Soudce Jan Musil se vzdal funkce

Funkční období soudce Ústavního soudu je desetileté a je možné, aby byl soudce do své funkce jmenován opakovaně. Tak tomu bylo i v případě prof. JUDr. Jana Musila, CSc.  Poprvé jej jmenoval soudcem Ústavního soudu dne 27. listopadu 2003 prezident republiky Václav Klaus a podruhé byl do stejné funkce soudce jmenován prezidentem republiky Milošem Zemanem (dne 20. ledna 2014).

Soudce Jan Musil se většinu svého profesního života věnoval trestnímu právu. V roce 1963 absolvoval studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, jíž – až na čtyřletou přetržku strávenou na Okresní prokuratuře v Šumperku – zůstal věrný celý život. Od roku 1967 působil na pražské právnické fakultě jako pedagog, v roce 1985 byl jmenován docentem a osm let později profesorem trestního práva. Celou katedru trestního práva ostatně mnoho let vedl. V letech 1992–1998 byl Jan Musil rektorem a do roku 2003 prorektorem Policejní akademie České republiky.

Jeho patnáctileté působení na Ústavním soudu rámovala celá řada významných rozhodnutí. Byl soudcem zpravodajem více než čtyř desítek plenárních řízení, z nichž mnoho mělo široký společenský přesah. Jako člen senátu Ústavního soudu připravil přes čtyři tisíce návrhů na rozhodnutí, což je skutečně úctyhodné číslo. Je těžké jmenovat jen některá z jeho zásadních rozhodnutí, protože pan profesor Musil jich měl stovky. Mediálně nejsledovanější kauzou, v níž byl soudcem zpravodajem, se zřejmě stalo řízení vedené pod. sp. zn. Pl. ÚS 17/13 o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky Václavu Klausovi. Řízení bylo zastaveno s uplynutím funkčního období prezidenta republiky, protože primárním účelem tohoto typu řízení bylo „zbavit prezidenta republiky úřadu, nikoli podávat žalobci výklad objektivního ústavního práva“. Zásadní byl také jeho nález ve věci sp. zn. Pl. ÚS 24/04, jímž bylo rozhodnuto o tom, že nelze stanovit veřejný zájem v konkrétní věci přímo zákonem, protože to není úkolem zákonodárce, ale moci výkonné. I když byl někdy kolegy přehlasován, jeho disenty měly vynikající argumentační úroveň a byly oceňovány i v akademické oblasti. Tak tomu bylo například při publikaci odlišných stanovisek ve věcech sp. zn. Pl. ÚS 24/09 a sp. zn. Pl. ÚS 27/09, kdy neváhal velmi důrazně kritizovat postup Ústavního soudu v kauze tzv. „zrušení ústavního zákona“, a postup svých kolegů soudců označil za příliš aktivistický a nepodložený Ústavou.

Osobnost pana soudce lze ve zkratce vystihnout slovem „gentleman“. Vždy laskavý, vždy zdvořilý, ale v zásadních věcech pevný a nesmlouvavý. Elegance jeho vystupování i elegance jeho rozhodování bude Ústavnímu soudu scházet. Profesor Musil se rozhodl ukončit své působení na Ústavním soudu, ale jistě bude dál činný v akademické i pedagogické oblasti. 

Zdroj: TZ Ústavního soudu

Foto: Ústavní soud-Jan Symon