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

Text nálezu sp. zn. IV. ÚS 2598/15 je dostupný  zde.

Zdroj: Ústavní soud