ÚS k ochraně soukromí a důstojnosti při odběru moči
publikováno: 16.10.2018
IV. senát Ústavního soud (soudce zpravodaj Jan Filip) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov, neboť jimi byla porušena základní práva a svobody stěžovatele zakotvená v čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně. Tohoto přečinu se měl dopustit tím, že se ve věznici odmítl podrobit vyšetření moči ke zjištění přítomnosti omamných látek v těle, čímž mařil výkon trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně, a porušil tak základní povinnost odsouzeného. Tohoto jednání se dopustil opakovaně, byla u něj zjištěna přítomnost psychotropních látek v těle a vědomě užíval návykovou látku, za což byl několikrát kázeňsky potrestán a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Stěžovatelovu neměnnou obhajobu od zahájení trestního stíhání, že se odebrání moči bránil pouze před zdravotní sestrou z důvodu stydlivosti a vzhledem k příslušnosti k etniku, které to pro muže považuje za ponižující, a že předtím vzorek odevzdal před dozorcem bez námitek, vyhodnotil okresní soud jako účelovou. Stěžovatel neuspěl ani se svým odvoláním, které Krajský soud v Brně zamítl a Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl. Poté stěžovatel podal proti těmto rozhodnutím ústavní stížnost.
Sporným se mezi stěžovatelem a soudy stalo hodnocení oprávněnosti a posléze i ústavnosti požadavku svléci se donaha a poskytnout vzorek moči za přímého dohledu zdravotní sestry jako osoby opačného pohlaví. K tomu okresní soud pouze stručně poznamenal, že zdravotní sestra je zdravotní personál, který má uvedenou činnost v popisu práce. Krajský soud pak poukázal na to, že daný úkon nebyl osobní prohlídkou, nýbrž odběrem biologického materiálu, k němuž je zdravotní sestra oprávněna dle ustanovení § 4 odst. 3 písm. c) vyhlášky o činnostech zdravotních pracovníků. Proto tento úkon nemusí, z hlediska zachování stěžovatelovy důstojnosti, provádět lékař či osoba stejného pohlaví. Takové právní argumentaci Ústavní soud nemohl přisvědčit. Ústavní soud rovněž provedl test proporcionality, při kterém dospěl k závěru, že neobstojí závěr obecných soudů o stěžovatelově povinnosti strpět výše uvedené vyšetření prováděné způsobem, proti kterému stěžovatel protestoval, neboť nesplňuje podmínky potřebnosti a proporcionality v úzkém smyslu slova.
Právní věty:
I. Důstojnost člověka je v čl. 1 Listiny základních práv a svobod (spolu se svobodou a rovností) zakotvená v obecné rovině jako objektivní hodnota, na které je Listina základních práv a svobod, vymezující základy právního postavení jedince, založena. Proto musí být vždy východiskem pro uplatňování veřejné moci bez ohledu na to, zda se proti tomu její nositel (fyzická osoba) nějak vymezí, brání či klade odpor. Povinnost státu respektovat tuto hodnotu při vymezení a naplňování kompetencí jeho orgánů je přímo vyjádřená v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, a současně jsou tím objektivně vymezeny hranice jednání orgánů veřejné moci i tam, kde to není výslovně uvedeno. Stejně tak ale čl. 1 Listiny základních práv a svobod, zdůrazňující objektivní nezadatelnost a nezcizitelnost základních práv a svobod, omezuje v obecné rovině samotného nositele základních práv a svobod, a právní řád mu proto může stanovit hranice, které by neměl překračovat jako svobodná, rozumem a důstojností nadaná lidská bytost. V čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je naopak lidská důstojnost (spolu se souvisejícími hodnotami osobní cti, dobré pověsti a jména) zakotvena i jako subjektivní právo domáhat se jejího respektování vůči orgánům veřejné moci „stanoveným postupem“ podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i tím, že toto právo uplatní formou svého sebeurčení.
II. Povinnost odevzdat vzorek moči za účelem kontroly dodržování pravidel výkonu uloženého trestu je ústavně konformní, jestliže zde existuje důvodné podezření, že osoba ve výkonu trestu mohla omamnou či psychotropní látku užít či užívat. Vzhledem k tomu, že nejde o závažný zásah do lidského organismu, nýbrž přirozený každodenní fyziologický proces (vyprazdňování), není třeba na jeho nařízení a provedení, stejně jako na možnost preventivních kontrol, klást takové požadavky jako v případech odběru jiného biologického materiálu, popř. při jiných zásazích do ústavně zaručených práv a svobod.
III. Dozor při poskytování vzorku moči může vést k narušení soukromí a důstojnosti, jehož intenzitu pociťuje každý vyšetřovaný v rámci svého sebeurčení být sám sebou, které zahrnuje i rozhodování o jeho identitě, individualitě, integritě, společenské roli apod., zcela subjektivně; je proto věcí vyšetřovaného, aby se proti jemu nelibému postupu, zasahujícího tu nejintimnější sféru jeho života, ohradil.
IV. Z hlediska ústavnosti neobstojí jiný postup, než vyhovění požadavku vyšetřované osoby, aby v prostoru, jehož účelem je zachování jinak z povahy věci omezeného soukromí v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody, byla při takovém intimním tělesným úkonu přítomna osoba stejného pohlaví. Postupy orgánů veřejné moci, které se s takovým požadavkem náležitým způsobem nevypořádají, představují porušení práv zakotvených v čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud na závěr zdůrazňuje, že svým rozhodnutím nikterak nepředjímá výsledek celého znovuotevřeného trestního řízení. Současně si je ve věci rozhodující senát Ústavního soudu vědom podmínek, ve kterých se takové kontroly provádějí, a zejména pak významu a nutnosti preventivních opatření a zásahů pracovníků vězeňské služby vzhledem k tomu, jaké nebezpečí je s požíváním omamných a psychotropních látek ve vězeňském prostředí spojeno.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 309/16 je dostupný zde.
Zdroj: Ústavní soud, Brno.