Tribunál EU potvrzuje omezující opatření vůči ruským bankám, ropným a plynárenským podnikům v souvislosti s krizí na Ukrajině

publikováno: 14.09.2018

Rada v reakci na činnosti Ruska destabilizující situaci na Ukrajině přijala ode dne 31. července 2014 omezující opatření vůči několika ruským bankám a podnikům specializujícím se v odvětví ropy a plynu. Těmito opatřeními byla uložena omezení, která se týkají určitých finančních operací a vývozu určitého zboží a citlivých technologií, dále byl určitým ruským subjektům zakázán přístup na kapitálové trhy a byl stanoven zákaz poskytovat služby nezbytné pro určité činnosti v odvětví ropy.

Cílem opatření přijatých Radou je zvýšit náklady na činnosti Ruska, jež narušují svrchovanost Ukrajiny. Několik podniků a bank, na které se vztahují tato opatření, se obrátilo na Tribunál Evropské unie s návrhem na zrušení těchto opatření.

V rozsudcích[1] má Tribunál nejprve za to, že je příslušný k přezkumu legality napadených aktů a žaloby jsou přípustné, protože podniky, které je podaly, jsou bezprostředně a osobně dotčeny dotčenými opatřeními, nebo pokud jde o opatření týkající se vývozu, jsou osobně dotčeny akty, které se jich bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.

Pokud jde o věc samou, Tribunál mimo jiné rozhodl, že Rada dostatečně odůvodnila napadené akty a toto odůvodnění umožnilo dotčeným podnikům seznámit se s odůvodněním omezujících opatření, která se na ně vztahovala, a uplatnit k nim námitky. Tribunál kromě toho zdůrazňuje, že cílem napadených aktů je zvýšit náklady na akce Ruska, které narušují územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, a podpořit mírové urovnání krize. Takový cíl zapadá podle Tribunálu do obecného cíle, kterým je zachovat mír a mezinárodní bezpečnost, v souladu s cíli vnější činnosti Unie, jež jsou uvedeny v článku 21 SEU.

Tribunál nadto uvádí, že Rada, považuje-li to za vhodné, může uložit omezení, která se týkají podniků působících v určitých odvětvích ruského hospodářství, v nichž zaujímají obzvláště důležité postavení výrobky, technologie či služby pocházející z Unie.

Tribunál kromě toho připomíná, že otázka, zda jsou dotčená omezující opatření slučitelná s dohodou o partnerství mezi EU a Ruskem, již byla Soudním dvorem rozhodnuta v jeho rozsudku Rosneft ze dne 28. března 2017[2].

Soudní dvůr měl totiž za to, že přijetí omezujících opatření bylo nezbytné pro ochranu podstatných bezpečnostních zájmů Unie a zachování míru a mezinárodní bezpečnosti a přezkum sporných aktů s ohledem na dohodu o partnerství mezi EU a Ruskem neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost těchto opatření. Pokud jde o argument vycházející z porušení zásady rovného zacházení a zákazu svévole, Soudní dvůr rozhodl, že volba zaměření na podniky či odvětví, které jsou odkázány na využívání vyspělých technologií či odborných dovedností, které jsou v zásadě k dispozici v Unii, odpovídá cíli spočívajícímu v zajištění účinnosti omezujících opatření a v zabránění tomu, aby byl účinek těchto opatření zmařen dovozem zastupitelných výrobků, technologií či služeb, které pocházejí z třetích zemí, do Ruska.

Tribunál kromě toho uvádí, že v rámci zásady proporcionality Soudní dvůr rozhodl, že unijnímu normotvůrci je třeba přiznat širokou posuzovací pravomoc v oblastech, které z jeho strany předpokládají rozhodnutí politické, ekonomické a sociální povahy a v jejichž rámci má provést komplexní posouzení.

Jak rozhodl Soudní dvůr, existuje rozumný vztah mezi obsahem napadených aktů a cílem, který sledují. Tribunál připomíná, že význam sledovaných cílů může odůvodňovat negativní důsledky, jakkoliv značné, pro některé hospodářské subjekty, které nenesou žádnou odpovědnost za situaci, která vedla k přijetí sankcí. Zásah do svobody podnikání a práva na vlastnictví dotčených podniků proto nelze považovat za nepřiměřený.

Zdroj: Soudní dvůr EU.