Úkolem opatrovnických soudů je konat v zájmu dítěte a maximálně chránit jeho původní rodinu

Ústavní soud ve svém vyhovujícím nálezu připomíná význam práva na rodinný život zaručeného obecně v čl. 10 odst. 2 Listiny a v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, i ochranu rodiny a rodičovství. Při soudním výkladu a aplikaci zákonů, které regulují či zasahují do vztahů mezi rodiči a dětmi, je třeba vždy chránit zájem dítěte a dbát na to, aby byl zohledněn v každém jednotlivém případě.

Základem rodinných vazeb je tradičně pouto pokrevního příbuzenství mezi členy rodiny; péče o děti se tak uskutečňuje primárně v rámci biologické rodiny. Je právem dítěte i rodiče pečujícího o dítě, aby stát této péči poskytoval zvláštní ochranu, a to mimo jiné i prostřednictvím opatrovnického soudnictví. Rozhodující orgány by tedy měly postupovat tak, aby se prioritně zabývaly možností ponechání či návratu dítěte do péče jeho biologických rodičů. Institut náhradní rodinné péče musí být pojmově pojímán jako subsidiární k péči vlastních rodičů. Svěření dítěte do péče jiné osoby musí mít zároveň přednost před ústavní péčí.

V projednávaném případě však obecné soudy zohlednily zejména právní, nikoliv faktický stav, a vydaly rozhodnutí, která překračují smysl a účel zákonných ustanovení o výživném na dítě svěřené do pěstounské péče. Ústavní soud konstatoval, že stěžovateli jako otci dítěte nelze v žádném případě klást k tíži jeho legitimní snahu jednat v zájmu dítěte a – v situaci, kdy bylo svěřeno do pěstounské péče - o ně osobně pečovat. Ačkoliv bylo v zájmu dítěte, aby se co nejdříve po smrti matky dostalo do péče svého otce, stěžovateli coby otci byla navzdory jeho osobní péči uložena povinnost hradit výživné státu. Tu nelze za daných okolností vnímat jinak než jako finanční postih za to, že stěžovatel fakticky vykonával péči o dítě včetně jeho materiálního zabezpečení namísto pěstouna. Tím, že obecné soudy nevzaly při výkladu zákona dostatečně v potaz rozsah osobní péče stěžovatele ve vztahu k jeho nezletilému dítěti v době, kdy bylo formálně svěřeno do pěstounské péče, a uložily stěžovateli povinnost hradit výživné státu za celou tuto dobu, nepřiměřeně zasáhly také do jeho majetkové sféry.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1764/2016 je dostupný  zde.

Zdroj: Ústavní soud