Evropský soud pro lidská práva: Systematické prověřování korespondence vězeňkyně s advokátem

publikováno: 27.04.2017

Systematické sledování korespondence vězeňkyně s jejím právním zástupcem bez odpovídající ochrany proti zneužití.

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 12. 2016 č. 26623/07, EYLEM KAYA proti Turecku 

V prosinci 2005 stěžovatelka, státní úřednice pracující v celním útvaru, byla zatčena v souvislosti s vyšetřováním korupce. Byla vyslechnuta, umístěna do vyšetřovací vazby a následně obviněna ze spáchání trestných činů korupce a účasti na zločinném spolčení. V květnu 2006 vrchní soud stěžovatelku odsoudil na šest let a 15 dní vězení. Kasační soud rozsudek potvrdil. V červnu 2007 stěžovatelka předala vězeňským orgánům dopis určený jejímu právnímu zástupci, který obsahoval plnou moc určenou pro řízení před ESLP. Stěžovatelka předložila kopii tohoto dopisu, na které byla poznámka vězeňské správy „viděno“.

Před ESLP stěžovatelka na základě ust. čl. 8 Úmluvy namítala, že její korespondence související se stížností před ESLP byla čtena vězeňskou službou.

ESLP uvedl, že razítko vězeňské správy bylo na dotčeném dopise viditelné a dosvědčovalo, že došlo k zásahu do stěžovatelčiných práv zaručených čl. 8 Úmluvy. Šlo o zákonný zásah opírající se o čl. 91 nařízení o vězeňské správě a výkonu trestů odnětí svobody, které opravňovalo vězeňskou správu prověřovat dopisy, faxy a telegramy zasílané právním zástupcům vězni, kteří byli odsouzeni za členství ve zločinecké organizaci.

ESLP podotkl, že kontrola korespondence vězňů odsouzených pro určitý druh trestných činů byla vedena snahou předcházet další trestné činnosti, zajistit bezpečnost vězeňských institucí a zabránit komunikaci mezi členy teroristických organizací s jinými zločineckými organizacemi. Připustil tedy, že dotčený zásah sledoval legitimní cíl obrany veřejného pořádku a zabránění trestným činům. Pokud šlo o jeho přiměřenost, ESLP judikoval, že turecký zákon, který obecně zakazoval kontrolu korespondence vězňů s jejich právními zástupci, předvídá dvě výjimky z tohoto pravidla, přičemž jednou z těchto výjimek byla korespondence týkající se skupiny vězňů, do které patřila i stěžovatelka. Kontrola je prováděna jednak systematickým fyzickým prověřováním ze strany vězeňské správy a jednak šetřením vyšetřujícího soudce v případech stanovených zákonem.

ESLP v daném případě konstatoval, že kontrola stěžovatelčiny korespondence byla prováděna prvně uvedeným způsobem, tedy nikoli nezávislým soudcem, který by byl vázán povinností mlčenlivosti o obsahu korespondence. Podle názoru ESLP systematické prověřování korespondence vězňů s jejich právními zástupci tak, jak je zakotveno ve vnitrostátním právu, neposkytovalo odpovídající záruky k zajištění důvěrnosti obsahu korespondence.

ESLP rozhodl, že došlo k porušení čl. 8 Úmluvy (právo na respektování soukromého a rodinného života).