Výzva advokátní veřejnosti: Diskutujme o podobě poskytování právních služeb online

Návrh výkladového stanoviska České advokátní komory k poskytování právních služeb online: 

Poskytování právních služeb online představuje aktuální problém, který vyvolává řadu diskusí s ohledem na to, co je a co není v souladu s platnou právní úpravou. Poměrně rozsáhlá doporučení vydalo CCBE. Tento dokument má však spíše povahu vysvětlující a otázky spíše pokládá, než aby přinesl odpovědi. Představenstvo ČAK je názoru, že není třeba vydávat nový stavovský předpis o využívání on-line platforem, ale cítí potřebu vydat v této souvislosti výkladové stanovisko, které by zpřesňovalo právní aspekty tak, aby bylo postaveno najisto, kdo a jak může právní služby online poskytovat. Představenstvo ČAK při formulaci tohoto výkladového stanoviska vycházelo z řady zahraničních materiálů a bylo vedeno úmyslem chránit klienty, kvalitu a etiku poskytování právních služeb. 

1. První zásadní otázkou u používání platforem on-line je otázka, kdy se jedná o poskytování právní služby. Každý totiž může nabízet právní informace, avšak pouze advokáti mohou poskytovat právní služby, jak jsou popsány v zákoně o advokacii, přičemž nezáleží na tom, zda je poskytují písemně, ústně elektronicky či jinak. Právní informace mohou být knihy, články, obecná stanoviska, právní rozbory, vzorové smlouvy či vzorové právní listiny. Poskytování trvalých či dočasných užívacích práv k počítačovému programu, v němž si uživatel sám určuje úpravu finální listiny podle nabízených možností (například jako program Rocket Lawyer) není poskytováním právní pomoci, ale poskytováním právních informací, a to bez ohledu, zda se tak děje úplatně, či bezúplatně. Pokud však takový program používá podle výslovných požadavků klienta advokát, aby mu požadovanou listinu připravil, o právní službu se jedná. 

2. Osoba, která provozuje webovou stránku, na které se nabízí právní poradenství/právní služba, musí být členem ČAK, tedy má osvědčení o výkonu advokacie. Pokud takovou webovou stránku provozuje osoba, která k poskytování právních služeb není oprávněna (tedy nikoliv advokát nebo v zákonem stanovené míře příslušník jiné právní profese – například exekutor nebo notář), jedná se o činnost nedovolenou a ČAK bude na takovou nezákonnou činnost poukazovat a usilovat o její zákonné zamezení. 

3. Advokát není nijak omezen v používání technologie při poskytování právních služeb, pokud dodržuje pravidla stanovená zákonem a stavovskými předpisy. 

4. Advokát, který poskytuje právní služby online, musí vyžadovat ověření totožnosti klienta přiměřeným způsobem, a to před poskytnutím právní služby. Klient musí být při poskytování právních služeb online přiměřeně identifikován, a to proto, aby informace a právní pomoc byly poskytovány oprávněné osobě a byla striktně dodržena povinnost mlčenlivosti. Způsob přiměřené identifikace je zcela na advokátovi. Pokud není dodržena povinnost mlčenlivosti či porušen zákaz konfliktu zájmů kvůli nedostatečné identifikaci klienta, je odpovědnost zcela na advokátovi. 

5. Advokát není povinen sdělovat klientovi, jaké technické prostředky (například strojové zpracování smluv či dokumentů) užívá k poskytování právních služeb. Pokud však v důsledku jejich použití dojde k vadnému poskytnutí služby, odpovídá za to advokát klientovi, jako kdyby technické prostředky neužíval.

6. V případě, že advokát používá k interaktivní komunikaci s klientem počítačový program/robot, mělo by být zcela zřejmé, že klient nekomunikuje s advokátem či jeho pracovníkem, ale s počítačovým programem. V případě, že odpovědi připravené programem reviduje a autorizuje pracovník advokáta před jejich odesláním, mělo by být zřejmé, o koho se jedná. K použití robotických programů k vytvoření právních listin přímo klientem bez asistence advokáta není identifikace klienta ani autora programu nezbytná. 

7. Pokud advokát využívá online platformy k nabízení (inzerci) svých právních služeb, je třeba na tuto činnost pohlížet stejně jako na reklamu se všemi jejími technickými a etickými aspekty. Taková inzerce musí být tedy důstojná, pravdivá (nikoliv klamavá) a omezená skutečně pouze na nabídku služeb a související informace. 

8. Prostřednictvím webových stránek provozovaných třetí osobou, která není oprávněna poskytovat právní služby (tedy není advokátem), nelze poskytovat právní služby advokátem klientovi. Právní služba on-line podléhá mlčenlivosti, stanovené zákonem, a proto stránky, na kterých je online právní služba provozována, a tedy na kterých jsou komunikovány informace, nemůže být přístupná (natož provozovaná) třetí osobou. Za zabezpečení komunikace a důvěrnosti online platformy odpovídá advokát. 

9. Klient, který požaduje právní služby prostřednictvím webové stránky (online aplikace), musí prokazatelně dostat informace o advokátovi, který danou službu poskytuje, a to před tím, než je daná služba poskytnuta, včetně ceny za takovou službu. Za to, že je tato informace řádně poskytnuta, zodpovídá advokát. 

10. Advokát je povinen vést přiměřenou evidenci o poskytnutých službách prostřednictvím online, aby mohl, stejně jako u právních služeb poskytovaných osobně, provést řádné vyúčtování právních služeb klientovi. 

11. Lze doporučit, aby advokát, který poskytuje právní poradenství online, zajistil svým klientům odpovídající online uživatelskou podporu při poskytování svých služeb (online chat, help desk aj.).

JUDr. Martin Maisner, Ph.D, MCIArb.