Vznik centrální evidence účtů

Dosavadní stav 

Pojem bankovní tajemství je v současné právní úpravě obsažen v § 38 zák. č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o bankách“). Právní úprava stanoví, že na všechny bankovní obchody, peněžní služby bank, včetně stavů na účtech a depozit, se vztahuje bankovní tajemství.[1] Podobně § 49 zák. č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že na všechny bankovní operace České národní banky, včetně stavů na účtech, které vede, se vztahuje bankovní tajemství. Pojem bankovní tajemství přímo vymezen právní úpravou není.[2]

Podle právní úpravy je stav na účtu výslovně součástí bankovního tajemství. Zákonodárce, zřejmě si vědom skutečnosti, že stav na účtu patří k informacím nejcitlivějším a přitom nejžádanějším, považoval za potřebné zdůraznit, že jde o objekt chráněný bankovním tajemstvím. Ze slůvka „včetně“ není zcela zřejmé, zda stav na účtu je považován za součást bankovního obchodu nebo peněžní služby bank. Stavem na účtu je myšlena výše zůstatku v konkrétní účetní evidenci o pohledávce banky za klientem nebo o dluhu banky vůči klientovi k určenému datu nebo ve stanoveném období.

Účty se v bance vytvářejí k zachycení evidence především na základě příslušných smluv uzavřených s klienty banky. V praxi dochází k vytváření účtů i na základě rozhodnutí banky pro zachycení účetní evidence o různých účetních položkách. Jednotkami účtovanými na vrub účtu jsou peněžní prostředky v české nebo cizí měně. Ze skutečnosti, že zákon výslovně neuvádí ve výčtu pohyby na účtu, tj. evidenci provedených transakcí na účtu, nelze podle mého názoru dovodit, že na tyto údaje se bankovní tajemství nevztahuje. Zachycení údajů o provedených transakcích lze považovat za součást peněžní služby banky. Vedení účtu výslovně není označeno jako bankovní tajemství, ale tento závazek bude vždy subsumován do peněžních služeb bank nebo bankovních obchodů.

Z právní úpravy lze dovodit, že povinnost banky zachovávat bankovní tajemství není absolutní a je omezena jednak přímo zákonem, jednak v důsledku jiných právních povinností nebo oprávnění banky. Případy, kdy dochází k prolomení bankovního tajemství, jsou vymezeny zejména v § 38 odst. 2 až 11, § 38a až 38l zákona o bankách. Zároveň se podmínky, za kterých je banka povinna poskytnout údaje kryté bankovním tajemstvím třetím osobám, nacházejí i v jiných zákonech (např. 8 odst. 2 tr. řádu).

Od přijetí nové koncepce bankovního tajemství zákonem č. 21/1992 Sb. se počet případů, kdy zákon stanoví podmínky pro poskytnutí údajů krytých bankovním tajemstvím, neustále rozhojňuje. Rozšiřování okruhu třetích osob, pro které je založen průlom do bankovního tajemství, je zejména důsledkem posilování významu bankovních činností, především platebních služeb, pro obyvatelstvo a hospodářské vztahy. Rostoucí počet bezhotovostních platebních převodů umožňuje různým státním orgánům provádět efektivnější rozhodování a vymáhání pohledávek za pomoci údajů vedených bankami a pobočkami zahraničních bank.

Spořitelní a úvěrní družstvo (družstevní záložna) je povinno zachovávat v tajnosti a chránit před zneužitím údaje o svém členovi a o jeho obchodech s družstevní záložnou. Podmínky, za nichž je družstevní záložna povinna poskytnout třetím osobám zprávu o údajích, které je povinna zachovávat v tajnosti a chránit před zneužitím, vymezuje ust. § 25b zák. č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Bance i družstevní záložně zákonná úprava stanoví povinnost poskytnout údaje kryté bankovním tajemstvím orgánům a osobám stanoveným v zákoně při splnění vymezených právních podmínek. Příslušné orgány a vymezené osoby jsou tedy oprávněny se obracet se svými požadavky na banky a družstevní záložny; problémem je především skutečnost, že v mnoha případech jsou schopny identifikovat pouze fyzickou nebo právnickou osobu, aniž by věděly, která nebo které instituce pro tuto osobu vedou účet nebo účty. V rámci studie proveditelnosti realizované na základě usnesení vlády České republiky č. 222 ze dne 22. 3. 2010[3] bylo zjištěno, že stovce finančních institucí (banky, družstevní záložny, pojišťovny aj.) byly v roce 2009 zaslány žádosti na cca 20,1 milionu různých subjektů, přičemž studie uvádí, že ve skutečnosti bude uvedený počet ještě vyšší s ohledem na neoslovené instituce nebo neúplné informace. Jednotlivé úvěrové instituce jsou rozdílně zatíženy především s ohledem na množství klientů a délku existence instituce. Důsledkem zavedení systému datových schránek bylo zvýšení počtu dotazů o 33 %, neboť systém oproti písemnému zasílání snížil pracnost i nákladovost.

Oprávnění žadatelé požadují poskytnutí informací na základě příslušné právní úpravy. Studie proveditelnosti uvedla, že největší počet dotazů po zavedení systému datových schránek zasílají soudní exekutoři.

Finanční instituce za rok 2009 zodpověděly kladně 4,2 milionu dotazů, záporně 16 milionů. Poskytování údajů oprávněným orgánům a osobám vyžaduje náklady spojené s přijetím a zpracováním žádosti, náklady spojené se zasíláním odpovědí a náklady personální, softwarové, hardwarové a materiálové. V zásadě platí, že čím více žádostí, tím větší náklady vznikají a prodlužuje se i doba k vyřízení žádosti. Finanční instituce odhadly výši vynaložených nákladů v roce 2009 na 121 905 130 Kč (z toho cca 100 milionů Kč na záporné odpovědi).

Studie proveditelnosti prokázala, že dosavadní způsob získávání potřebných informací od finančních institucí je administrativně náročný a neefektivní pro všechny účastníky. Protože jako zásadní riziko bylo identifikováno neřešení dosavadního stavu, byla připravena zákonná úprava, jejímž cílem je zefektivnění celého systému. 

Nová právní úprava 

Zvýšení efektivity systému by měla přinést opatření přijatá zák. č. 300/2016 Sb., o centrální evidenci účtů. Zákon upravuje práva a povinnosti související s vytvořením, užíváním a provozem centrální evidence účtů jako jednoho z prostředků sloužících k odhalování trestné činnosti a stíhání pachatelů trestných činů, zajištění významných hospodářských a finančních zájmů a bezpečnosti České republiky nebo Evropské unie.

Účel nové právní úpravy je spojen s okruhem orgánů, které mohou centrální evidenci účtů ke své činnosti využívat. Zákonodárce využívání centrální evidence značně omezil především s cílem obsloužit v rychlejším režimu orgány zajišťující boj proti kriminalitě a trestné činnosti, významné hospodářské a finanční zájmy a bezpečnost České republiky nebo Evropské unie. Zájmy na rychlejším nalézání a vymáhání práva, popř. další zájmy nebyly zařazeny do přednostní skupiny a centrální evidence účtů neslouží pro tyto účely.

Na základě zákona se zřizuje centrální evidence o účtech vedených bankami, zahraničními bankami, které vykonávají činnost na území České republiky prostřednictvím pobočky, a družstevními záložnami. Centrální evidence účtů má charakter informačního systému veřejné správy sui generis. Evidence je sice zřízena v rámci veřejné správy pro potřeby části veřejné správy, ale čl. I zák. č. 301/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o cen­trální evidenci účtů, novelizací § 3 zák. č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyloučil centrální evidenci účtů z informačních systémů veřejné správy upravovaných tímto předpisem.

Správcem centrální evidence účtů je Česká národní banka. Přímo v zákoně (§ 16) se zakládá povinnost České republiky hradit České národní bance v plné výši náklady spojené s pořízením a provozem centrální evidence účtů. Česká národní banka uzavře s Ministerstvem financí ČR smlouvu, která mj. stanoví podrobná pravidla úhrady souvisejících nákladů. Důvodem tohoto řešení je zejména čl. 123 Smlouvy o fungování Evropské unie, který centrálním bankám zakazuje měnové financování (skryté financování) státu, a navazující § 34a zák. č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů.[4] 

Úvěrové instituce 

Česká národní banka je správcem centrální evidence účtů, ale údaje v této evidenci jsou zapisovány na základě informací poskytovaných úvěrovými institucemi. Pojem úvěrová instituce byl převzat z úpravy obsažené v § 2 odst. 1 písm. a) zák. č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů. Pojem zahrnuje banku, zahraniční banku, která vykonává činnost na území České republiky prostřednictvím pobočky, a spořitelní a úvěrní družstvo (družstevní záložna).

Bankami se rozumějí podle § 1 odst. 1 zák. o bankách akciové společnosti se sídlem v České republice, které

a) přijímají vklady od veřejnosti, a

b) poskytují úvěry

a které k výkonu činnosti podle písm. a) a b) mají bankovní licenci. Za banky se považují i stavební spořitelny, které k výkonu činnosti potřebují rovněž bankovní licenci.[5]

Na základě § 5 odst. 2 zák. o centrální evidenci účtů rovněž Česká národní banka předává do centrální evidence účtů údaje o účtech svých klientů. Podle § 34 zák. o České národní bance Česká národní banka může za podmínek obvyklých v bankovním sektoru vést účty svých zaměstnanců a právnických osob.[6]

Právní osobnost má zahraniční banka, její pobočka na území České republiky je organizační složkou této banky. Úplný seznam bank a poboček zahraničních bank působících na území České republiky vede Česká národní banka. Seznam je k nahlédnutí v ústředí a pobočkách České národní banky a Česká národní banka jej uveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup. 

Základní právní úpravu postavení a činnosti spořitelních a úvěrních družstev obsahuje zákon o spořitelních a úvěrních družstvech. Povolení působit jako družstevní záložna uděluje Česká národní banka (§ 2a) družstvu se sídlem v České republice k výkonu následujících činností:

a) přijímání vkladů od svých členů a

b) poskytování úvěrů svým členům.[7]

Z provedeného výčtu subjektů povinných dle zákona poskytovat údaje do centrální evidence účtů je patrné, že evidence nebude zahrnovat informace od všech finančních institucí, ale pouze od vymezeného okruhu.

Obsah centrální evidence účtů 

Ust. § 4 zák. o centrální evidenci účtů stanoví, které údaje se zapisují do této evidence. Jde o následující údaje:

a) označení jednoznačně identifikující úvěrovou instituci, která účet vede,

b) datum zřízení účtu,

c) číslo účtu,

d) identifikační údaje klienta, jak jsou vedeny úvěrovou institucí, v tomto rozsahu:

1. u fyzické osoby všechna jména a příjmení užívaná v souvislosti s účtem vedeným úvěrovou institucí, datum narození, rodné číslo, bylo-li přiděleno, a adresa pobytu, popř. i adresa pro doručování,

2. u právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby jméno včetně odlišujícího dodatku nebo dalšího označení, identifikační číslo osoby, popř. standardizovaný mezinárodní identifikátor právnických osob nebo obdobné číslo přidělované v zahraničí, a sídlo,

3. u účtu určeného pro majetek ve svěřenském fondu nebo v jiném právním uspořádání bez právní osobnosti příslušné označení takového fondu nebo uspořádání a identifikační údaje jeho správce, obhospodařovatele nebo osoby v obdobném postavení v rozsahu podle bodu 1 nebo 2,

e) datum vzniku a datum zániku oprávnění klienta k nakládání s peněžními prostředky na účtu,

f) datum zrušení účtu.

Centrální evidence účtů podle zákona zahrnuje především údaje o účtech. Ust. § 3 písm. a) stanoví, že účtem se pro účely zákona o centrální evidenci účtů rozumí účet zřízený v České republice na základě smlouvy o účtu podle § 2662 o. z.[8] nebo smlouvy o jednorázovém vkladu podle § 2680 o. z.[9] a obdobné účty a účty zřízené podle dřívějších předpisů nebo podle zahraničního práva. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona v této souvislosti uvádí, že „účtem pro účely tohoto zákona jsou ‚klientské účty‘ všech typů, jak je pro své klienty pod různými názvy (které mohou být i individuální, v zákoně neuvedené) vedou úvěrové instituce, tedy např. běžné, platební, žirové spořící, včetně např. účtu vedeného ke vkladní knížce či účtu vedeného k jednorázovému vkladu…“

Právní vymezení účtu je provedeno velmi obecně, aplikace v jednotlivých úvěrových institucích bude záviset na konkrétních okolnostech. Pro posouzení, které účty je třeba zapsat do centrální evidence účtů, není tedy rozhodující, podle jakého právního předpisu jsou účty v současné době vedeny, ale na základě, jakého právního předpisu byly zřízeny. V jednotlivých případech může jít např. o běžný účet zřízený na základě smlouvy o běžném účtu podle § 708 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nebo o vkladový účet zřízený na základě smlouvy o vkladovém účtu podle § 716 obch. zákoníku, anebo účet vedený pro vklad na základě smlouvy o vkladu podle § 778 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (vkladní knížka, vkladní list, další formy vkladů).

Řádná identifikace úvěrové instituce, která vede účet, bude zpravidla nejdůležitějším údajem pro orgán, který požaduje poskytnutí informace z centrální evidence účtů. Centrální evidence účtů totiž disponuje pouze omezeným rozsahem údajů, které v konkrétním případě nemusí dotazujícímu se orgánu postačovat pro účel, ke kterému provádí zjišťování. Na základě informace poskytnuté z centrální evidence se bude s dalšími doplňujícími požadavky obracet na konkrétní úvěrovou instituci, která vede účet.

V centrální evidenci účtů je evidováno datum zřízení účtu. Toto datum nemusí být stejné jako datum, kdy byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byl účet zřízen. Podle § 2662 o. z. je jednou z obsahových náležitostí smlouvy o účtu ujednání o tom, od které doby má být účet zřízen. Z této úpravy plyne, že si strany mohou ve smlouvě ujednat i den pozdější, než je den uzavření smlouvy. Obdobnou úpravu obsahovaly i dřívější předpisy.

Číslo účtu je jedinečným identifikátorem podle § 2 odst. 3 písm. h) zák. č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů, který slouží v platebním styku k jednoznačné identifikaci účtu klienta vedeného poskytovatelem platebních služeb působícím v České republice, který užívá pro tento účet číslo v souladu s mezinárodní normou. Česká národní banka přidělí kód platebního styku poskytovateli platebních služeb, který hodlá užívat pro účty, které vede, čísla účtů v souladu s pravidly mezinárodní standardizace (IBAN). Číslo účtu se používá v národním formátu a ve formátu IBAN. Způsob tvorby účtu stanoví vyhláška č. 169/2011 Sb., o stanovení pravidel tvorby čísla účtu v platebním styku.[10]

Ust. § 4 písm. d) zák. o centrální evidenci účtů stanoví, že do centrální evidence účtů se zapisují některé identifikační údaje klienta. Podle § 3 odst. c) se pro účely tohoto zákona rozumí klientem osoba, je-li majitelem účtu vedeného úvěrovou institucí nebo osobou oprávněnou nakládat s peněžními prostředky na takovém účtu, nebo svěřenský fond anebo jiné právní uspořádání bez právní osobnosti, pro které jsou peněžní prostředky na takovém účtu vedeny.

Z výše uvedeného lze dovodit, že evidence obsahuje jak identifikační údaje majitele účtu, tak i osoby, která je zmocněna majitelem účtu k nakládání s peněžními prostředky na účtu (tzv. disponenta).[11]

Svěřenský fond (§ 1448 a násl. o. z.) nemá právní osobnost. Svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat. Vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku a svěřenský správce je povinen ujmout se tohoto majetku a jeho správy. Vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce; majetek ve svěřenském fondu však není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno.[12]

Zákon připouští, aby za klienta bylo považováno i jiné právní uspořádání bez právní osobnosti, pro které jsou peněžní prostředky na takovém účtu vedeny. Z důvodové zprávy vyplývá, že by mohlo jít o uspořádání podle českého nebo zahraničního práva (např. podílové fondy a podfondy, transformační fond nebo zahraniční investiční fond).

Údaje, které jsou do evidence zapisovány, jsou údaje, které má povinnost úvěrová instituce získat v rámci identifikace klienta prováděné podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

Centrální evidence účtu neobsahuje informaci o zůstatcích peněžních prostředků na evidovaných účtech, a tudíž ani informací o změnách zůstatků, jakož i o provedených vkladech, výběrech či převodech peněžních prostředků. 

Zápis údajů do centrální evidence účtů 

Zápis nových údajů a změn či oprav již zapsaných údajů úvěrové instituce provádí Česká národní banka na základě informace úvěrové instituce předávané České národní bance elektronicky dálkovým přístupem. Úvěrová instituce je povinna nejpozději do 12 hodin každého pracovního dne předat České národní bance všechny nové údaje nebo opravy dosavadních údajů (např. chyby v psaní) nebo sdělit, že žádná změna nenastala. Za změnu v údajích se považuje i založení nového účtu, zrušení účtu nebo oprava některého z již zapsaných údajů.

Úvěrové instituce jsou povinny do šesti měsíců ode dne zahájení zápisu údajů předat České národní bance do centrální evidence účtů aktuálně platné údaje o vedených účtech ve stanoveném rozsahu.

Česká národní banka jako správce centrální evidence účtů nekontroluje správnost a úplnost údajů při jejich předávání úvěrovými institucemi k zápisu a za správnost a úplnost přijatých údajů neodpovídá. Nicméně neplnění povinnosti spočívající v průběžném předávání údajů nebo v počátečním předání údajů může naplnit skutkovou podstatu správního deliktu podle § 13 zák. o centrální evidenci údajů. Za správní delikt se uloží pokuta do 10 milionů Kč.

Česká národní banka oznámí na úřední desce datum zahájení zápisu údajů do centrální evidence a současně o této skutečnosti informuje úvěrové instituce. K podrobnější úpravě formálních náležitostí, struktury a formátu informace o změnách údajů a způsobu jejích předávání je Česká národní banka zmocněna vydat prováděcí vyhlášku. 

Poskytování údajů z centrální evidence účtů 

Zákon o centrální evidenci účtů v § 6 stanoví, které orgány jsou oprávněny požádat o poskytnutí údajů z evidence. Jde o následující subjekty:

a) orgán činný v trestním řízení,

b) orgán příslušný přijímat oznámení o podezřelém obchodu podle zákona upravujícího opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti,

c) orgán Finanční správy České republiky,

d) orgán Celní správy České republiky, nebo

e) zpravodajská služba České republiky.

Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán. Policejní orgán je vymezen podrobněji v § 12 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

Podle § 18 zák. o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti je orgánem příslušným přijímat oznámení o podezřelém obchodu Ministerstvo financí ČR, které oznámení přijímá prostřednictvím Finančního analytického útvaru. Připravovaná novela citovaného zákona navrhuje oddělení tohoto útvaru a vytvoření Finančního analytického úřadu.

Jako orgány Finanční správy ČR označuje § 1 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě, ve znění pozdějších předpisů, Generální finanční ředitelství, Odvolací finanční ředitelství a finanční úřady, které jsou správními úřady a organizačními složkami státu.

Podle § 1 odst. 2 zák. č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, jsou orgány celní správy Generální ředitelství cel a celní úřady, které jsou správními úřady a organizačními složkami státu.

Podle § 3 zák. č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, v České republice působí jako zpravodajské služby Bezpečnostní informační služba, Úřad pro zahraniční styky a informace a Vojenské zpravodajství jako součást Ministerstva obrany.

Oprávněné orgány mohou požadovat poskytnutí údajů z centrální evidence účtů jedině tehdy, pokud jsou splněny podmínky stanovené zákonem o bankách nebo zákonem o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících k prolomení bankovního tajemství, resp. povinnosti mlčenlivosti. Nicméně ust. § 18 odst. 4 zák. o centrální evidenci účtů stanoví, že Česká národní banka nekontroluje splnění podmínek pro podání žádosti o poskytnutí údajů z centrální evidence účtů a za splnění těchto podmínek neodpovídá. Právní úprava tak značně oslabuje povinnost k ochraně bankovního tajemství a povinnost mlčenlivosti, protože dodržení podmínek k jejich prolomení ponechává zcela v dispozici dotazujícího se orgánu, popř. orgánů provádějících kontrolu. Pokud se příslušný subjekt obrací se žádostí přímo na banku, pobočku zahraniční banky nebo družstevní záložnu, je součástí procesu posouzení zákonných podmínek pro poskytnutí požadovaných údajů. Porušení této povinnosti ze strany úvěrové instituce by mohlo vést k veřejnoprávním sankcím, ba i k povinnosti nahradit vzniklou škodu klientovi nedodržením ochrany bankovního tajemství nebo povinnosti mlčenlivosti.

Žádost o poskytnutí údajů z centrální evidence účtů musí povinně obsahovat označení příslušného řízení, v rámci, kterého oprávněný orgán žádá o poskytnutí údajů z centrální evidence účtů, a spisovou značku, pod kterou je toto řízení vedeno. Zpravodajská služba v žádosti uvede spisovou značku rozhodnutí soudu, kterým jí bylo povoleno požadovat poskytnutí zprávy.

Česká národní banka je povinna poskytnout údaje, jestliže byla žádost podána příslušnou datovou schránkou a jestliže obsahuje minimálně stanovený rozsah údajů. Jde o:

• číslo účtu a označení jednoznačně identifikující úvěrovou instituci, u které je účet veden,
• rodné číslo, nebo jméno a příjmení společně s datem narození, anebo jméno a příjmení s rokem narození a adresou pobytu v případě fyzické osoby,
• identifikační číslo osoby, standardizovaný mezinárodní identifikátor právnických osob (LEI), nebo současně jméno a buď identifikační číslo přidělované v zahraničí, nebo sídlo v případě právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby,
• identifikační údaje správce, obhospodařovatele nebo osoby v obdobném postavení v rozsahu údajů vyžadovaných u fyzických a právnických osob, anebo jeho příslušné označení v případě svěřenského fondu nebo jiného právního uspořádání bez právní osobnosti.

Česká národní banka bude zpracovávat odpovědi na žádosti automatizovaně do 24 hodin od doručení žádosti, pokud nalezne shodu v centrální evidenci účtů. V případě nenalezení shody nebo v případě, že žádost neodpovídá požadavkům stanoveným zákonem, Česká národní banka do téže doby o tom informuje žadatele.

Formální náležitosti, strukturu a formát žádosti o poskytnutí údajů z centrální evidence účtů stanoví Česká národní banka vyhláškou. 

Ochrana dat a uchovávání údajů 

Zákonná úprava stanoví České národní bance povinnost uplatnit taková organizační, personální a jiná opatření, aby s informacemi, které získá, tj. nejen s těmi, které jsou vedeny v centrální evidenci, ale i s těmi, které jsou obsaženy v žádostech, nepřišla do styku neoprávněná osoba. Stejný požadavek je stanoven i vůči žadateli při nakládání s údaji, které z centrální evidence získá. Tato úprava jde nad rámec obdobných regulací, protože ty obvykle žadatele k ochraně získaných údajů nezavazují.

Česká národní banka shromažďuje a uchovává údaje v centrální evidenci a údaje o žádostech a jejich vyřízení v elektronické podobě po stanovenou dobu. Údaje o účtech se uchovávají po dobu 10 let od prvního dne roku následujícího po roce, ve kterém došlo ke zrušení účtu. Údaje o datové schránce žadatele pod dobu 10 let od dne následujícího po přijetí oznámení změny datové schránky. Údaje o obsahu žádosti včetně označení žadatele a poskytnuté odpovědi po dobu 10 let ode dne následujícího po odeslání odpovědi. 

Kontrola a dohled 

Zákon stanoví, že kontrolu nad poskytováním údajů z centrální evidence účtů Českou národní bankou vykonává Poslanecká sněmovna, která k tomu účelu zřídí kontrolní orgán z poslanců. Kontrolní orgán provádí jak kontrolu na základě zpráv, které je Česká národní banka povinna nejméně dvakrát ročně předložit, tak i kontrolu v orgánech, které jsou oprávněny žádat poskytnutí údajů.

Česká národní banka vykonává dohled nad plněním povinností úvěrovými institucemi podle zákona o centrální evidenci účtů. Česká národní banka projednává správní delikty podle zákona o centrální evidenci účtů. Příjem z udělených pokut je příjmem státního rozpočtu; příjem z náhrad nákladů je příjmem České národní banky. Vybírání a vymáhání pokut zajišťuje Celní správa České republiky. 

Závěr 

Zákon o centrální evidenci účtů představuje opatření, které zrychlí a zefektivní činnost orgánů, které jsou oprávněny tuto evidenci využívat. Evidence zatíží banky a družstevní záložny povinností poskytovat předepsané údaje České národní bance na denní bázi. Na druhé straně tyto úvěrové instituce odbřemení od povinnosti odpovídat negativně na žádosti orgánů v případech, kdy účet instituce nevede.

Určitým problémem zákonné úpravy je především omezený okruh orgánů, které jsou oprávněny k podání žádosti o poskytnutí údajů z centrální evidence účtů. Vzhledem ke skutečnosti, že převážná většina žádostí o poskytnutí informace o účtu pochází od jiných orgánů (soudní exekutoři apod.), lze v budoucnosti očekávat silný tlak na rozšíření okruhu oprávněných orgánů. 

Autor je docentem na katedře obchodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Právnické fakulty Západočeské Univerzity v Plzni a ředitelem právní služby České spořitelny, a. s.