Ukončení služebního poměru duchovního ve světle práva na soudní ochranu

publikováno: 23.10.2018

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) zamítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu, rozsudku Městského soudu v Praze a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, neboť neshledal, že by napadenými soudními rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatelů.

Právní věty:
I. Porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není, omezí-li se řízení před obecnými soudy na prokázání existence rozhodnutí církve nebo náboženské společnosti ukončit, v mezích své autonomie zaručené v čl. 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, služební poměr duchovního, aniž bude posuzován jeho obsah a důvody pro jeho vydání; otázku prokázání existence takového rozhodnutí rovněž nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy pod pojem „nesprávného právního posouzení věci“, neboť jde o otázku svou povahou skutkovou.

II. Takový postup rovněž neodporuje požadavkům práva na svobodnou volbu povolání podle čl. 26 odst. 1 ve spojení s čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, neboť z těchto ustanovení nelze dovodit právo stát se a zůstat duchovním proti vůli orgánů konkrétní církve nebo náboženské společnosti.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3910/17 je dostupný zde.

Zdroj: Ústavní soud, Brno.