Zavedením solárního odvodu nedošlo k porušení práva EU

Své žaloby postavily žalobkyně na tom, že zavedením solárního odvodu došlo k porušení jejich práv, přiznaných právem Evropské unie (konkrétně směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. 9. 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou, směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne
23. 4. 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/89/ES ze dne 18. 1. 2006 o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury).

Dále žalobkyně odvozovaly svůj nárok od porušení obecných principů práva Evropské unie, a to principu legitimního očekávání a právní jistoty a zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí vyložil, že k založení odpovědnosti členského státu za porušení práva Evropské unie dojde jen tehdy, jestliže stát dostatečně závažným způsobem poruší ustanovení práva EU, které přiznává poškozenému individuální práva. 

Na základě judikatury Evropského soudního dvora dospěl Nejvyšší soud k závěru, že uvedené směrnice dovolatelkám jako provozovatelkám solárních elektráren žádná individuální práva nepřiznávaly, a proto ani případné nedodržení závazků, které ze směrnic plynou České republice, nárok žalobkyň neodůvodňují.  

Stejně tak Nejvyšší soud neshledal porušení principů a zásad unijního práva, přičemž vyšel z toho, že uvedené zásady jsou unijním právem chápány stejně, jako právem českým a lze tak vyjít ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 17/11, který označil zavedení solárního odvodu za souladné s ústavním pořádkem České republiky, jehož jsou dané zásady součástí. 

Anonymizované znění rozsudku ve věci sp. zn. 30 Cdo 4231/2016 ze dne 28. května 2018 je již k dispozici zde. 

K zavedení solární daně, resp. solárního odvodu, došlo v České republice poprvé v roce 2010. Odvod byl původně stanoven na tři roky ve výši 26 % z výkupní ceny elektřiny, resp. 28 % v případě tzv. zelených bonusů. Zákon č. 310/2013 Sb. však zavedl povinnost provozovatelů fotovoltaických elektráren s výkonem nad 30 kW, jež byly uvedeny do provozu v období od 1. ledna do 31. prosince 2010, platit solární daň také po 1. lednu 2014, a to po celou dobu, kdy trvá právo provozovatele takové solární elektrárny na státní podporu. Sazba byla zároveň snížena na 10 % z výkupní ceny elektřiny, resp. 11 % u zelených bonusů.

Zdroj: Nejvyšší soud ČR.