Z judikatury Soudního dvora EU
publikováno: 31.01.2017
Provozovatel obchodu, který nabízí zdarma přístup k wifi síti, není odpovědný za porušení autorských práv, jehož se dopustil uživatel. Takovému provozovateli však může být za účelem ukončení či předejití tohoto protiprávního jednání uloženo, aby svou síť zabezpečil heslem.
Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. 9. 2016 ve věci C-484/14
Tobias Mc Fadden je vedoucí obchodu se světelnou a zvukovou technikou, v němž veřejnosti nabízí přístup k wifi síti zdarma, aby ke svému zboží a službám přilákal potenciální zákazníky. V roce 2010 bylo prostřednictvím této sítě veřejnosti protiprávně nabídnuto ke stažení hudební dílo, k němuž má autorská práva společnost Sony. Zemský soud Mnichov I., rozhodující ve sporu mezi společností Sony a T. Mc Faddenem, měl za to, že T. Mc Fadden neporušil dotčená autorská práva osobně. Zvažoval však jeho nepřímou odpovědnost za toto protiprávní jednání z důvodu nezabezpečení jeho wifi sítě. Vzhledem k pochybnostem, zda takové nepřímé odpovědnosti nebrání směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu předložil Soudnímu dvoru EU několik otázek. Směrnice 2000/31/ES vylučuje odpovědnost zprostředkujícího poskytovatele za protiprávní činnost třetí osoby, pokud poskytování spočívá v „prostém přenosu“ informací. Toto vyloučení odpovědnosti je vázáno na splnění tří kumulativních podmínek: 1) poskytovatel není původcem přenosu, 2) nevolí příjemce přenášené informace a 3) nevolí ani nezmění obsah přenášené informace.
V rozsudku Soudní dvůr EU nejprve konstatoval, že bezplatné zpřístupnění wifi sítě veřejnosti za účelem přilákání potenciálních zákazníků ke zboží nebo službám obchodu představuje „službu informační společnosti“ ve smyslu směrnice. Soudní dvůr EU dále potvrdil, že v případě splnění všech tří uvedených podmínek nenese poskytovatel, který, jako T. Mc Fadden, zprostředkovává přístup ke komunikační síti, odpovědnost. Z toho vyplývá, že se nositel autorských práv nemůže vůči tomuto poskytovateli domáhat náhrady škody na základě toho, že tato síť byla použita třetími osobami k porušení jeho práv. Jelikož takový návrh nemůže obstát, je rovněž vyloučeno, aby se nositel práv mohl domáhat náhrady výdajů spojených s výzvou nebo náhrady nákladů řízení vynaložených v souvislosti s touto žalobou.
Směrnice 2000/31/ES však nebrání tomu, aby se nositel práv u vnitrostátního soudního nebo správního orgánu domáhal toho, aby bylo takovému poskytovateli nařízeno ukončit veškeré porušování autorských práv, jehož se dopouštějí jeho zákazníci, nebo takovému porušení předcházet.
Soudní dvůr EU konstatoval, že příkaz k zabezpečení internetového připojení heslem může zajistit rovnováhu mezi právy duševního vlastnictví nositelů autorských práv na jedné straně a právy na svobodu podnikání poskytovatelů přístupu a svobodu informací uživatelů sítě na straně druhé. Soudní dvůr EU zejména uvedl, že takové opatření je s to odradit uživatele sítě od porušování práv duševního vlastnictví. Soudní dvůr EU však v tomto ohledu zdůraznil, že je k zajištění tohoto odrazujícího účinku nezbytné, aby byli uživatelé povinni uvést svou totožnost k získání hesla z důvodu zamezení jejich anonymního jednání.
Směrnice 2000/31/ES na druhou stranu výslovně vylučuje přijetí opatření týkající se dohledu nad informacemi přenášenými přes danou síť. Stejně tak není s to uvést do rovnováhy vzájemně si konkurující výše uvedená práva opatření spočívající v úplném přerušení internetového připojení, aniž by bylo zváženo přijetí opatření méně zasahujících do svobody podnikání provozovatele tohoto připojení.
Zpracovala JUDr. HANA RÝDLOVÁ.
Celé znění rozsudku v češtině naleznete na http://curia.europa.eu.