Tribunál EU potvrdil odepření přístupu Parlamentem k dokumentům týkajícím se příspěvků a výdajů europoslanců

publikováno: 25.09.2018

Parlament měl důvodně za to, že předmětné dokumenty obsahují osobní údaje a žadatelé neprokázali nezbytnost jejich předání. V roce 2015 požádalo několik novinářů a novinářských sdružení Parlament o přístup k dokumentům týkajícím se denních příspěvků, příspěvků na cestovní výdaje a příspěvků na parlamentní asistenci europoslanců. Parlament všechny tyto žádosti, jakož i následné potvrzující žádosti zamítl. Dotyčné osoby se u Tribunálu Evropské unie domáhaly zrušení rozhodnutí Parlamentu.

Aktuálním rozsudkem Tribunál žaloby zamítl a potvrdil rozhodnutí Parlamentu, kterými byl žadatelům odepřen přístup k požadovaným dokumentům. Tribunál nejprve připomněl, že unijní orgány mohou odepřít přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce, přičemž toto pravidlo musí být uplatňováno v souladu s unijními právními předpisy o ochraně osobních údajů[1].

Podle těchto právních předpisů se výrazem „osobní údaje“ rozumí veškeré informace týkající se identifikované nebo identifikovatelné fyzické osoby. Všechny požadované dokumenty přitom obsahují informace o identifikovaných fyzických osobách (a sice europoslancích), přičemž kvalifikace těchto informací jako osobních údajů nemůže být vyloučena pouze proto, že tyto informace souvisí s veřejnými údaji o těchto osobách.

Tribunál dále připomněl, že přístup k dokumentům obsahujícím osobní údaje může být přesto povolen, pokud žadatel prokáže nezbytnost předání a neexistuje-li žádný důvod se domnívat, že by toto předání mohlo poškodit legitimní zájmy subjektu údajů. Tribunál má za to, že první z uvedených dvou kumulativních podmínek (nezbytnost předání požadovaných údajů) není v projednávaných věcech splněna. Žadatelé totiž neprokázali, v čem by předání dotčených osobních údajů bylo nezbytné k zajištění dostatečné kontroly výdajů vzniklých poslancům Parlamentu při výkonu jejich mandátu, zejména k nápravě tvrzených nedostatků stávajících mechanismů kontroly uvedených výdajů. Stejně tak ochota nastolit veřejnou diskusi nestačí k prokázání nezbytnosti předání osobních údajů, neboť takovýto argument je spojen výlučně s cílem sledovaným v žádosti o přístup k dokumentům. Konečně žadatelé neprokázali, že by toto předání bylo vhodné a přiměřené ve vztahu ke sledovanému cíli.

Tribunál každopádně uvedl, že žalobci prostřednictvím uplatněných argumentů mají spíše v úmyslu poukázat na nedostatky a neúčinnost stávajících kontrolních mechanismů než zpochybnit legalitu odepření přístupu k požadovaným dokumentům ze strany Parlamentu. Tribunálu však nepřísluší posuzovat tuto otázku v rámci k němu podaných žalob. Pokud jde o argument, že Parlament mohl v požadovaných dokumentech skrýt osobní údaje a povolit částečný přístup k těmto dokumentům, Tribunál má za to, že by zpřístupnění verze požadovaných dokumentů, v níž by byly odstraněny veškeré osobní údaje (včetně jmen europoslanců), zbavilo přístup k těmto dokumentům veškerého užitečného účinku, neboť by takovýto přístup žadatelům neumožnil individuálně sledovat výdaje poslanců Parlamentu, vzhledem k nemožnosti přiřadit požadované dokumenty k dotyčným osobám. Tribunál má každopádně za to, že skrytí veškerých osobních údajů v požadovaných dokumentech znamenalo nadměrnou administrativní zátěž vzhledem k objemu požadovaných dokumentů (tj. více než čtyři miliony dokumentů pro všechny žádosti).

Zdroj: Soudní dvůr EU.