Rozhodování o anonymizaci osobních údajů podle § 422 insolvenčního zákona

Tato úprava se koncentruje v ustanovení § 422 insolvenčního zákona[1] (dále jen ins. zák.), který upravuje návrhovou (fakultativní) anonymizaci sdělovaných údajů a § 423 ins. zák., který obsahuje povinnou (obligatorní) úpravu zákazu zveřejnění informací podléhajících utajení podle zvláštního právního předpisu[2]. Předmětem tohoto příspěvku je rozbor ustanovení § 422 ins. zák. 

Relevantní právní úprava

Podle § 422 odst. 1 insolvenčního zákona, platí, že na žádost fyzické osoby, která učinila příslušné podání, může insolvenční soud rozhodnout, že některé z osobních údajů této fyzické osoby, obsažené v podání, nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné; takovou žádost lze podat kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení; jméno a příjmení takové fyzické osoby insolvenční soud v insolvenčním rejstříku zveřejní vždy.

Podle odst. 2 platí, že nejde-li o fyzickou osobu, která učinila podání, zveřejní se u takové fyzické osoby v insolvenčním rejstříku jen její jméno a příjmení.

Podle odst. 3 platí, že v případě postupu podle odstavců 1 a 2 insolvenční soud připojí ke vkládanému podání informaci o charakteru osobního údaje, který není zveřejňován. 

Důvodová zpráva

Z důvodové zprávy nelze úmysl zákonodárce dovodit: „V ustanovení § 420 jsou pojmenovány údaje o dlužníku a jeho insolvenčním správci zapisované do insolvenčního rejstříku (tak, aby byla zajištěna řádná identifikace uvedených osob). Ustanovení § 422 a 423 se pak zabývají podáními a údaji, která se v insolvenčním rejstříku nezobrazují nebo se do něj vůbec nevkládají.“ 

Ze znění výše citovaného ustanovení insolvenčního zákona vyplývá následující: 

Aktivně legitimovaná osoba

Žádost o nezveřejnění může učinit pouze osoba, která učinila podání (podatel), k němuž se žádost o nezveřejnění váže. Nemusí tedy jít nutně ani o účastníka řízení, ani o osobu účastněnou na řízení[3].

Zákon výslovně hovoří o fyzické osobě a je tak vyloučena možnost aplikace daného ustanovení ohledně podání učiněného právnickou osobou. Stejný závěr by měl platit (nemá-li být dané ustanovení obcházeno) pro případy, kdy za právnickou osobu jedná fyzická osoba, ať již z titulu zákonného zastoupení nebo zastoupení na základě plné moci.

Předmětem nezveřejnění mohou být pouze osobní údaje podatele, tj. podatel se nemůže domáhat nezveřejnění osobních údajů třetích osob, které ve svém podání uvedl, ani se nemůže domáhat nezveřejnění údajů o sobě samém, které ve svém podání uvedl, ale které nejsou osobními údaji. V takovém případě mu aktivní legitimace k podání žádosti nesvědčí a je třeba, aby jeho žádost (tj. návrh) byla soudem zamítnuta (neboť nejde o samostatné řízení, které by bylo možné zastavit pro nedostatek podmínek řízení). 

Podmínka „de minimis“

Vždy musí být zveřejněny minimálně jméno a příjmení podatele. I z uvedené podmínky lze dovozovat výše uvedené závěry o legitimaci výlučně fyzické osoby. 

Doba pro podání žádosti

Zákon nestanoví dobu pro podání žádosti a lze ji tedy podat nikoli jen se samotným podáním obsahujícím osobní údaje, ale i kdykoli následně za doby trvání řízení. Okolnost, zda dotčené osobní údaje v době před rozhodnutím případně anonymizovány nebyly, není rozhodná. Tento závěr jednak vyplývá ze znění samotného zákona „žádost lze podat kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení“ a lze jej dovozovat i z formulace § 422 odst. 1 věty prvé ins. zák., že „..nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné..“ To znamená, že okamžikem vykonatelnosti rozhodnutí provede soud ve vztahu k dotčenému podání v insolvenčním rejstříku anonymizaci osobních údajů žadatele a že tedy již nadále nebudou veřejně přístupné. 

Formální náležitosti

Zákon nestanoví formální náležitosti žádosti, a tedy žádost může být učiněna písemně nebo ústně do protokolu a musí z ní vyplývat obecné náležitosti žádosti ve smyslu § 42 o. s. ř. – kterému soudu je určena, kdo ji činí, čeho se domáhá – tj. že se žadatel domáhá nezveřejnění určitých svých osobních údajů obsažených v jeho podání.

Přitom musí být nezaměnitelným způsobem označeno jak podání žadatele (ať již jen jedno nebo více z dříve učiněných podání), které má/mají dle jeho tvrzení obsahovat jeho osobní údaje. Podání lze označit datem jeho vyhotovení, případně datem podání u soudu či číslem jednacím, pod nímž je insolvenčním soudem v rámci spisu evidováno, případné též označení jeho druhu (např. seznam majetku[4]).

Dále musí být konkrétně specifikováno, které konkrétní jeho osobní údaje (s výjimkou obligatorního zveřejnění jména a příjmení žadatele) nemají být zpřístupněny.

Současně zákon nestanoví, že by žadatel byl povinen uvést důvody žádosti; nicméně uvedení důvodů by mělo být pravidlem. V případě absence důvodů bude věcí soudu, aby i v takovém případě poměřoval v konkrétním projednávaném případě vzájemný poměr hodnot, a to zájmu na ochraně osobních údajů žadatele na straně jedné a zájmu na řádném průběhu insolvenčního řízení a přístupu veřejnosti i informacím z insolvenčního řízení na straně druhé[5]. 

Forma rozhodnutí

Rozhodnutí ve formě usnesení vyplývá jednoznačně z § 167 o. s. ř. ve spojení s § 7 ins. zák. Formulaci § 422 odst. 1 ins. zák. „soud může rozhodnout“ je jednoznačně třeba vykládat tak, jako by zněl že „k návrhu podatele soud vydá rozhodnutí“.

Občanský soudní řád ani insolvenční zákon bohužel neznají pojem „opatření“, tj. operativní formy rozhodnutí sui generis jako je tomu např. v trestním řádu[6], která by byla obsahu komentovaného ustanovení nejbližší.

V literatuře[7], ale i v judikatuře se dříve objevily právní názory, že o žádosti (návrhu) podle § 422 ins. zák. nemusí insolvenční soud vydávat rozhodnutí.

Daný výkladový problém byl vyřešen nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2451/10 ze dne 16. 12. 2010, který v bodu 23 výslovně uvedl, že: „Ústavně konformní interpretací § 422 odst. 1 insolvenčního zákona je tedy nezbytné dospět k závěru o nutnosti vydat rozhodnutí o žádosti dle § 422 odst. 1 insolvenčního zákona v písemné formě a takové rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnit.“.

Pokud soud o žádosti podatele nevydal rozhodnutí v písemné formě, má se i tak za to, že o žádosti rozhodl, a to negativním způsobem, pokud dokumenty předložené podatelem zveřejnil v insolvenčním rejstříku v plné neanonymizované podobě.[8] 

Odůvodnění rozhodnutí

Požadavek na odůvodnění rozhodnutí vyplývá jednoznačně z výše citovaného nálezu Ústavního soudu. Aplikace ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. o možnosti vydání usnesení bez odůvodnění je tedy vyloučena. 

Doba pro vydání rozhodnutí

Nestanoví se doba pro vydání rozhodnutí. Z logiky věci by mělo být vydáno do konce lhůty k zveřejnění, pokud je žádost podána společně se samotným podáním obsahujícím osobní údaje. V případě podání žádosti až po zveřejnění podání obsahujícího osobní údaje by mělo být rozhodnuto bez zbytečného odkladu. 

Opravný prostředek

Proti rozhodnutí podle § 422 ins. zák., ať již vyhovujícímu nebo zamítavému, není dle judikatury odvolání přípustné s tím, že jde o výkon dohlédací činnosti insolvenčního soudu[9]. Tato judikatura odkazuje na § 10 písm. b) a § 11 ins. zák. a na ně navazující § 93 ins. zák.

Dovolání proti rozhodnutí podle § 422 ins. zák. rovněž z povahy věci není přípustné.[10]

Nelze pominout otázku, jaký je praktický význam rozhodnutí, které sice musí být vydáno v písemné podobě a pečlivě odůvodněno, když proti němu není odvolání přípustné. Nelze proto než odkázat na nutnost pečlivého odůvodnění rozhodnutí podle § 422 ins. zák., neboť v opačném případě nelze vyloučit, že by mohlo být takové rozhodnutí účinně napadeno ústavní stížností. Rovněž je třeba připomenout i oprávnění Úřadu pro ochranu osobních údajů.[11]

Závěr o nepřípustnosti odvolání proti rozhodnutí podle § 422 ins. zák. rovněž vylučuje možnost použití autoremedury podle § 95 ins. zák., neboť tato je podmíněna přípustností odvolání proti napadenému rozhodnutí. 

Doručování a právní moc

Rozhodnutí podle § 422 ins. zák. se doručuje pouze podateli, neboť pouze o jeho případných právech bylo soudem rozhodováno. Uplatní se tedy zcela ustanovení § 75 odst. 2 věty druhé ins. zák., tj. „Soudní rozhodnutí se doručuje zvlášť také osobám, o jejichž podání insolvenční soud rozhoduje“. Řádným doručením nabývá takové rozhodnutí (v důsledku absence řádného opravného prostředku) právní moci. 

Osoba oprávněná k rozhodnutí

O návrhu podle § 422 ins. zák. je oprávněn rozhodnout nejen soudce, ale i případně vyšší soudní úředník, asistent soudce nebo soudní tajemník, když taková možnost nebyla zákonem vyloučena.[12] 

Soud oprávněný k rozhodnutí

O návrhu podle § 422 ins. zák. je teoreticky podle § 2 písm. b) ins. zák.[13] oprávněn rozhodnout jak soud prvého stupně, tak i soud odvolací, neboť oba spadají pod zákonnou definici insolvenčního soudu. Avšak vzhledem k tomu, že insolvenční spis je veden elektronicky a není (až na výjimky) s opravnými prostředky předkládán odvolacímu soudu v listinné podobě, bude zpravidla rozhodovat soud prvého stupně. Obecně tedy platí, že u dosud nezveřejněných podání, v nichž je žádáno o anonymizaci údajů, rozhodne o anonymizaci ten soud, který má zveřejnění daného podání provést. V ostatních případech to bude prvostupňový soud.

Úprava § 422 ins. zák. dle svého znění dopadá na insolvenční řízení jako celek, tj. na všechna případná závislá řízení, v nichž se učiněná podání zveřejňují v insolvenčním rejstříku. Tím je kladně zodpovězena i otázka, zda dopadá i na řízení o incidenčních sporech. Rozhodnutí je v takovém případě činěno v daném spisu, pod nímž je incidenční spor veden (tj. ICm). Výsledek co do zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku je tedy stejný jako by byl učiněn v insolvenčním řízení samotném (tj. INS). 

Vzor výroku rozhodnutí

Krajský soud v … rozhodl samosoudcem … ve věci …, o žádosti …, o znepřístupnění některých údajů v insolvenčním rejstříku, 

takto: 

I.    V insolvenčním rejstříku nebudou v podání … ze dne … veřejně přístupné následující osobní údaje podatele: …. 

II.  Zamítá se žádost podatele ze dne …, aby v insolvenčním rejstříku nebyly v jeho podání ze dne … veřejně přístupné následující osobní údaje podatele: …. 

Shrnutí

Ustanovení § 422 ins. zák. je na první pohled nenápadným ustanovením, které však přináší výkladové obtíže i po tolika letech od přijetí insolvenčního zákona. Pokud tento článek přispěl k jejich výkladu, pak splnil očekávaný cíl. 

Autor je soudcem Krajského soudu v Praze.