Stanovisko Výboru pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva k otázce střídavé péče o děti

Stanovisko bylo schváleno po zevrubné diskusi a zvážení všech hledisek v souladu se svými kontinuálními postoji, vycházeje z Úmluvy o právech dítěte, a také v souvislosti s nedávnými rozhodnutími Ústavního soudu, týkajícími se této problematiky, která byla poměrně široce mediálně prezentována a komentována. 

Stanovisko:

V souvislosti se stoupajícím počtem rozvodů a rozchodů rodičů dětí a se změnami v legislativě, jež jako jednu z možností úpravy poměrů dětí v těchto případech zavedla i možnost střídavé výchovy (péče), za situace, kdy se ozývají silné hlasy usilující o zavedení střídavé péče jako prioritního a přednostního řešení, vyjadřuje Výbor pro práva dítěte přesvědčení, že prvotním a základním hlediskem v těchto případech má být nejlepší zájem dítěte tak, jak stanoví článek 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, dle kterého musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými či soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Tento zájem spočívá v co možná trvalém naplňování životně důležitých potřeb dítěte také v psychologické a sociální oblasti. Nejlepší zájem dítěte je třeba hledat v každém jednotlivém případě zvlášť, nikoli podle jakéhokoli předem daného schématu, se snahou o minimalizaci negativních důsledků pro dítě. Tak se může stát, že u některého dítěte se nejvhodnějším řešením může ukázat péče střídavá, v jiných případech však to může být svěření dítěte do péče jednoho z rodičů a dohoda či rozhodnutí o optimální a zároveň reálné formě a rozsahu styků druhého z rodičů s dítětem. Výbor nepovažuje paušální rozhodování preferující jedno z řešení za výraz respektu k jedinečnosti dítěte a jeho potřeb. 

Má-li střídavá péče naplňovat potřeby dítěte, pak musí být naplněny minimálně tyto podmínky:

• schopnost rodičů komunikovat spolu o základních věcech týkajících se dítěte; vyměňovat si potřebné informace;
• citová a emocionální zralost rodiče, schopnost odhlédnout od neshod a konfliktů ve prospěch dítěte;
• schopnost rodičů kooperovat na výchově;
• shoda v základních rysech výchovných stylů rodičů;
• vybavenost dítěte přiměřenými adaptačními schopnostmi, na něž střídavá péče klade zvýšené nároky;
• zachování základních parametrů prostředí, ve kterém dítě v rámci střídavé péče žije: mateřská školka, základní škola, kontinuita zájmových aktivit dítěte, vrstevnických vztahů aj. 

Rozhodování musí respektovat princip participace dítěte dle čl. 12 Úmluvy o právech dítěte.

Střídavá péče nemůže být využívaná jako forma „spravedlivého“ podělení dítěte mezi dvěma znesvářenými rodiči, bez ohledu na zájem a potřeby konkrétního dítěte.

Zdroj: Vláda ČR