Tomáš Richter: Insolvenční právo
publikováno: 27.08.2017
Wolters Kluwer ČR, Praha 2017, 2. vydání, 624 stran, 880 Kč.
Počátkem roku 2017 uvedlo na trh nakladatelství Wolters Kluwer druhé vydání publikace autora Tomáše Richtera s názvem Insolvenční právo, které je aktualizovanou a doplněnou verzí vydání téhož díla z roku 2008, jež bylo zcela rozebráno.
Jak sám autor konstatuje, jedná se o práci na pomezí mezi učebnicí a monografií. Svým pojetím se však od výstupů obdobného rázu na první pohled značně odlišuje, a to ať již pro své stylistické pojetí, tak i z důvodu metodologického pojetí výkladu. Autor publikace totiž přistupuje k tématu v intencích ekonomického pojetí práva, což je problematika v České republice nepříliš frekventovaná až opomíjená, a to je mnohdy na škodu věci. Čtenářům tak lze z vlastní zkušenosti doporučit, aby se pro lepší uchopení materie seznámili nejdříve s knihou od autorů Janů Bartoška a Broulíka s názvem Ekonomický přístup k právu, na základě čehož se rychle přesvědčí, že v Richterově pojetí se jedná o důkaz, že ekonomická analýza práva má svůj nezpochybnitelný smysl.
Recenzovaná publikace odhaluje skutečnou podstatu insolvenčního práva, přičemž ve světle skvěle propracovaných úvah čerpajících převážně v zahraniční literatuře jsou jeho zákonitosti jaksi samozřejmější. Díky tomu se jedná o nadčasové dílo přinášející především teorii insolvenčního práva, v níž odkazy na české právní předpisy kromě jejich samozřejmého výkladu zároveň vhodně slouží jako konkrétní příklady řešení zdařilých tu více, tu méně.
Zajímavě, výstižně a na české poměry netradiční formou autor nejdříve seznámí čtenáře v úvodních dvou kapitolách s metodologií výkladu a základními prvky korporační problematiky a v následujících sedmi dalších se postupně věnuje všem elementárním otázkám insolvenčního práva.
Pozornost je tak věnována podstatě insolvenčního řízení, jeho zahájení a účinkům, pohledávkám věřitelů, dlužníkovu majetku, problematice odporovatelnosti a způsobům uspokojení věřitelů. V rámci výkladu autor zároveň preferuje témata, kterým se v naší odborné literatuře a pohříchu i v praxi věnuje prostor nedostatečný nebo vůbec žádný. To vše je čtenáři sdělováno formou, v níž se snoubí elegance s kreativitou za užití mnohdy neformální, avšak přiléhavé terminologie.
Kvitovat lze taktéž velmi časté odkazy na aktuální rozhodovací praxi soudů, kterou se autor však nebojí kriticky hodnotit a navrhovat argumentačně podložená řešení vlastní. Za pozornost stojí i značné množství cizojazyčné literatury, z níž bylo čerpáno.
Pokud by však čtenář v publikaci hledal kapitolu věnující se oddlužovacímu řízení, pátral by marně, jelikož je zaměřena pouze na problematiku řešení úpadku nefinančních podnikatelských dlužníků. Tento krok autor odůvodňuje nedostatkem své praktické zkušenosti s ní. Ačkoliv je takové konstatování sympatické, s ohledem na autorovu nespornou erudici a možnou komplexnost výsledného pojednání je zvolené řešení na škodu, jelikož by bylo jistě zajímavé seznámit se s úvahami jednoho z našich největších odborníků na insolvenční právo i ohledně problematiky absentující. Obzvláště potom proto, že se jedná o materii velmi frekventovanou.
Ačkoliv se autor snaží navzdory omezenému obsahu knihy o dostatečně vyargumentované postoje, ani on se, i když minimálně, nevyhýbá konstatováním, že konečné řešení přinese až rozhodovací praxe soudů. Přesto v tomto řešení nelze spatřovat záměr vyhnout se problému, nýbrž právě zvolenou formu výstupu tendujícího spíše k učebnici, kde na obšírnější úvahy prostě nezbývá prostor.
Publikace pro svoji kvalitu jistě stráví v brašně či na stole praktikujícího právníka mnoho týdnů či měsíců, a to přinejmenším do doby příchodu třetího vydání, obsahujícího snad i problematiku oddlužení.
Kniha je však vhodnější především pro právem ošlehané a zkušené právníky než pro studenty, pokud se však nejedná o nadšence dychtící poznat kořeny insolvenčního práva jeden po druhém. To by se mohlo změnit pouze tehdy, byla-li by insolvenčnímu právu na právnických fakultách přikládána taková váha, kterou by si skutečně zasloužilo. Je však pravda, že k tomuto závěru mě přivedla právě až četba recenzované publikace. Už právě z tohoto důvodu by neměla uniknout odborné veřejnosti.
Mgr. VOJTĚCH PŘÍKOPA, advokát v Praze