Soudní dvůr EU: K souhlasu účastníka telefonních služeb se zveřejněním svých údajů

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. 3. 2017 ve věci C-536/15, Tele2 BV, Ziggo BV a Vodafone Libertel BV v. Autoriteit Consument en Markt (ACM) 

Z odůvodnění: 

Belgická společnost European Directory Assistance (EDA), nabízející informační služby o účastnických číslech a účastnické seznamy dostupné z belgického území, požádala podniky, které přidělují telefonní čísla účastníkům v Nizozemsku, aby jí poskytly údaje o svých účastnících na základě nizozemských předpisů provádějících evropskou směrnici o univerzální službě. Tyto podniky však údaje odmítly poskytnout.

Odvolací správní soud Nizozemska položil Soudnímu dvoru předběžné otázky, zda určitý podnik má povinnost poskytnout údaje o svých účastnících, o jejich účastnických číslech a seznamech poskytovateli informačních služeb usazeném v jiném členském státě, a v případě, že ano, pak také jestli je třeba ponechat účastníkům volbu, zda poskytnou či neposkytnou souhlas v závislosti na tom, v jakém státě podnik žádající o informace působí. Nizozemský soud se dále táže, jak je třeba vážit dodržování zásady zákazu diskriminace a ochrany soukromí.

Soudní dvůr na první otázku odpověděl tak, že směrnice o univerzální službě zahrnuje rovněž každou žádost podanou podnikem, jenž je usazený v jiném členském státě, než ve kterém jsou usazeny podniky, které přidělují účastníkům telefonní čísla.

Z čl. 25 odst. 2 směrnice 2002/22/ES vyplývá, že se týká všech oprávněných žádostí o zpřístupnění pro účely poskytování informačních služeb o telefonních číslech dostupných veřejnosti a účastnických seznamů, přičemž ke zpřístupnění musí dojít za nediskriminačních podmínek. Článek dále nerozlišuje, v jakém členském státě je žádost podána, neboť smyslem směrnice je právě zajistit přístup k veřejně dostupným službám v celé EU, a neposkytnutí údajů o účastnících jen proto, že podnik má sídlo v jiném členském státě, je porušením zákazu diskriminace.

Na otázku ohledně možnosti volby pak Soudní dvůr odkazuje na svou judikaturu ve věci C-543/09 ze dne 5. 5. 2011 (Deutsche Telekom) tak, že pokud již účastník souhlasil s možností, že budou jeho osobní údaje poskytnuty třetímu podniku, nemusí již souhlasit znovu. Musí mu však být poskytnuta záruka, že údaje nebudou použity k jinému než stanovenému účelu, aby nebyla ohrožena podstata práva na ochranu osobních údajů, jak to vyplývá z Listiny základních práv EU. Ne­existuje tedy důvod, aby podnik, který přiděluje telefonní čísla svým účastníkům, formuloval souhlas v závislosti na členském státu, do kterého mohou být údaje předány. 

Rozhodnutí zpracovala Mgr. ALŽBĚTA RECOVÁ, odbor mezinárodních vztahů ČAK