Služba společnosti Uber spadá do oblasti dopravy a členské státy mohou upravit podmínky pro její poskytování
publikováno: 20.12.2017
Elektronická platforma Uber poskytuje pomocí aplikace pro chytré telefony úplatnou službu navazování kontaktů mezi neprofesionálními řidiči používajícími vlastní vozidlo a osobami, které se potřebují přemístit po území města.
V roce 2014 podala profesní organizace sdružující řidiče taxislužeb ve městě Barceloně (Španělsko) žalobu k Juzgado de lo Mercantil no 3 de Barcelona (obchodní soud v Barceloně č. 3, Španělsko), jejímž prostřednictvím žádala o určení, že činnosti Uber Systems Spain, společnosti spojené se společností Uber Technologies (dále jen, společně, „Uber“) představují klamavé praktiky a nekalosoutěžní jednání. Uber Systems Spain ani neprofesionální řidiči dotyčných vozidel totiž nemají licence a povolení stanovené nařízením o taxislužbách v barcelonské aglomeraci. Za účelem ověření, zda mohou být činnosti společnosti Uber považovány za nekalé a porušující španělská pravidla hospodářské soutěže, považuje Juzgado de lo Mercantil no 3 de Barcelona za nezbytné ověřit, zda musí mít Uber předchozí správní povolení. Za tímto účelem považuje za nutné určit, zda služby poskytované uvedenou společností je třeba považovat za přepravní služby, za služby informační společnosti, nebo za kombinaci obou těchto služeb. Na použité kvalifikaci totiž bude záviset možnost uložit společnosti Uber povinnost předchozího správního povolení. A především, pokud by se na službu poskytovanou společností Uber vztahovala směrnice o službách na vnitřním trhu1 nebo směrnice o elektronickém obchodu2, nemohlo by být jednání společnosti Uber považováno za nekalé.
Svým rozsudkem Soudní dvůr prohlašuje, že taková zprostředkovatelská služba, jako je služba dotčená v původním řízení, umožňující pomocí aplikace pro chytré telefony za úplatu zprostředkovat kontakt mezi neprofesionálními řidiči používajícími vlastní vozidlo a osobami, které se potřebují přemístit po území města, musí být považována za neoddělitelně spjatou s přepravní službou, a proto musí být považována za „službu v oblasti dopravy“ ve smyslu unijního práva. Takovou službu je proto třeba vyloučit z působnosti volného pohybu služeb obecně, jakož i z působnosti směrnice o službách na vnitřním trhu a směrnice o elektronickém obchodu.
Z toho vyplývá, že za současného stavu unijního práva přísluší členským státům upravit podmínky pro poskytování takové zprostředkovatelské služby v souladu s obecnými pravidly Smlouvy o fungování EU.
1 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. 2006, L 376, s. 36).
2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (Úř. věst. 2000, L 178, s. 1; Zvl. vyd. 13/25, s. 399). Pro účely definice „služby informační společnosti“ směrnice 2000/31 odkazuje na směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. 1998, L 204, s. 37), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998 (Úř. věst. 1998, L 217, s. 18).
Soudní dvůr má především za to, že služba poskytovaná společností Uber se neomezuje na zprostředkovatelskou službu spočívající ve zprostředkování kontaktu, pomocí aplikace pro chytré telefony, mezi neprofesionálním řidičem používajícím vlastní vozidlo a osobou, která se potřebuje přemístit po území města. V takové situaci totiž poskytovatel této zprostředkovatelské služby vytváří současně nabídku služeb městské dopravy, kterou zpřístupňuje zejména prostřednictvím nástrojů výpočetních technologií, a jejíž obecné fungování ve prospěch osob, které chtějí využít tuto nabídku za účelem přepravy po městě, sám organizuje. Soudní dvůr v tomto ohledu uvádí, že aplikace poskytovaná společnosti Uber je pro řidiče i pro osoby, které se potřebuji přemístit po území města, nezbytná. Zdůrazňuje rovněž, že Uber má také rozhodující vliv na podmínky služeb poskytovaných řidiči.
V důsledku toho má Soudní dvůr za to, že tato zprostředkovatelská služba musí být považována za nedílnou součást komplexní služby, jejíž hlavní složkou je přepravní služba, a tudíž odpovídá nikoliv kvalifikaci „služba informační společnosti“, nýbrž kvalifikaci „služba v oblasti dopravy“.
Soudní dvůr prohlašuje, že směrnice o elektronickém obchodu se v důsledku toho na takovou službu nepoužije a ta je vyloučena i z působnosti směrnice o službách na vnitřním trhu. Z téhož důvodu dotčená služba spadá nikoli pod volný pohyb služeb obecně, nýbrž pod společnou dopravní politiku. Služby individuální městské dopravy, jakož i služby, které jsou s nimi neoddělitelně spojeny, jako je zprostředkovatelská služba poskytovaná společností Uber, přitom nevedly k přijetí pravidel na základě této politiky.
Zdroj: Soudní dvůr EU