Vázanost stran rozhodčí smlouvou v případě postoupení pohledávky

V teorii i v praxi mohly vznikat některé výkladové pochybnosti ohledně toho, zda postoupení toliko pohledávky vyvolávající právní nástupnictví v podobě singulární sukcese způsobí, že postupník pohledávky je vázán rozhodčí smlouvou uzavřenou mezi postupitelem pohledávky a dlužníkem.[1]

Pro postoupení pohledávky je určující, že smlouvou o postoupení pohledávky nelze převést celý závazkový vztah, nýbrž jen pohledávku jako právo na plnění.

Pokud by rozhodce vycházel z dikce „práva s pohledávkou spojená“ vyjádřené v § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), co do jeho využití pro procesní nástupnictví v případě postoupení pohledávky, jako předpokladu pro platnost sjednané rozhodčí smlouvy mezi postupitelem a dlužníkem pro postupníka, pak případná úvaha, že by vázanost rozhodčí doložkou snad bylo možné subsumovat pod § 1880 odst. 1 o. z. a přechod „práv s pohledávkou souvisejících“, by nebyla správná. Právo s pohledávkou spojené jistě zakládá právo vymáhat nárok v soudním řízení, ale vázanost obou stran původní rozhodčí smlouvy rozhodčí doložkou není tímto ustanovením nijak dotčena. 

Skutkový stav 

V dané věci byla smlouva o zápůjčce změněna smlouvou o postoupení pohledávky a u rozhodce bylo žalováno o zaplacení pouze ze smlouvy o postoupení pohledávky, když obě uvedené smlouvy byly sjednány za účinnosti o. z.

Dlužník, jako strana žalovaná, vznesl námitku nedostatku pravomoci rozhodčího soudu s odvoláním na skutečnost, že rozhodčí doložka, jako samostatná smlouva, byla sjednána toliko mezi dlužníkem a zapůjčitelem, později postupitelem, ve smlouvě o zápůjčce, a že postoupením pohledávky na základě smlouvy nepřecházejí na postupníka práva a povinnosti z rozhodčí doložky.

Je tak otázkou, zda je dlužník z postoupené pohledávky oprávněn namítat nedostatek pravomoci rozhodčího soudu, protože:

a) postoupením pohledávky nepřešla na postupníka rozhodčí doložka, a dále

b) rozhodčí doložka existuje navzdory postoupení pohledávky pouze mezi postupitelem a dlužníkem. 

Povaha rozhodčí smlouvy a její závaznost 

Jistě není pochyb, že rozhodčí smlouva představuje dohodu stran, kterou dochází k podmíněnému přenesení pravomoci obecných soudů na rozhodce ohledně projednání a rozhodnutí majetkového sporu. Podmíněné přenesení znamená, že navzdory sjednané rozhodčí smlouvě lze za podmínek § 106 o. s. ř.[2]projednat věc před obecným soudem.

Povaha rozhodčí smlouvy je procesní, nikoli hmotněprávní, protože neupravuje žádná hmotná práva jejích stran, je předpokladem zvláštního procesního vztahu a pro její procesní povahu mluví i to, že má výlučně procesní důsledky a je upravena předpisy procesního práva.[3]

Podle § 2 odst. 5[4] zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, rozhodčí smlouva váže právní nástupce stran, pokud to strany výslovně nevyloučí.

Zákon o rozhodčím řízení nespecifikuje právní nástupce stran, proto se tento pojem vztahuje jak na univerzální sukcesi, tak i na singulární sukcesi, a vyplývá z hmotněprávních ustanovení občanského zákoníku.

V případě singulární sukcese nevstupuje postupník do právního postavení postupitele v celém rozsahu, postupník nabývá jen určitou pohledávku a s ní spojená práva.

Vždy však platí, že rozhodčí doložka zavazuje postupníka jako právního nástupce postupitele a že díky tomu je rozhodčí doložka závazná pro postupníka, neboť dohoda o způsobu řešení sporů před rozhodci představuje neoddělitelnou vlastnost postoupeného práva.

V případě sukcese univerzální jsou zavázány obě strany smlouvy jako právní nástupci, včetně rozhodčí smlouvy. 

Postoupení pohledávky 

Podle § 1895 o. z., jako zcela nové úpravy o možném postoupení smlouvy, lze postoupit nejenom práva, ale i povinnosti. Ke změně může dojít nejen na straně věřitele, ale i na straně dlužníka nebo obou těchto stran.

Vzhledem k tomu, že se při postoupení smlouvy převádějí i povinnosti, vyžaduje zákon vždy souhlas druhé smluvní strany, kterou označuje jako stranu postoupenou.

Písemná podoba smlouvy není zákonem předepsána, lze ji tedy uzavřít jen ústně a jistou zvláštností je, že může být uzavřena „na řad“.[5]

Postoupení pohledávky vede ke změně pouze v osobě věřitele a je zřejmě speciálním ustanovením k postoupení smlouvy podle § 1879[6] a násl. o. z., že věřitel jako postupitel může postoupit smlouvou celou pohledávku nebo její část jiné osobě.

Věřitele, který právo na plnění převádí, označuje zákon jako postupitele, nového věřitele jako postupníka. Postoupení pohledávky není podmíněno souhlasem dlužníka, takže se původní věřitel postupované pohledávky bez souhlasu dlužníka zcela obejde, na rozdíl od postoupení smlouvy.

Postoupit lze každou pohledávku, kterou lze zcizit.

Smlouva o postoupení pohledávky může být sjednána jakkoli, podle § 1756 o. z.[7]nemusí být uzavřena ani slovy, tedy ji lze sjednat i konkludentně.

Smlouva o postoupení pohledávky byla podle § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a je i nyní podle § 1879 a násl. o. z. právní skutečností na základě univerzální nebo singulární sukcese práva nebo povinnosti, tedy na základě úkonu podle hmotného práva, jímž se mění subjekt, kterému náleží právo nebo jehož stíhá povinnost, a v tomto směru také zakládá i procesní nástupnictví postupníka jako žalobce (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 32 Cdo 3999/2009).

V této souvislosti bylo řečeno, že takovou skutečností není právní názor rozhodčího soudu o neplatnosti smlouvy vyjádřený v odůvodnění rozhodčího nálezu.

Pokud jde o otázku ad a) vázanosti nástupců na straně věřitele, postupitele a postupníka rozhodčí smlouvou, platí, že jsou ve vztahu právního nástupnictví, ve smyslu § 2 odst. 5 zákona o rozhodčím řízení. Vázanost právních nástupců rozhodčí smlouvou při postoupení pohledávky byla potvrzena i v dalších rozhodnutích, např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2975/2012,[8] stejně jako v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4788/2016,[9] které na uvedené rozhodnutí 33 Cdo 2975/2012 odkazuje, ale o postavení dlužníka z hlediska vázanosti rozhodčí doložkou při postoupení pohledávky nešlo.

V souvislosti s postoupením pohledávky tak vzniká otázka ad b), zda dlužník je vázán či nikoli i v případě postoupení práva z původní smlouvy v důsledku singulární sukcese smlouvy postoupené rozhodčí doložkou. Dosavadní judikatura zastávala stanovisko, které lze nalézt např. v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3876/2013, které se věnovalo otázce (nedostatku) pravomoci rozhodce dokonce až v exekučním řízení. Soud ve svém rozhodnutí, ve spojení s odůvodněním nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. III. ÚS 1624/2012, dovodil, že:

1. samozřejmou podmínkou toho, aby byl majetkový spor vyňat z pravomoci soudů, je existence rozhodčí smlouvy (§ 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení[10]). Není-li tu rozhodčí smlouva, není rozhodce oprávněn o majetkovém sporu rozhodnout. Dále, že

2. singulární sukcese, vedle zřejmého právního nástupnictví postupníka, nevede k založení právního nástupnictví dlužníka ve vztahu ke smlouvě o postoupení pohledávky,

3. výslovný souhlas dlužníka se změnou rozhodčí smlouvy musel být vždy dán, protože pokud šlo o otázku, zda s postoupením pohledávky před zahájením rozhodčího řízení (…) může současně přejít právo z rozhodčí smlouvy z postupníka na postupitele, anebo zda bylo nutné tyto závazky upravit samostatnou dohodou, a zda je soud (…) povinen zabývat se otázkou, že „povinná žádnou smlouvu, tedy ani rozhodčí doložku, s oprávněným nepodepsala, tudíž jí ani nemůže být vázána“, platí, že „pokud (ani konkludentně) povinná strana (dlužník) nevyjádřila souhlas s tím, aby se (…) spor (…) vedl u rozhodce, a naopak se proti tomu ohrazovala, pak (…) nedošlo k naplnění podmínky včasného přijetí návrhu a (rozhodčí) dohoda nebyla uzavřena“ a „není-li uzavřena rozhodčí smlouva, není vydaný rozhodčí nález způsobilým (exekučním titulem) bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítl“.

Jiný závěr nelze ze žádného rozhodnutí vydaného za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nijak dovodit (včetně např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2857/2006,[11] nebo ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3284/2008[12]). 

Současný právní stav 

V daném případě byla smlouva o postoupení pohledávky uzavřena podle o. z., takže zde obecně pro převod smlouvy anebo její části podle § 1895 odst. 1 o. z. platí, že nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana „převést jako postupitel“ – tedy zřejmě „postoupit“ – svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno.

Na postoupení pohledávky podle § 1879[13]o. z. – jako zřejmě speciálního ustanovení k § 1895[14] o postoupení smlouvy – lze aplikovat ust. § 1896 o. z.,[15] které se vztahuje nejen na postoupení celé smlouvy, ale také zároveň i jen na její část, a které je tak z hlediska hmotněprávního režimu vázanosti dlužníka rozhodčí smlouvou při postoupení pohledávky podstatné.

Občanský zákoník v § 1896 stanoví výslovně, že při částečném postoupení smlouvy, stejně jako i při postoupení smlouvy několika postupníkům, nelze zkrátit práva postoupené strany z vedlejších doložek ve smlouvě, tedy zejména ujednání o podmínce, záloze, závdavku, smluvní pokutě, odstoupení od smlouvy a odstupném nebo také a zde zejména práva vyplývající z ujednání o rozhodčí doložce. Jen na okraj lze bez dalšího poznamenat, že o. z. neužívá pojem „rozhodčí smlouva“.

Pokud nelze zkrátit práva postoupené strany z vedlejších doložek, a tím také z rozhodčí doložky, jistě platí, že kromě toho, že rozhodčí doložkou je vázán postupník, jako právní nástupce postupitele, který s dlužníkem rozhodčí doložku uzavřel, je rozhodčí doložkou vázán i dlužník, jako strana postoupená, protože postavení postoupené strany nesmí být zkráceno.

Současně platí, že bez ohledu na to, zda si byl dlužník změny původní smlouvy v důsledku ujednání mezi postupníkem a postupitelem vědom, je rozhodčí doložka postoupením pohledávky jistě zachována i po postoupení pohledávky, díky zákazu zkrácení postoupené strany. 

Závěr 

Závěr proto zní, že jak postupitel, žalobce, tak i dlužník, žalovaný, jsou sjednanou rozhodčí doložkou plně vázáni a že pravomoc rozhodce je dána.[16]

Autor JUDr. Vojtěch Trapl působí jako advokát, senior partner kanceláře Dr. Trapl a partner, s. r. o., místopředseda RS HK ČR a AK ČR a jako člen Sekce pro rozhodčí řízení ČAK.