Tomáš Kajnar: Podíl ve společnosti s ručením omezeným

Autor, advokát z Prostějova, knihu rozdělil do celkem dvanácti kapitol. V první kapitole se nachází stručné pojednání o společnosti s ručením omezeným, které má význam pro laickou veřejnost, ale pro osoby s odborným zaměřením na korporátní právo lze považovat tuto pasáž za nadbytečnou. Na druhou stranu nelze autorovi vytýkat, že kniha obsahuje místy výklad obecnějšího charakteru, protože se tímto způsobem snaží přiblížit problematiku i neprávníkům. Zbývající kapitoly jsou věnovány podílu společníka společnosti s ručením omezeným, jakož i vymezení práv a povinností, které jsou s podílem spojeny. Ve druhé kapitole autor vymezuje základní terminologii, která představuje východisko pro jeho výklad v kapitole třetí až dvanácté. Publikace je doplněna o přehled obsahu, použité literatury a judikatury. Autor vycházel především z judikatury, která se sice vztahuje k obchodnímu zákoníku (zák. č. 513/1991 Sb.), ale je použitelná i po nabytí účinnosti z. o. k. Nepomíjí však ani novější rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu ČR, v nichž byla aplikována již právní úprava, která se nachází v občanském zákoníku a z. o. k. Kniha má přehlednou strukturu, chybí však věcný rejstřík, který by umožnil rychlejší orientaci v textu.

V jednotlivých kapitolách autor nastiňuje řadu zajímavých otázek, na které hledá odpovědi s pomocí literatury a judikatury. V některých pasážích mohl autor komplexněji pojednat o zkoumané problematice, byť primárním cílem publikace byla analýza právní úpravy podílu společníka společnosti s ručením omezeným.

Orientace publikace na právní praxi se projevuje např. v kapitole třetí, v níž se pojednává o jednotlivých právech společníka a v kapitole čtvrté, která obsahuje výklad o povinnostech společníka. Autor analyzuje instruktivním způsobem ve třetí kapitole analyzuje nejen výkon práv společníka na valné hromadě, ale i samotné fungování valné hromady (zastoupení zmocněncem, usnášeníschopnost, hlasování atd.). Ve vztahu k projednávání návrhů společníků a svolavatele na valné hromadě upozorňuje na mezery v právní úpravě, které doporučuje vyplnit ujednáními ve společenské smlouvě (s. 38). Zároveň neopomíjí zmínit, nejen v textu třetí kapitoly, požadavky týkající se formy právních jednání. Ve vztahu k jednotlivým způsobům rozhodování valné hromady uvádí jejich výhody i nevýhody včetně doporučení, jak se některým úskalím vyhnout. Komparativně proto srovnává rozdíly mezi jednotlivými způsoby rozhodování valné hromady, aby si čtenář sám mohl vytvořit názor, jaký mechanismus rozhodování valné hromady by měl být použit a v mezích z. o. k. event. modifikován ve společenské smlouvě v závislosti na počtu společníků společnosti s ručením omezeným. Také v této pasáži se nachází odkazy na recentní judikaturu např. ve vztahu k hlasování per rollam (s. 41). Ve vztahu k soudní judikatuře by bylo na místě, aby autor častěji vyslovil svůj názor na citovaná soudní rozhodnutí. V odborných publikacích sice není neobvyklé, že se jen odkazuje na soudní rozhodnutí bez bližšího komentáře, což ovšem neznamená, že by autor nemohl vyhodnotit praktický přínos některých judikátů pro praxi, či je podrobit, pokud je to na místě, vlastní kritice. Příkladem vlastního názoru autora, který vhodným způsobem navazuje na argumentaci obsaženou v soudním rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3704/2009) je rozbor možností, jak se lze domáhat práva na sdělení informací týkajících se obchodního tajemství provedený na s. 47 a 48. Autor u některých judikátů uvádí, zda jsou či nejsou s ohledem na změnu právní úpravy použitelné (např. s. 94 a 95), což dokládá citacemi z ustanovení z. o. k.

Některé názory autora by mohly být inspirací pro soudy, i když je možné, že soudy dospějí k závěrům odchylným. Např. na s. 51 autor tvrdí, že pokud společník nesplní před podáním společné žaloby notifikační povinnost, bude „tato žaloba zřejmě neúspěšná, neboť nebyly splněny zákonné podmínky, aby společník zastupoval společnost v tomto řízení.“ Otázkou je, zda v případě společníka, který se domáhá za společnost náhrady újmy způsobené jednatelem, nelze považovat takový výklad za nepřiměřeně tvrdý.

Přestože je v knize na podporu argumentace autora používána převážně judikatura českých soudů, v textu na s. 135 se nachází i odkazy na judikaturu německou. Z hlediska právní komparatistiky na této straně autor zmiňuje dvě zajímavá rozhodnutí německých soudů, která se týkají odpovědnosti za vady při koupi podílu ve společnosti s ručením omezeným. Německé soudy dospěly k závěru, že odpovědnost za vady podílu ve společnosti může vzniknout, pokud je výše podílu 50% a vyšší. Autor se domnívá, že by zákonná odpovědnost za vady neměla být vyloučena ani v případě české právní úpravy, což opírá o právní úpravu koupě a zásadu nemo turpitudinam alegare potest zakotvenou v § 6 o. z.

Celkově lze shrnout, že kniha je psána srozumitelně a přitom erudovaně. Čtenáři poskytuje jak relativně ucelený přehled o zkoumané problematice, tak i hlubší vhled do některých sporných otázek týkajících se právní úpravy společnosti s ručením omezeným. Příručku můžeme doporučit především odborníkům z teorie i právní praxe, kteří se zabývají právem obchodních korporací.

Autor přednáší na CEVRO Institutu v Praze.

Publikaci lze koupit ZDE.