Soudní dvůr EU o geneticky modifikovaných odrůdách

Confédération paysanne jsou francouzské zemědělské odbory hájící zájmy malých zemědělských podniků. Spolu s dalšími osmi sdruženími podaly k francouzské Conseil d’État (státní rada) žalobu týkající se francouzské právní úpravy vyjímající organismy získané mutagenezí z povinností uložených směrnicí o geneticky modifikovaných organismech[1]. Uvedená směrnice zejména stanoví, že geneticky modifikované organismy podléhají povolení, a to po zhodnocení rizik, která mohou představovat pro lidské zdraví a pro životní prostředí, a uplatňuje na ně požadavky v oblasti sledovatelnosti, označování a monitorování. Confédération paysanne a ostatní sdružení tvrdí, že techniky mutageneze se postupem času změnily. Před přijetím směrnice o geneticky modifikovaných organismech se uplatňovaly pouze konvenční či náhodné metody mutageneze, které se používaly in vivo pro celé rostliny. Technický pokrok následně vedl ke vzniku technik mutageneze in vitro, které umožňují mutace cílit tak, aby se získal organismus odolný vůči některým herbicidům.

Podle Confédération paysanne a ostatních sdružení přitom použití odrůd osiv odolných proti herbicidům představuje riziko významného poškození životního prostředí a zdraví lidí a zvířat, stejně jako u geneticky modifikovaných organismů získaných transgenezí. V této souvislosti Conseil d’État (státní rada) vyzvala Soudní dvůr, aby v podstatě určil, zda organismy získané mutagenezí jsou geneticky modifikovanými organismy a podléhají povinnostem stanoveným směrnicí o geneticky modifikovaných organismech.

V rozsudku má Soudní dvůr nejprve za to, že organismy získané mutagenezí jsou geneticky modifikovanými organismy ve smyslu směrnice o geneticky modifikovaných organismech, jelikož techniky a metody mutageneze mění genetický materiál organismu způsobem, jehož se přirozenou cestou nedosáhne. Z toho plyne, že tyto organismy v zásadě spadají od působnosti směrnice o geneticky modifikovaných organismech a podléhají povinnostem, jež stanovuje.

Soudní dvůr však konstatuje, že ze směrnice o geneticky modifikovaných organismech vyplývá, že se nevztahuje na organismy získané určitými technikami mutageneze, a sice těmi, které jsou již dlouho běžně používány a u kterých je dlouhodobě dokumentována bezpečnost. Soudní dvůr nicméně upřesňuje, že členské státy mají možnost na takové organismy při dodržení unijního práva (zejména pravidel týkajících se volného pohybu zboží) vztáhnout povinnosti stanovené směrnicí o geneticky modifikovaných organismech nebo jiné povinnosti. Skutečnost, že tyto organismy jsou vyloučeny z působnosti směrnice, totiž neznamená, že je zúčastněné osoby mohou libovolně záměrně uvolňovat do životního prostředí nebo uvádět na trh v rámci Unie. Členské státy tedy mají možnost v této oblasti při dodržení unijního práva, zejména pravidel týkajících se volného pohybu zboží, přijímat právní předpisy. Pokud jde o to, zda se směrnice o geneticky modifikovaných organismech použije i na organismy získané technikami mutageneze, které se objevily až po jejím přijetí,

Soudní dvůr má za to, že nepříznivé účinky spojené s používáním těchto nových technik mutageneze by se mohly ukázat být obdobou nepříznivých účinků plynoucích z výroby a šíření geneticky modifikovaných organismů prostřednictvím transgeneze, jelikož přímá modifikace genetického materiálu organismu prostřednictvím mutageneze má stejné účinky jako zavedení cizího genu do organismu (transgeneze) a tyto nové techniky umožňují produkovat geneticky modifikované odrůdy rychlostí a rozsahem nesrovnatelnými s použitím tradičních metod mutageneze. Vzhledem k těmto společným rizikům by vyloučení organismů získaných novými technikami mutageneze z působnosti směrnice o geneticky modifikovaných organismech ohrozilo cíl uvedené směrnice spočívající v odvrácení nepříznivých účinků na lidské zdraví a životní prostředí a porušovalo by zásadu předběžné opatrnosti, kterou má daná směrnice uplatňovat. Z toho plyne, že se směrnice o geneticky modifikovaných organismech použije i na organismy získané technikami mutageneze, které se objevily až po jejím přijetí.

Závěrem se Soudní dvůr zabývá tím, zda geneticky modifikované odrůdy získané mutagenezí musí splňovat podmínku stanovenou jinou unijní směrnicí[2], podle níž lze geneticky modifikovanou odrůdu zapsat do „společného katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin, jejichž osivo nebo sadbu lze uvádět na trh,“ pouze tehdy, pokud byla přijata veškerá vhodná opatření, aby se zabránilo nepříznivým účinkům na lidské zdraví a životní prostředí.

Soudní dvůr má za to, že pojmu „geneticky modifikovaná odrůda“ je třeba rozumět jako odkazu na pojem „geneticky modifikovaný organismus“ ve směrnici o geneticky modifikovaných organismech, takže odrůdy získané mutagenezí, které spadají pod uvedenou směrnici, musí splňovat výše uvedenou podmínku. Naproti tomu odrůdy získané pomocí technik mutageneze, které jsou již dlouho běžně používány a u kterých je dlouhodobě dokumentována bezpečnost, jsou z uvedené povinnosti vyňaty.

Zdroj: Soudní dvůr EU.