Soudní dvůr EU: K náhradě škody za zrušený let

Bas Jacob Adriaan Krijgsman rezervoval prostřednictvím on-line cestovní kanceláře zpáteční let Amsterdam Schiphol (Nizozemsko) – Paramaribo (Surinam) provozovaný leteckou společností SLM. Odlet byl naplánován na 14. listopad 2014. Dne 9. října 2014 informovala SLM cestovní kancelář o zrušení tohoto letu. Dne 4. listopadu 2014 cestovní kancelář o tom informovala B. J. A. Krijgsmana e-mailem.

Bas Jacob Adriaan Krijgsman, který se dovolával unijního nařízení v oblasti náhrad poskytovaných cestujícím v případě zrušení letu, požadoval po SLM úhradu paušální částky 600 eur. Toto nařízení mimo jiné stanoví, že cestující mají právo na náhradu škody od leteckého dopravce, ledaže jsou o zrušení letu informováni alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu. 

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů. SLM však odmítla poskytnout náhradu škody B. J. A. Krijgsmanovi s odůvodněním, že informace týkající se změny data odletu byly předány cestovní kanceláři dne 9. října 2014. Cestovní kancelář oznámila B. J. A. Krijgsmanovi, že odmítá jakoukoliv odpovědnost vzhledem k tomu, že její úloha se omezuje na uzavírání smluv mezi cestujícími a leteckými dopravci, a není tedy odpovědná za změnu letového řádu. Odpovědnost informovat cestující má podle ní v takové situaci letecký dopravce, jemuž byla v rezervačním souboru předána elektronická adresa cestujícího. 

V rozsudku Soudní dvůr připomíná, že podle nařízení spočívá důkazní břemeno týkající se otázek, zda a kdy byl cestující informován o zrušení letu, na leteckém dopravci.  Pokud letecký dopravce nemůže prokázat, že cestující byl informován o zrušení svého letu více než dva týdny před plánovaným odletem, je povinen uhradit náhradu škody podle tohoto nařízení. 

Soudní dvůr upřesňuje, že takový výklad platí nejen tehdy, když byla přepravní smlouva uzavřena přímo mezi cestujícími a leteckým dopravcem, ale i když byla uzavřena prostřednictvím třetí osoby, například on-line cestovní kanceláře. Naproti tomu Soudní dvůr uvádí, že splněním povinností na základě nařízení není dotčena možnost leteckého dopravce požadovat náhradu škody podle použitelného vnitrostátního práva po jakékoli osobě, která způsobila, že tento dopravce nesplnil své povinnosti, včetně třetích osob. Nařízení tedy nijak neomezuje práva leteckého dopravce požadovat náhradu škody po provozovateli souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nebo třetí osobě, se kterými uzavřel provozující letecký dopravce smlouvu. 

Zdroj: Soudní dvůr EU