Rozhodnutí NS ve věci sporu žalobce konkursního správce JUDr. Josefa Monsporta a žalovaného Stavebního bytového družstva Svatopluk (klienti H-SYSTEMU)

Ve zbývajícím rozsahu, ve výrocích o nákladech řízení, Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2015 a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud pokládal za podstatné, že podle pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu o vylučovací žalobě z října 2008 těchto 8 bytových domů zůstalo (na rozdíl od 12 dalších bytových domů) v konkursní podstatě jako majetek úpadce (jímž byly už v době, kdy bytové družstvo investovalo do jejich dostavby). Zamítnutí žaloby o vyklizení by tedy znamenalo pouze to, že bytové domy a pozemky náležící do konkursní podstaty by byly obtížněji zpeněžitelné, ke škodě konkursních věřitelů. Přitom je zřejmé, že by bytové družstvo ani osoby užívající byty v jeho bytových domech na základě nájemních smluv, jež jsou absolutně neplatné, neboť bytové družstvo je s těmito osobami uzavřelo po téměř dvou letech od podání žaloby o vyklizení bez souhlasu správce konkursní podstaty úpadce, nebyli proti vyklizení nemovitostí chráněni ani ve vztahu k případnému novému nabyvateli bytových domů z konkursní podstaty úpadce. Zamítnutí žaloby o vyklizení bytových domů, jejichž zpeněžení nic nebrání, by tedy nebylo spravedlivým a ani rozumným řešením celé situace.  

Konstrukci o legitimním očekávání bytového družstva, že na základě příslibu tehdejšího správce konkursní podstaty úpadce z června 1999 potvrzeného souhlasem věřitelského výboru úpadce mu bytové domy, do kterých investoval, budou odprodány za předem stanovenou cenu, odmítl Nejvyšší soud s poukazem na to, že podle jasného znění zákona o konkursu a vyrovnání nebylo možné takový prodej uskutečnit bez souhlasu konkursního soudu (který jej nedal), a na to, že bytové družstvo jako tehdejší člen věřitelského výboru úpadce, nemohlo jednat v omluvitelném omylu o tom, že souhlas konkursního soudu není potřebný.  

Nejvyšší soud nepřehlíží, že vedlejší účastníci řízení, lidé ubytovaní ve zmíněných bytových domech, jsou sami oběťmi situace vyvolané platební neschopností úpadce; nejsou však oběťmi jedinými. Riziko, které bytové družstvo či přímo obyvatelé předmětných nemovitostí podstoupili investicemi do dostavby bytových domů na pozemcích ve vlastnictví úpadce H-SYSTEM a. s., aniž požádali konkursní soud o souhlas s pozdějším nabytím takto zhodnocených nemovitostí prodejem mimo dražbu za předem dohodnutou kupní cenu, nelze přenášet na ostatní konkursní věřitele, kteří pravidla o zpeněžování zřetelně formulovaná (co do požadavku souhlasu konkursního soudu) zákonem o konkursu a vyrovnání neporušili.

Nejvyšší soud pečlivě zvažoval možnost, zda jím vydané rozhodnutí, tedy výkon práva, nebude v rozporu s dobrými mravy. V podrobném odůvodnění svého rozsudku s odkazem na svoji dřívější judikaturu mj. vysvětluje, že: „Za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu.“ Takový záměr v dané věci nedovodil.  

Anonymizovaná kopie podrobného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018 je veřejně dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu prostřednictvím webového formuláře Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu, kam je potřeba zadat spisovou značku řízení 29 Cdo 4470/2015. 

Zdroj: Nejvyšší soud ČR