Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim Komentář, 2. vydání

§ 11

Účinná lítost

(1) Trestní odpovědnost právnické osoby zaniká, jestliže dobrovolně upustila od dalšího protiprávního jednání a

a)  odstranila nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, anebo škodlivému následku zamezila nebo škodlivý následek napravila, nebo

b) učinila státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu o trestném činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, mohlo být ještě odstraněno nebo škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno.

(2) Trestní odpovědnost právnické osoby podle odstavce 1 však nezaniká, spáchala-li trestný čin pletich v insolvenčním řízení (§ 226 trestního zákoníku), porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 3 nebo 4 trestního zákoníku, pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. b) nebo c) trestního zákoníku, pletich při veřejné dražbě podle § 258 odst. 1 písm. b) nebo c) trestního zákoníku, přijetí úplatku (§ 331 trestního zákoníku), podplacení (§ 332 trestního zákoníku) nebo nepřímého úplatkářství (§ 333 trestního zákoníku).

K § 11

Trestní zákoník počítá v případě fyzických osob s několika důvody zániku trestnosti:

1.  dobrovolné upuštění od přípravy trestného činu, pokusu o trestný čin (§ 20 odst. 3, § 21 odst. 3 tr. zákoníku) či účastenství na trestném činu (§ 24 tr. zákoníku);

2.  účinná lítost obecná (§ 33 tr. zákoníku) a speciální (např. § 312b tr. zákoníku);

3.  promlčení trestní odpovědnosti (§ 34 až 35 tr. zákoníku);

4.  smrt pachatele, jeho těžká choroba [§ 11 odst. 1 písm. e) až g) tr. řádu];

5.  amnestie, resp. milost prezidenta republiky [čl. 63 odst. 1 písm. j), čl. 62 písm. g) Ústavy, § 11 odst. 1 písm. a), resp. § 366 až 370 tr. řádu].

Účinná lítost je jedním z důvodů zániku trestní odpovědnosti právnické osoby, což znamená, že stát ztrácí natrvalo právo potrestat ji jako pachatele. Tento institut je běžně uplatňován ve vztahu k trestným činům spáchaným fyzickými osobami a zákonodárce jej v zákoně výslovně upravil také ve vztahu k trestným činům osob právnických. Druhým důvodem zániku trestní odpovědnosti právnické osoby je promlčení trestní odpovědnosti, které zák. o tr. odpovědnosti p. o. upravuje v § 12. Pokud nastanou důvody zániku trestní odpovědnosti, musejí orgány činné v trestním řízení k těmto okolnostem přihlédnout z úřední povinnosti, aniž by je pachatel či jiná osoba museli namítat.

Zák. o tr. odpovědnosti p. o. při respektování ustanovení § 1 odst. 2 zavedl zvláštní úpravu účinné lítosti v § 11, která se oproti účinné lítosti poskytované osobám fyzickým neomezuje na taxativní pozitivní výčet několika desítek trestných činů, u nichž za splnění dalších podmínek trestnost činu zaniká, ale naopak obsahuje negativní výčet jen osmi trestných činů, resp. části z nich, u kterých odpovědnost nezanikne. Jde tedy o rozsah účinné lítosti pro právnickou osobu mnohem širší a výhodnější (dále srov. komentář k § 11 odst. 2) než v případě fyzických osob.

V souvislosti se zásadou subsidiárního použití trestního zákoníku (§ 1 odst. 2) je třeba se zamyslet nad otázkou, zda se v případě právnických osob budou uplatňovat i jiné způsoby zániku trestní odpovědnosti, než je zákonem výslovně upravená účinná lítost a promlčení trestní odpovědnosti. Trestní odpovědnost fyzických osob může zaniknout kromě uvedených dvou důvodů také smrtí pachatele či milostí prezidenta republiky a hovořit můžeme také o zániku trestnosti přípravy, pokusu a účastenství. U právnické osoby nelze o smrti hovořit, nicméně k obdobné situaci dochází při ztrátě její právní osobnosti v důsledku zrušení, resp. zániku právnické osoby. Dle našeho názoru však budou tyto případy zániku trestní odpovědnosti právnické osoby spíše ojedinělé, a to s ohledem na obecný zákaz, resp. velmi přísné podmínky zrušení, zániku a přeměny právnické osoby, proti které bylo zahájeno trestní stíhání, jak stanoví § 32. 

Ústava přiznává prezidentovi republiky ve svém čl. 62 písm. g) právo udělovat milost, přičemž pro toto právo nejsou v Ústavě ani v prováděcích předpisech stanovena žádná omezení, a proto je přípustné, aby prezident uděloval milosti i právnickým osobám (více Klíma a kol., 2009, s. 474). Obdobný názor lze uplatnit, také jedná-li se o právo prezidenta udělovat amnestie dle čl. 63 odst. 1 písm. j) Ústavy. Fakticky by takové rozhodnutí mohlo v konkrétním případě reagovat například na nedostatky právní úpravy. Tento optimistický názor má ovšem také své slabiny. Jednou z nich je i tradiční pohled na milost nebo amnestii jako na akt odstranění nebo zmírnění přílišné tvrdosti zákona z důvodů lidskosti nebo soucitu, což si u právnické osoby lze jen těžko představit. 

Krom výše uvedeného má trestní zákoník u trestného činu zanedbání povinné výživy, u trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby, u trestného činu účasti na organizované zločinecké skupiněči u trestného činu účasti na teroristické skupině zvláštní ustanovení o účinné lítosti. Tato zvláštní ustanovení se pro právnické osoby použijí jen tam, kde je právnická osoba za takové trestné činy trestně odpovědná (srov. negativní katalog trestných činů v § 7). K případné účinné lítosti vztahující se k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby pak odkazujeme na judikaturu Ústavního soudu (IV. ÚS 3093/08).

K odst. 1

K zániku trestní odpovědnosti účinnou lítostí může dojít, pouze pokud jsou splněny podmínky stanovené zákonem. U každé právnické osoby, která se účastnila spáchání trestného činu (§ 9), se podmínky naplnění účinné lítosti posuzují samostatně. První a vždy vyžadovanou podmínkou je dobrovolné upuštění od dalšího protiprávního jednání. Pokud jde o druhou podmínku, dává zákon několik alternativních možností, a to buď:

–   odstranění nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, anebo

–   zamezení škodlivému následku či jeho napravení, nebo

–   učinění oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu o trestném činu v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, ještě mohlo být odstraněno nebo mohlo být zabráněno škodlivému následku trestného činu.

Dobrovolné upuštění od dalšího protiprávního jednání

Dobrovolnost znamená, že pachatel takto jedná z vlastního rozhodnutí ještě předtím, než byl jeho trestný čin objeven nebo oznámen (Fenyk, Illková, 1995, s. 280). Dobrovolnost jednání obviněného není vyloučena jen proto, že jednal pod vlivem obavy z možného odhalení trestného činu, potažmo trestního stíhání. Tato obava nijak nevylučuje dobrovolnost napravení škodlivého následku trestného činu. I jednání, které je motivováno snahou odvrátit trestní stíhání jednající osoby, může být dobrovolné. Vždy záleží na konkrétních okolnostech případu v tom směru, nakolik je trestní stíhání v době napravení škodlivého následku trestného činu reálné, s jakou mírou bezprostřednosti hrozí, v jakém rozsahu a komu jsou známy skutečnosti ukazující na to, že byl spáchán trestný čin apod. Naopak jednání učiněné pod tlakem z již bezprostředně hrozícího trestního stíhání zpravidla nelze za dobrovolné považovat (NS 7 Tz 286/2000). Dobrovolnost jednání je tedy zpravidla vyloučena v takových případech, kdy je trestní stíhání již zahájeno nebo kdy trestní stíhání již reálně hrozí (NS 15 Tdo 756/2006). 

Dobrovolnost je určitý projev svobodné vůle fyzické osoby a v jeho pravém slova smyslu ho nikdy nenalezneme u osoby právnické, obdobně jako u ní nemůžeme hledat vůli ke spáchání trestného činu. Na základě již zmíněné teorie fikce (srov. komentář k § 1), které se přidržuje i občanský zákoník, však projevuje právnická osoba svou vůli prostřednictvím statutárního orgánu, případně jiných oprávněných osob. Naplnění požadavku dobrovolného a svobodně učiněného projevu vůle bude nutno zkoumat právě u těchto osob, stejně jako je tomu u zavinění. 

Domníváme se, že podmínka odstranění nebezpečí nebo zamezení škodlivému následku či jeho napravení bude splněna tehdy, splní-li ji právnická osoba jako samostatný subjekt práva, bez ohledu na to, která konkrétní osoba z osob uvedených v § 8 odst. 1 tento úkon přičitatelný právnické osobě učiní.Bylo by totiž nepřiměřeně tvrdé požadovat, aby nebezpečí odstranila nebo škodlivému následku zamezila či ho napravila tatáž osoba, jejíž protiprávní jednání se právnické osobě přičítá a zakládá její trestní odpovědnost, nehledě na fakt, že v případě některých jednání kolektivních orgánů by tento požadavek mohl být obtížně realizovatelný. Pokud by odstranění nebezpečí nebo zamezení škodlivému následku či jeho napravení provedla jiná osoba, než jsou osoby uvedené v § 8 odst. 1, tento úkon by nesplňoval podmínky účinné lítosti. 

Škodlivým následkem trestného činu je porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl pachatelem dotčen (srov. Kratochvíl a kol., 2012, s. 470, kde autoři správně omezují možnost účinné lítosti jen na dokonané trestné činy, ať už poruchové, nebo ohrožovací). 

Za zamezení škodlivému následku je podle našeho názoru nutno považovat zabránění jeho vzniku, jež je možné pouze u ohrožovacích trestných činů a trestných činů předčasně dokonaných, dokud nevznikla porucha. Na rozdíl od zamezení škodlivému následku, ke kterému může dojít nejen aktivní, ale i pasivní činností pachatele, napravení škodlivého následku předpokládá pachatelovo aktivní chování, kterým tento odstraní již vzniklé změny způsobené na chráněném zájmu a tím obnoví stav před spácháním činu (Šámal a kol., 2009, s. 372). Pro hlubší objasnění těchto pojmů odkazujeme na komentáře k příslušným ustanovením trestního zákoníku (srov. např. Šámal a kol., 2012). 

Prostřednictvím osob uvedených v § 8 odst. 1 může být také podáno oznámení o trestném činu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Oznámení jsou sice povinny přijímat všechny součásti policie nebo státního zastupitelství, avšak relevanci z hlediska účinné lítosti bude mít pouze tehdy, bude-li učiněno v době, kdy ještě může být odstraněno vzniklé nebezpečí nebo může být zabráněno škodlivému následku trestného činu. Z toho důvodu bude často vhodnější učinit oznámení u místně a věcně příslušné součásti. O formě oznámení zák. o tr. odpovědnosti p. o. nehovoří, zejména z praktického hlediska lze ovšem usuzovat, že se nevyžaduje písemná forma, ale je možné učinit toto oznámení například telefonicky nebo jiným vhodným, tedy nezpochybnitelným způsobem (srov. § 59 tr. řádu). 

Zanikne-li trestní odpovědnost právnické osoby účinnou lítostí, nemusí vždy nutně zaniknout také individuální trestní odpovědnost osoby fyzické, jejíž jednání bylo právnické osobě přičítáno a zakládalo její trestní odpovědnost. Půjde zejména o výše zmíněný případ, kdy účinná lítost bude za právnickou osobu projevena osobou odlišnou od osoby, jejíž protiprávní jednání se právnické osobě přičítá. Individuální trestní odpovědnost fyzické osoby, která svým protiprávním jednáním naplnila znaky skutkové podstaty trestného činu (§ 8), tak bude zachována. 

Zánik trestní odpovědnosti právnické osoby za spáchaný trestný čin nemá žádný vliv na uplatňování některých jiných nároků vyplývajících ze spáchaného trestného činu, jakými jsou například nárok na náhradu škody nebo bezdůvodné obohacení dle občanského zákoníku.

K odst. 2

Jak bylo zmíněno shora, právní úprava účinné lítosti je pro právnické osoby koncipována šířeji než pro osoby fyzické. Zatímco § 33 tr. zákoníku stanoví taxativní výčet trestných činů, u nichž je přípustný zánik trestní odpovědnosti účinnou lítostí, v zák. o tr. odpovědnosti p. o. zvolil zákonodárce odlišný způsob. Obecně tak bude při naplnění zákonných podmínek účinné lítosti moci zaniknout trestní odpovědnost právnické osoby za všechny trestné činy, za které je dle negativního výčtu v § 7 trestně odpovědná. V § 11 odst. 2 stanoví zákonodárce novelou provedenou zákonem č. 183/2016 Sb. oproti předchozí úpravě širší výjimku z tohoto obecného pravidla, kdy u trestných činůpletich v insolvenčním řízení (§ 226 tr. zákoníku), porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 3 nebo 4 tr. zákoníku, pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. b) nebo c) tr. zákoníku, pletich při veřejné dražbě podle § 258 odst. 1 písm. b) nebo c) tr. zákoníku, přijetí úplatku (§ 331 tr. zákoníku), podplacení (§ 332 tr. zákoníku) nebo nepřímého úplatkářství (§ 333 tr. zákoníku) není povolen zánik trestní odpovědnosti právnické osoby účinnou lítostí.

Judikatura:

■  Ustanovení § 147 s 148 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, definuje typově shodnou trestnou činnost směřující proti daňové povinnosti (neodvedení § 147 a zkrácení § 148). Ústavní soud přitom považuje pojem „neodvedení“ za terminologicky významnější zásah do chráněného zájmu státu. Tomuto pojmu je v ustanovení § 147a trestního zákona poskytnuta přesně definovaná lhůta pro uplatnění účinné lítosti, poskytující možnost projevit ji kdykoliv až do okamžiku, než nalézací soud vyhlásí rozsudek. Naopak terminologicky užšímu pojmu „zkrácení“ je poskytnuta pouze obecná ochrana, upravená v § 66 trestního zákona, v níž není lhůta pro projevení účinné lítosti stanovena. Ústavní soud proto považuje za nepřípustné, aby soudy posuzovaly lhůty k uplatnění účinné lítosti pro obdobnou trestnou činnost tak rozdílné. Tedy, aby lhůta zjištěná interpretací obecného ustanovení byla nepoměrně kratší než lhůta stanovená zákonem pro jednání, jehož dopad je závažnější. (nález Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. IV. ÚS 3093/08) 

■  Podmínky účinné lítosti (§ 66 tr. zák.) v případě trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák. mohou být splněny i za situace, kdy pachatel přikročil k napravení škodlivého následku trestného činu bezprostředně poté, co příslušný finanční úřad u něj učinil první poznatek o podezřelé okolnosti, která však sama o sobě nestačila k závěru, že byl spáchán trestný čin, ale mohla být podnětem k dalším úkonům ze strany finančního úřadu (např. k provedení daňové kontroly ve smyslu § 16 odst. 1 zák. č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Jestliže pachatel napravil škodlivý následek trestného činu v době, kdy mu z jeho hlediska trestní stíhání bezprostředně ještě nehrozilo, pak dobrovolnost jeho jednání ve smyslu § 66 tr. zák. není vyloučena, i když jednal obecně z obavy před trestním stíháním, avšak nikoliv pod vlivem konkrétně již hrozícího nebo zahájeného trestního stíhání. (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2001, sp. zn. 7 Tz 289/2000, publikované pod č. 35/2001 Sb.) 

■  Dodatečné zaplacení daně v případě trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák. není důvodem pro analogické použití zvláštního ustanovení o účinné lítosti podle § 147a tr. zák., které se týká zániku trestnosti trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 tr. zák. Na takové případě projevené lítosti lze aplikovat za splnění stanovených podmínek pouze obecné ustanovení o účinné lítosti obsažené v § 66 tr. zák. (usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 15 Tdo 756/2006, publikované pod č. 45/2006 Sb.)

Související ustanovení:

§ 1 – předmět úpravy a její vztah k jiným zákonům, § 7 – trestné činy, § 8 – trestní odpovědnost právnické osoby, § 12 – promlčení trestní odpovědnosti, § 32 – zrušení, zánik a přeměna právnické osoby

Související předpisy:

čl. 62, čl. 63 Ústavy, – § 20, § 21, § 24, § 33, § 34, § 35, § 312b tr. zákoníku, – § 11, § 366 až 370 tr. řádu

Literatura:

FENYK, J., ILLKOVÁ, P. Rozhodnutí a stanoviska k trestnímu zákonu. Výňatky

z hmotněprávních rozhodnutí a stanovisek, 1948–1995. Praha: C. H. Beck, 1995.

KLÍMA, K. a kol. Komentář k Ústavě a Listině. 1. díl. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.

KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha:

C. H. Beck, 2012.

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009.

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012.

Ukázka z knihy Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim - Komentář, 2. vydání, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2018; 272 stran, váz., ISBN 978-80-7552-965-7, kterou lze zakoupit ve vydavatelství Wolters Kluwer.