ÚS: k otázce pozastavení řidičského oprávnění

II. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) zrušil usnesení Okresního soudu v Písku, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Nejvyššího soudu pro zásah do práva stěžovatelů na soudní ochranu a na zvláštní ochranu dětí a mladistvých. 

Ústavní soud posuzoval ústavní stížnost dvou mladých dospělých, kteří se po svém otci domáhali dlužného výživného. V řízení vedeném u Okresního soudu v Písku byla nařízena na majetek jejich otce k uspokojení jejich pohledávky ve výši 142 461 Kč, která představuje dlužné výživné pro stěžovatele za dobu sedmi let, kdy oba stěžovatelé byli nezletilí, a dále exekuce běžného výživného od 1. 10. 2007 ve výši 2 000 Kč měsíčně na tehdy nezletilého stěžovatele a ve výši 1 500 Kč měsíčně na tehdy nezletilou stěžovatelku.

Soudní exekutor vydal dne 24. 10. 2016 exekuční příkaz, jímž rozhodl o pozastavení řidičského oprávnění povinného (otce stěžovatelů). Okresní soud svým napadeným usnesením exekuci pozastavením řidičského oprávnění povinného částečně zastavil, neboť oba oprávnění nabyli zletilosti, a tudíž podle něj odpadla podmínka pro realizaci exekuce uvedeným způsobem. Krajský soud v Českých Budějovicích svým usnesením tento závěr potvrdil. Nejvyšší soud pak odmítl dovolání stěžovatelů.

Stěžovatelé spatřují porušení svých práv v tom, že obecné soudy nesprávně dovodily, že v projednávané věci nelze vést exekuci pozastavením řidičského oprávnění povinného. Podle stěžovatelů je pro splnění podmínek nařízení exekuce pozastavením řidičského oprávnění rozhodné, zda vymáhaná pohledávka vznikla v době nezletilosti oprávněných, a nikoliv to, zda jsou oprávnění nezletilí v době jejího vymáhání. Opačný výklad by vedl k tomu, že by předmětné ustanovení ztratilo svůj smysl, neboť by povinnému vždy postačilo vyčkat zletilosti oprávněných, aby mu bylo řidičské oprávnění navráceno, aniž by čehokoliv uhradil.

Podstatou projednávané věci před Ústavním soudem byla otázka, zda je nabytí zletilosti oprávněných důvodem zastavení exekuce pozastavením řidičského oprávnění povinného nařízené k vymožení nedoplatku na výživném za dobu nezletilosti oprávněných. Exekuce pozastavení řidičského oprávnění je svou podstatou odlišná od jiných způsobů provedení exekuce. Nejde totiž o realizační způsob, který by vedl k přímému vynucení povinnosti, ani se nejedná o zajišťovací způsob exekuce. Tento způsob má donucovací charakter a povinný jím má být natolik omezen v běžném životě, aby jej to přimělo k urychlené úhradě nedoplatku na výživném. Jde tedy o závažný zásah do práv povinného bez zjevné souvislosti s vymáhanou pohledávkou, který je odůvodněn právě významem zájmu, k jehož ochraně má tento institut sloužit. Exekuční řád v rozhodném znění přiznával takový význam výhradně nedoplatku na výživném na nezletilé dítě. Zákonodárce pak zřejmě vycházel z obdobných východisek, když omezil tento způsob exekuce výlučně pro situace, kdy je vymáhán nedoplatek na výživném pro nezletilé dítě.

Nabytím zletilosti dítěte se však nemění podstata pohledávky, která je stále nedoplatkem výživného na nezletilé dítě. Obdobně jako Ústavní soud již v minulosti vyslovil, že je nepřípustné, aby dítě do dospělosti vstupovalo s dluhy, které mohou mít rdousivý účinek, je též zájem na to, aby byly řádně vymoženy pohledávky, které dítěti vznikly za dobu trvání nezletilosti vůči jiným osobám, tím spíše jde-li o pohledávky vůči jeho rodiči, tedy osobě, která by měla jeho vstup do dospělosti usnadňovat, a nikoliv komplikovat.

Výklad ustanovení § 71a odst. 1 exekučního řádu, k němuž přistoupily obecné soudy, logicky neplyne ze znění zákona ani z celkové koncepce specifické ochrany práva nezletilého na výživu obsaženou v procesních předpisech. Takový výklad je též v rozporu s ústavně zaručeným právem dětí a nezletilých na zvláštní ochranu. Zastavení exekuce pozastavením řidičského oprávnění povinného z důvodu nabytí zletilosti oprávněnými, kteří se domáhají vymožení nedoplatku na výživném za dobu jejich nezletilosti, tak představuje porušení jejich práva na soudní ochranu zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny a též práva na zvláštní ochranu dětí a mladistvých zaručeného článkem 32 odst. 1 Listiny.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 50/18 je dostupný zde.

Zdroj: Ústavní soud, Brno.