Úvodník genderový

I v české advokacii žen stále přibývá, poměr mužů a žen je zhruba 3 ku 1,8, ale mezi koncipienty již ženy mírně převažují. Partnerek velkých advokátních kanceláří je však také pomálu. Je to tak v pořádku? Neměla by nám Evropská unie stanovit kvóty?

Počet žen v byznysu stále stoupá a jejich pozice se zlepšuje. V advokacii je to výraznější než ve velkých korporacích. Advokacie funguje v menších a flexibilnějších firmách, kde se snáze prosadí ti schopnější. Pověstný skleněný strop, který brání ženám stoupat do vyšších funkcí, zde není tak výrazný jako ve velkých společnostech. Přesto se i zde ženám proniká do vyšších pater hůře. Co s tím? Je vůbec dobře, aby ženy měly ve světě vrcholového byznysu adekvátní zastoupení? Je to dobře pro byznys, pro ženy, pro muže a celou společnost?

Pro byznys určitě ano. Ženy jsou jiné než muži, jsou méně přímočaré, méně agresivní, ochotnější ustoupit, jsou přizpůsobivější, vyhýbají se zbytečnému riziku a mají lepší intuici. Nemyslím si, že jsou lepší než muži, ale že jejich přítomnost svět byznysu zpestřuje o jiné pohledy a je přínosná. Myslím, že je nesprávné, když zaměstnavatelé znevýhodňují ženy jenom proto, že jim časem odejdou na mateřskou. Mladé ženy, které chtějí budovat kariéru, jsou schopny skvělých výkonů. Možná právě proto, že chtějí něčeho dosáhnout dříve, než budou mít děti.

Rozhodně jsem ale proti jakýmkoliv kvótám. Ty vedou k častějšímu obsazování funkcí nevhodnými kandidáty. A také k nevraživosti i spekulacím o schopnostech těch, kteří určitou pozici získali. I když nutno podotknout, že dokud se týkají jen dozorčích rad, je to celkem neškodný pokus o větší zapojení žen a názorovou i osobnostní pestrost ve složení tohoto orgánu.

Je současný trend pronikání žen do byznysu dobrý pro ženy?

Jak pro které. Ženy obecně nemají tolik zakořeněnou touhu prosadit se jako muži. Jejich pocit úspěšnosti mnohem méně závisí na tom, kolik vydělaly. K naplnění života ženy přispívá do velké míry i mateřství. Dříve si ženy větší ambice ani nekladly. Dnes mají mnohé, podobně jako muži, pocit, že musí uspět. Už od kolébky vyrůstají v prostředí, které je o tom přesvědčuje. Vidí to všude kolem sebe, stále slyší o rovnoprávnosti, v televizi sledují úspěšné byznysmanky, policistky, nájemné vražedkyně. Mám pocit, že si tím na sebe samy pleteme bič. Hrneme se do mužského světa, ale mateřské povinnosti z nás nikdo nesejme. Takže musíme zastat obojí a nestíháme ani jedno pořádně.

Některým toto tempo vyhovuje a jsou šťastné, že nemusí být u plotny. Ale myslím, že řada z nich se snaží prosadit v byznyse jen proto, že se nechaly strhnout propagandou, a byly by spokojenější, kdyby měly víc času na rodinu. Většina to naštěstí ví a nikam se nehrne. Ale ochránci jejich práv s tím mají problém, a tak zavedou kvóty, aby jich bylo alespoň v dozorčích radách aspoň 40 procent.

Pro společnost je to oříšek. Na jednu stranu je hezké, že máme všichni čím dál tím rovnější práva, nezávisle na čemkoliv. Ale když budou ženy dělat kariéru, kdo se postará o děti? Někteří muži jsou ochotni přistoupit na dohodu typu, ty vaříš, já umyji nádobí, ty porodíš, já budu na mateřské… Ale muži na mateřské jsou pro mě trochu zvrácená představa. Vůbec nechci snižovat roli otců, ale péči a lásku a něhu, kterou dává dítěti matka v prvních letech života, není drtivá většina mužů schopna poskytnout. Myslím, že by si toho ženy měly užít a také si toho vážit, protože mohou prožít něco, co muži nemohou. Možná by mohly přijmout svou ztíženou šanci prosadit se v byznysu jako daň za mateřství.

Zapojení žen do vyšších pozic je složitý problém a pochybuji o možnosti vyřešit ho nástroji právními, tedy státním donucením. Povinné kvóty jsou, myslím, již za hranou, za kterou by právo při působení na společnost nemělo jít. Anebo jen velmi (ale skutečně velmi) opatrně, postupně a uvážlivě.

 JUDr. Vladimíra Glatzová, členka představenstva ČAK