Zakázat příslušníkům bezpečnostních sborů jinou výdělečnou činnost není možné „pouhým“ interním aktem

publikováno: 18.09.2018

Plénum Ústavního soudu vyhovělo návrhu Nejvyššího správního soudu a zrušilo k 1. červenci 2019 § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 530/2005 Sb.

Ten zakazoval příslušníkům bezpečnostních sborů vykonávat jinou výdělečnou činnost než službu podle tohoto zákona; umožňoval ale výjimky, které mohli stanovit ředitelé jednotlivých bezpečnostních sborů svými interní akty.

To je ale podle Ústavního soudu v rozporu s některými ustanoveními Listiny základních práv a svobod, zejména čl. 4 odst. 1 a 2 Listiny. Ústavní soud dospěl k závěru, toto ustanovení nemůže z hlediska jeho souladu s požadavkem výhrady zákona při stanovování mezí základních práv obstát.

Ústavní soud odložil derogační účinky nálezu, aby dal zákonodárci deset měsíců na to, zformulovat napadené ustanovení ústavně konformně.

Zrušením napadeného ustanovení již okamžikem zveřejnění nálezu ve Sbírce zákonů by totiž došlo k právní nejistotě ohledně existence zákazu výdělečné činnosti pro příslušníky bezpečnostních sborů, neboť při vstupu do služebního poměru by sice bylo dle § 13 zákona   služebním poměru formálně vyžadováno, aby uchazeč jinou výdělečnou činnost nevykonával, zároveň by však již nebylo možno příslušníka bezpečnostního sboru ze služebního poměru propustit, pokud by začal v průběhu služebního poměru vykonávat jakoukoli (v důsledku derogace nijak nelimitovanou) výdělečnou činnost.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/17 je dostupný ZDE.