Zákon o ochranných známkách. Komentář

Nový zákon o přestupcích

V rámci reformy správního trestání byl přijat zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který s účinností od 1. července 2017 nahradil zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Ustanovení § 51a bylo do zákona o ochranných známkách zakotveno tzv. změnovým zákonem (zákon č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích). Dosavadní skutkové podstaty na úseku porušování průmyslových práv, upravené v § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, byly zrušeny.

Odpovědnost za přestupek

Přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin (§ 5 zák. o odpov. za přestupky). Za přestupek nově může odpovídat nejen fyzická osoba, ale rovněž i podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba. Všechny subjekty, které se mohou tohoto přestupku dopustit, mají rovné postavení, a proto i všem obecně hrozí stejná výše pokuty. Rozdíly v postavení deliktních subjektů se nicméně projevují v tom, že pouze podnikající fyzické osobě či právnické osobě lze uložit trest spočívající ve zveřejnění rozhodnutí o přestupku. 

Zatímco u fyzické osoby musí jít o zaviněné jednání (§ 13 odst. 1 zák. o odpov. za přestupky), u právnické osoby je odpovědnost za přestupek pojímána jako objektivní odpovědnost (§ 20 zák. o odpov. za přestupky) s možností liberace (§ 21 zák. o odpov. za přestupky). Vzhledem k tomu, že právnická osoba jako taková nemůže jednat (právnická osoba má pouze právní osobnost, nicméně nemá svéprávnost), vychází zákon o odpovědnosti za přestupky z přičitatelnosti. V § 20 zák. o odpov. za přestupky je vymezen okruh subjektů, jejichž jednání se za účelem posuzování odpvoědnosti přičítá právnické osobě (jde např. o její statutární orgán, jejího zaměstnance či jiný orgán právnické osoby). 

Promlčecí doba je u přestupku, který spočívá v neoprávněném užití ochranné známky, tři roky [§ 30 písm. b) zák. o odpov. za přestupky], neboť jde o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč. Promlčecí doba je objektivní a počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku. 

Znaky přestupku neoprávněného užití ochranné známky

Přestupkem je pouze neoprávněné užívání ochranné známky, tedy aktivní (komisivní) jednání, jež se příčí zákonu. Naopak oprávněným užíváním ochranné známky je takové užití ochranné známky, které se děje se souhlasem vlastníka ochranné známky, užití ochranné známky, jež se odehrává mimo rámec obchodního styku, nebo užití ochranné známky, které je pokryto některou ze zákonných výjimek (blíže viz komentář k § 8 až 11). 

Při užití ochranné známky je třeba brát do úvahy, že zapsaná ochranná známka poskytuje svému vlastníku zápovědní právo pouze ve vztahu k těm výrobkům či službám, které jsou zapsány v rejstříku ochranných známek. Výjimku tvoří všeobecně známé ochranné známky (blíže viz komentář k § 2). 

Při posuzování neoprávněného užívání ochranné známky EU (§ 2) je třeba zohlednit princip územní působnosti zákona o odpovědnosti za přestupky a za deliktní jednání považovat pouze takové užití, u něhož pachatel přestupku jednal zcela nebo zčásti na území České republiky, i když neoprávněné užití nastalo nebo mělo nastat zcela nebo zčásti v cizině, nebo u něhož pachatel přestupku jednal v cizině, pokud neoprávněné užití nastalo nebo mělo nastat zcela nebo zčásti na území České republiky (§ 3 odst. 2 zák. o odpov. za přestupky). 

Tresty za přestupek

Za přestupek spočívající v neoprávněném užití ochranné známky lze uložit pouze (i) pokutu, (ii) zákaz činnosti nebo, u právnických osob a podnikajících fyzických osob, také (iii) zveřejnění rozhodnutí o přestupku. Při určování výše pokuty jsou správní orgány povinny v každém konkrétním případě posoudit společenskou škodlivost konkrétního protiprávního jednání. 

Při rozhodnutí o zveřejnění rozhodnutí o přestupku musí správní orgán posoudit, zda zveřejněním takového rozhodnutí nedojde k nepřiměřenému zásahu do soukromí podnikající fyzické osoby (§ 81 odst. 2 obč. zák.) či osoby právnické (§ 135 odst. 2 obč. zák.). K uložení zveřejnění rozhodnutí o přestupku by tak mohlo dojít tehdy, když neoprávněné užívání zapsané ochranné známky poškozuje pověst vlastníka zapsané ochranné známky či kvalitu výrobků či služeb, pro něž je ochranná známka zapsána. 

Vztah § 51a k Dohodě TRIPS

Novelizace zákona o ochranných známkách nemá přímý vztah k implementaci mezinárodních závazků, které pro Českou republiku vyplývají z Dohody TRIPS. Článek 49 Dohody TRIPS („V rozsahu, v jakém lze nařídit jakékoliv občanskoprávní nápravné opatření jako výsledek správního řízení ve věci, budou tato řízení odpovídat zásadám v podstatě se rovnajícím zásadám, uvedeným v tomto oddílu.“) se totiž vztahuje pouze na ta správní řízení, v jejichž rámci je správní orgán oprávněn uložit občanskoprávní nápravné opatření (civil remedy). Dohoda TRIPS se však nijak nedotýká správních sankcí, jako je tomu v případě trestů ukládaných za přestupky.

Judikatura:

Nejvyšší správní soud (www.nssoud.cz)

■  Vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu vždy musí spočívat ve specifikaci deliktu tak, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným. V rozhodnutí trestního charakteru, kterým jsou i rozhodnutí o jiných správních deliktech, je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen – to lze zaručit jen konkretizací údajů obsahující popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Taková míra podrobnosti je jistě nezbytná pro celé sankční řízení, a to zejména pro vyloučení překážky litispendence, dvojího postihu pro týž skutek, pro vyloučení překážky věci rozhodnuté, pro určení rozsahu dokazování a pro zajištění řádného práva na obhajobu.

Uvedené skutečnosti musí být součástí výrokové části rozhodnutí. Není dostačující, pokud jsou obsaženy pouze v jeho odůvodnění. Je třeba vycházet z významu výrokové části rozhodnutí, která je schopna zasáhnout práva a povinnosti účastníků řízení a jako taková pouze ona může nabýt právní moci. Řádně formulovaný výrok, v něm na prvním místě konkrétní popis skutku, je nezastupitelnou částí rozhodnutí; toliko z něj lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaké opatření či sankce byla uložena, pouze porovnáním výroku lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté, jen výrok rozhodnutí (a nikoliv odůvodnění) může být vynucen správní exekucí apod. (2 As 34/2006)

■  Principy právní jistoty pak vyžadují, aby ten, komu je ukládán trest, neměl naprosto žádnou pochybnost o tom, jakými jednáními naplnil skutkovou podstatu deliktu, o jaký delikt se jedná a na základě jakých pravidel je mu ukládána sankce; pokud pak ohledně výše sankce existuje možnost správní úvahy, je povinností správního orgánu vyrovnat se v odůvodnění s podmínkami, které pro úvahu zákon stanoví, aby soud mohl posoudit, zda meze správní úvahy nebyly překročeny či dokonce zneužity. (6 As 23/2005)

■  Blanketní charakter skutkové podstaty trestného činu porušování práv k ochranné známce vyžaduje, aby soud ve výroku rozsudku (v tzv. skutkové větě), jímž o tomto trestném činu rozhoduje, konkrétně uvedl příslušná ustanovení mimotrestního zákona, k jejichž porušení jednáním obviněného došlo. (1 To 39/2009)

Ukázka z knihy Zákon o ochranných známkách. Komentář., kterou si můžete zakoupit ve vydavatelství Wolters Kluwer.