Vyšla Mapa české justice

O nové publikaci jsme mluvili s jejími hlavními autory, novinářem Robertem Maleckým a advokátem Alešem Rozehnalem.

Proč HlídacíPes.org ve své třetí tištěné publikaci zaměřil právě na justici?

Robert Malecký: Myšlenku vydat cosi jako „mapu české justice“, tedy popis rozhodujících vztahů a vazeb uvnitř justičního systému i vně, na pomezí s politikou, ale třeba i orgány činnými v trestním řízení, jsme s kolegou a ředitelem Ústavu nezávislé žurnalistiky Ondřejem Neumannem nosili v hlavách dlouho. Napomohly nám dvě okolnosti. Předně situace, kdy zřetelně sílí tendence volající po omezení systému brzd a protivah mezi pilíři demokratické moci. Namátkou zmíním útoky na justici jako celek, řeči o trestních řízeních na objednávku z úst vysokých politických činitelů nebo třeba populistické snahy zavést karty soudců nebo jejich odvolatelnost. Druhá věc je, že jsme se potkali s grantem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, který velkoryse projekt Mapa justice podpořil.

Co v Mapě české justice najdeme?

Robert Malecký: Jádrem, na kterém publikace stojí, je osm velkých rozhovorů s osobnostmi české justice. Počínaje „Velkou trojkou“, tedy předsedy vysokých soudů Pavlem Rychetským, Pavlem Šámalem a Josefem Baxou. Svůj pohled připojila i senátorka a bývalá funkcionářka Nejvyššího a Ústavního soudu Eliška Wagnerová, advokátský pohled zastupuje místopředseda ČAK Tomáš Sokol. Širší soudcovský pohled na fungování justice rozebíráme s čestným prezidentem Soudcovské unie Liborem Vávrou, zmíněná kontraverzní témata mezi justicí a OČTŘ pak zastupuje dvojrozhovor s šéfem Unie státních zástupců Janem Latou a bývalým náměstkem nejvyššího státního zástupce Stanislavem Mečlem, který je dnes ovšem advokátem. Na devadesáti stranách jsou rozhovory doplněny popisem klíčových center moci, články o střetech justice a politiky, a to i v mezinárodním kontextu, nebo třeba vysvětlením, proč dosud nemáme a jen tak nebudeme mít soudcovskou samosprávu. Nechybějí ani řekněme lehčí články, osobně bych vyzdvihl historický text kolegy Rozehnala o zlomových soudních procesech českých dějin.

Kde je možné publikaci zakoupit?

Robert Malecký: Stejně jako u předchozích tištěných publikací z dílny HlídacíPes.org, které mapovaly kroky a okolí prezidenta Miloše Zemana a předsedy vlády Andreje Babiše, šli jsme i tentokrát cestou neprodejné publikace, kterou našim dárcům dáváme jako odměnu za podporu. Ústav nezávislé žurnalistiky a HlídacíPes.org jsou neziskové projekty a tištěné publikace jsou pro nás jednou z cest financování. Mapa české justice vyšla v omezeném nákladu 2000 kusů, exkluzivní grafické zpracování je opět dílem Kláry Hegerové. Pořízením publikace, tedy darem v hodnotě 1000 korun, podpoříte projekt HlídacíPes.org. ZDE.

Pane docente Rozehnale, co pro vás jako právníka a advokáta spolupráce s novináři Hlídacího psa znamená?

Aleš Rozehnal: Svobodný a nezávislý výkon advokacie je jednou ze základních komponent svobodné společnosti a demokracie. Demokracie vyžaduje ale i další liberální instituce, a to zejména nezávislá média, nezávislý systém justice a státní správy a občanskou společnost. Tyto instituce jsou pak klíčové v případě vítězství nedemokratických sil ve svobodných volbách pro to, aby minimalizovaly škody, které tyto síly mohou způsobit. Z povahy věci nemůže být advokát účasten v justici a státní správě. Může se ale podílet na obsahu médií, což s výkonem advokacie souvisí víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Zřejmě neexistuje žádná jiná skupina lidí, než jsou soudci, advokáti a novináři, která by měla větší odpovědnost za svobodu naší společnosti. Neúcta k právu a pořádku totiž vede k nesvobodě, chaosu a totalitě. Stejně tak platí, že svoboda a demokracie může přežít různé ekonomické a sociální těžkosti, ale nepřežije bez svobodných a diverzifikovaných médií.

Existují podle vás nějaké paralely, co se týče postavení nezávislé justice a žurnalistiky?

Aleš Rozehnal: Advokacie je něco mezi uměním a vědou. Advokát potřebuje fantazii a lehkost umělce, ale i přesnost a erudici vědce. Hlavním úkolem advokáta je hájit zájmy svého klienta a přesvědčit soudce o jeho pravdě. To samé platí pro novináře. Novinář, který není zároveň literátem, je nudný. Novinář, který je pouze literátem, není přesný. Klientem novináře je celá společnost a úlohou novináře je přesvědčit ji, že jím prezentovaná fakta a názory jsou objektivní, pravdivé a erudované.

Red.