Zamyšlení nad oděvem advokáta
autor: JUDr. Petr Poledník publikováno: 28.04.2014
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, před časem se vedla v advokacii diskuse, zda ve vybraných typech řízení budou advokáti povinni nosit stavovský oděv, talár. Úmyslem předkladatelů tohoto návrhu bylo zajistit zjevnou rovnost procesních stran v trestním řízení a v ostatních typech řízení aby byl zdůrazněn jeho význam.
V advokátní veřejnosti proběhla diskuse, zda taláry nosit či nikoliv, ale hledisko předkladatelů plně zaniklo a diskutovalo se zejména o tom, zda nosit talár bude pro advokáty pohodlné, tj. zda v nich nebude teplo, jak bude nepříjemné je nosit k soudu apod. Vůbec se neřešilo to, co bylo smyslem zavedení talárů. Návrh tehdy prošel a snad až na výjimky byla povinnost nosit talár přijata bez dalších diskusí.
Co však přinesla tato úprava, je to, že pod talárem jsou advokáti oblečeni dle různých módních směrů, které se nedají vymyslet a které snad přináší pouze život sám. Advokáti nosí v hojné míře zejména kalhoty jeans, různé mikiny a trička s nápisy. Otevírá se tedy otázka, jak má advokát býti oděn, je-li takříkajíc ve službě, samozřejmě nebudeme-li vycházet ze skutečnosti, že advokát je ve službě „25 hodin denně a 8 dnů v týdnu“. Když je advokát v kanceláři, je to asi jeho věc, jak je oblečen. Ale pokud advokát jedná na úřadech, soudech nebo jinde, je toto oblečení vhodné, či nikoliv? Nechci nabádat k tomu, jak má být advokát oděn, ale je tento směr stále akceptovatelný? V kladném případě si odpovězme, kde je jeho mez.
Snad pár podnětů k tomuto tématu:
- kandidát advokacie se dostaví k ústní části advokátních zkoušek bez kravaty, v doma upleteném svetru a v botách s bytelnou gumovou podrážkou s odůvodněním, že je venku zima. Má se tím snad rozumět, že v létě přijde v krátkých kalhotách s odůvodněním, že venku je horko?
- kandidát advokacie se dostaví ke slavnostnímu slibu bez kravaty a nezřídka i ve sportovně laděných kreacích. Příbuzní či známí tohoto kandidáta advokacie se pak často dostaví jako hosté v tričku, mikině. Na druhé straně pak stojí předseda ČAK nebo místopředseda ČAK v taláru se zlatým řetězem na prsou. Dva kontrasty, které vyvolávají otázky, zda nenovelizovat zákon o advokacii, kterým by se slib složil např. písemně;
- na zasedání představenstva se dostaví advokát za účelem řízení o tom, zda mu bude pozastaven výkon advokacie v důsledku trestního stíhání. Nepochybně tedy vážná věc. Je oděn v tričku a letních bermudách. Po rozhodnutí ve věci mu bylo členem představenstva naznačeno, že by snad bylo vhodné se k takové příležitosti vhodněji obléci, minimálně z toho důvodu, že členové představenstva byli oděni v saku s kravatami. K překvapení všech se mu však dostalo odpovědi, že „v oblečení to není, je to vždy o tom, co je v hlavě“. V tomto případě to samozřejmě vyznělo výstižně.
Je k uvážení, zda je nutné upravovat oděv advokáta normativně, jako např. na Maltě, kde advokáti nosí tmavomodrý oděv, bílou košili a dámy pak tmavomodrý kostým s bílou halenkou, u pánů je samozřejmostí kravata. Já se osobně domnívám, že každý z nás ví, jak má být při plnění svých povinností oděn, a že nemusí být žádné zvláštní úpravy. Vzpomínám jen namátkou, jak ve Vídni, Paříži a naposledy v Ljublani, před soudem advokáti v obleku s motýlkem, s talárem přes ruku shání taxíka. Obzvláště mladým to opravdu velmi slušelo.
Při této příležitosti nemohu též nevzpomenout svého školitele JUDr. Vladimíra Dvořáka (1911-1993), který mi po mém nástupu do advokacie (1976) vyprávěl příhodu o tom, že se někdy v roce 1937 dostavil jako mladý koncipient v Brně k soudu v novém hnědém obleku. Když ho soudce (JUDr. Šimon Biach – zahynul v koncentračním táboře) uviděl, lakonicky řekl: „To jsou dnes móresy! V odpoledním vycházkovém k Vrchnímu zemskému soudu!“
Již po odevzání toto úvodníku se mi dostalo do ruky usnesení předsednictva Slovenské advokátní komory o úpravě zevnějšku advokáta, ve kterém se uvádí: „Advokát je povinný pri plnení pracovných úloh, najmä v kontakte so súdmi a pri vystupovaní na verejnosti dbať na dôstojnú úpravu zovňajšku. Za dôstojnú úpravu zovňajšku sa na tieto účely považuje u mužov pánsky oblek, spoločenská košeľa, kravata alebo motýlik a spoločenská obuv, u žien sukňový kostým alebo nohavicový kostým, blúzka, šaty a spoločenská obuv primerane ročnému obdobiu.“
Kolegyně mi prominou, že jsem se zmiňoval pouze o advokátech, ale kolegyní se tato problematika dotýká jen okrajově. Každá žena dobře ví, jak má být oděna, a nemá tolik fantazie jako pánové.
Oděv advokáta je skutečně jedním z vnějších projevů nejen jednotlivce, ale i celého stavu. Z těchto vnějších projevů, a samozřejmě i jiných, se vytváří celkové image našeho stavu.
Proto na otázku našeho oblékání nezapomínejme a čiňme čest advokátnímu stavu.
JUDr. Petr Poledník, místopředseda představenstva ČAK a advokát v Brně