Zdeněk Dufek, Pavel Koukal, Rudolf Vyhnálek, Josef Remeš, Marek Jedlička, Rostislav Drochytka, Jiří Bydžovský, Petr Fiala: BIM pro veřejné zadavatele

Jak autoři této publikace uvádějí, žijeme v době čtvrté průmyslové revoluce. Pravděpodobně nejintenzivněji se prvky této technologické revoluce projevují v oblasti automobilového průmyslu, nicméně i další průmyslová odvětví reagují na možnosti zvýšení produktivity, které lze díky novým technologiím dosáhnout.

Uplatnění prvků čtvrté průmyslové revoluce ve stavebnictví však má své limity dané specifiky stavební výroby. Takřka každé stavební dílo je unikátní (na rozdíl od mnohatisícových výrobních sérií osobních automobilů), stavební výroba je technologicky, materiálově a časově náročná, je vystavena vlivům ročních období a počasí a výrobní činitelé se přemisťují na místo realizace zakázky. Ani v budoucnu tedy nelze pravděpodobně očekávat, že budovy či dálnice budou zcela postaveny v krátkém čase a v bezchybné kvalitě roboty. Určitě však dojde k zásadním změnám v přístupu k plánování, výstavbě i provozování stavebních objektů. Nástrojem, který tyto zásadní změny podpoří, je BIM. S jistou mírou nadsázky lze konstatovat, že BIM je prostředkem pro implementaci čtvrté průmyslové revoluce ve stavebnictví. BIM je nástrojem, který umožňuje vytvářet ono pomyslné „digitální dvojče“, na kterém je čtvrtá průmyslová revoluce postavena.

I když není cílem této publikace teoreticky popisovat BIM, je vhodné uvést definici této zkratky.

První česká BIM příručka vydaná v roce 2013 dále k definicím uvádí, že „informační model budovy (BIM model) si lze představit jako informační databázi, která může zahrnovat komplexní data od prvotního návrhu, výstavby, správy budovy a případné rekonstrukce až po její demolici, včetně ekologické likvidace stavebního materiálu a uvedení staveniště do původního stavu. Tedy veškeré informace využitelné během celého životního cyklu budovy. Do této databáze přispívají svým dílem všichni účastníci stavebního procesu.“[1]

K této definici a k tomu, jak je obecně občas BIM v podmínkách ČR chápán, je třeba učinit několik poznámek:

Anglický výraz Building není možné vztahovat pouze k budovám, ale obecně ke stavbám. BIM můžete stejně úspěšně uplatnit při stavbě školy jako při výstavbě dálnice nebo kanalizace.

BIM není pouze projektování ve 3D. 3D model je podstatným, ale ne jediným elementem.

BIM není software. K uplatnění BIM v praxi je sice třeba speciálních softwarových nástrojů, ale bez zásadní koncepční změny přístupu jednotlivých aktérů výstavbového procesu je moderní softwarový nástroj k ničemu. BIM není o softwaru, ale o přístupu.

BIM se netýká pouze fáze projektování. BIM zvyšuje efektivitu v průběhu přípravy, výstavby, provozu či likvidace stavebního objektu.

Ve zkratce BIM je klíčové písmeno I = Informace. BIM model sdružuje informace o čase, financích či kvalitativních a kvantitativních charakteristikách.

Problematika BIM je relativně nová, ale v zahraničí je již dostatečné množství zkušeností s jeho využitím. Analytická společnost Dodge Data Analytics prováděla ve spolupráci se skupinou Skanska v roce 2015 v USA rozsáhlé šetření ve věci praktických zkušeností s využitím BIM při realizaci velkých stavebních projektů. Nejvýznamnější závěry studie lze shrnout následovně:

K rychlosti výstavby: 40 % dotazovaných investorů udává, že BIM urychlil dokončení projektu o více než 5 %, 15 % investorů udává, že BIM urychlil dokončení projektu o více než 10 %.

 K nákladům: 41 % zhotovitelů udává, že BIM snížil náklady projektu o více než 5 %, 8 % zhotovitelů udává, že BIM snížil náklady projektu o více než 10 %.

K produktivitě: 67 % zhotovitelů udává, že BIM zvýšil produktivitu práce, 16 % zhotovitelů udává, že BIM zvýšil produktivitu práce o více než 25 %.

K žádostem o dodatečné informace: 44 % projektantů a zhotovitelů udává pokles žádostí o dodatečné informace o více než 10 %, 30 % udává pokles mezi 5 až 10 % a 11 % udává pokles do 5 %.

Autorský kolektiv se v rámci nadepsané publikace věnuje zejména postupu při zadávání veřejné zakázky. Dále zkoumá mj. příklady využití, principy, přínosy a nástrahy BIM. Zvláště se pak orientuje na opravy a rekonstrukce budov. Dále je pak předvídán budoucí vývoj.

Na základě veřejných zakázek získávají dodavatelé možnost provádění rozsáhlých dodávek. Realizuje se zde značná část společensky disponibilních prostředků. „Na základě veřejných zakázek vznikají relativně stabilní obchodní vztahy se zajištěným financováním. Pro podnikatele, který zakázku získá, je minimalizováno riziko, že za jím poskytnuté plnění neobdrží dohodnutou úplatu.“^[2] K tomu, aby při získávání těchto zakázek bylo postupováno transparentně a nediskriminačně, se snaží přispět i nové směrnice EU a na ně navazující tuzemská úprava.

Nová česká právní úprava zapracovává příslušné předpisy EU a určuje:

a) pravidla pro zadávání veřejných zakázek, včetně zvláštních postupů předcházejících jejich zadání,

b) povinnosti dodavatelů při zadávání veřejných zakázek a při zvláštních postupech předcházejících jejich zadání,

c) uveřejňování informací o veřejných zakázkách,

d) zvláštní podmínky fakturace za plnění veřejných zakázek,

e) zvláštní důvody pro ukončení závazků ze smluv na veřejné zakázky,

f) informační systém o veřejných zakázkách,

g) systém kvalifikovaných dodavatelů,

h) systém certifikovaných dodavatelů,

i) dozor nad dodržováním tohoto zákona.

Při zadávání veřejných zakázek jde o to, aby v rámci soutěže byly vybrány ty dodávky, které budou mít nejpříznivější ceny a parametry. Zohlednit je však přitom nutné i tu skutečnost, že průběh zadávání vyžaduje i vynaložení určitých nákladů.

Přitom jde o to, aby byly náklady co nejnižší, proces zadávání co nejrychlejší a pro zadavatele vhodný. Lze tedy zřejmě vítat, že nová je v právní úpravě zejména skutečnost, že si zadavatel může sám rozvrhnout průběh zadávacího řízení od otevírání obálek s nabídkami.^[3] Může provést posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení před hodnocením nabídek nebo až po něm.^[4]

Není stanoveno pořadí jednotlivých úkonů pro výběr vybraného dodavatele od ukončení otevírání obálek až do uzavření smlouvy. Záleží jen na zadavateli, jaký zvolí konkrétní postup pro průběh zadávacího řízení (viz § 39), který transparentně zaznamená a splní všechny povinnosti, které se ke konečnému výběru vybraného dodavatele a uzavření smlouvy váží.

Uvedené kroky pro posuzování splnění podmínek účasti v řízení a hodnocení nabídek mohou být prováděny v jakémkoliv pořadí nebo dohromady, konkrétní pořadí úkonů v řízení není regulováno, výsledkem zadávacího řízení je zpráva o hodnocení nabídek, uzavřená smlouva s vybraným dodavatelem a písemná zpráva zadavatele. Konkrétní postup v řízení si zadavatelé mohou zvolit podle toho, jak bude vyhovovat jednotlivým zadavatelům a jejich interním postupům, případně si mohou upravit své interní postupy pro zadávání zakázky tak, aby maximálně využili možnosti nové úpravy.

Takto může být zásadně snížena administrativní náročnost zadávacího řízení, neboť nebude nezbytné podrobně posuzovat nabídky účastníků zadávacího řízení, kteří se nestali vybraným dodavatelem. Jde po našem soudu o vhodné řešení.

Zadavateli ovšem nic nebrání ani v tom, aby postupoval tak, jak bylo stanoveno v předchozí právní úpravě, tedy nejdříve posoudil splnění kvalifikace a obsah nabídek, účastníky, jejichž nabídka nesplnila zadávací podmínky, vyloučil, a až poté přistoupil k hodnocení nabídek a výběru dodavatele.

Veřejné zakázky vč. koncesí jsou dnes upraveny společně (tak tomu bylo již dříve ve Slovenské republice) v zákoně č. 134/2016 Sb. To považujeme za správné.

Druhy zadávacích řízení se pro účely zákona rozumí:

a) zjednodušené podlimitní řízení,

b) otevřené řízení,

c) užší řízení,

d) jednací řízení s uveřejněním,

e) jednací řízení bez uveřejnění,

f) řízení se soutěžním dialogem,

g) řízení o inovačním partnerství,

h) koncesní řízení, nebo

i) řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu.

Zákon rozlišuje zadavatele na veřejné zadavatele, dotované zadavatele, sektorové zadavatele a jiné zadávající osoby.

Veřejným zadavatelem je:

a) Česká republika; v případě České republiky se organizační složky státu považují za samostatné zadavatele,

b) Česká národní banka,

c) státní příspěvková organizace,

d) územní samosprávný celek nebo jeho příspěvková organizace,

e) jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a 

2. jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.

Zadávání zakázek je dnes obecně možné provádět neformálněji.

Nová právní úprava je však rozsáhlejší než úprava předchozí. Má přinést možnost zadávání jednoduššími způsoby, úprava se však jeví složitější. To může být její nevýhodou.

Pro běžného adresáta bude i v této úpravě obtížné najít v zákoně ustanovení, která spolu souvisejí. Pomoci přitom může komentářová literatura, text zákona vydávaný s vysvětlivkami a odborná literatura obecně.

Zadávání zakázek (při respektování zásad zákona) lze provádět pružněji. V právní úpravě je i zřetelný rozvoj elektronické komunikace.

Námi recenzovaná práce specifikuje doporučený postup pro zadávání veřejné zakázky, vymezení předmětu veřejné zakázky, stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky, stanovení režimu veřejné zakázky a druhu zadávacího řízení a stanovení podmínek kvalifikace.

Dále se věnuje zadávací dokumentaci, hodnocení nabídek a podmínkám před uzavřením smlouvy. Stranou zájmu autorů přitom nezůstaly ani obchodní podmínky zadavatele.

V neposlední řadě je pozornost věnována problematice diagnostiky, neboť řada investičních akcí spočívá v úpravách stávajících stavebních objektů. Jejich diagnostiku a zaměření stávajícího stavu je třeba využít jako vstup do modelu, pokud má být metoda BIM použita.

Pojednávané dílo obsahuje i přílohy a vzorové dokumenty.

Závěrem lze říci, že knížka se věnuje potřebným otázkám. Lze přitom předpokládat, že se autoři budou této tematice věnovat i nadále a po dnešním vytyčení zpracovaných problémových okruhů předloží veřejnosti práci s rozšířeným obsahem. 

prof. JUDr. KAREL MAREK, CSc., působí jako profesor na Vysoké škole finanční a správní v Praze.