Rodinné právo se mění, ale lásku, péči a zájem rodičů nikdy nevysoudí
publikováno: 20.03.2019
Nejen právo, ale rodina, rodičovství, děti, partnerství…, to byla slova, jež nejčastěji zazněla na konferenci Rodina v právu i bezpráví, kterou spolupořádala Unie rodinných advokátů, Česká advokátní komora a vzdělávací a mediální skupina epravo.cz. dne 14. března 2019 v konferenčních prostorách hotelu Grandior.
Její účastníci měli to štěstí, že se stali svědky založení nové tradice konferencí o rodinném právu v Praze a z aktuálního zájmu advokátů, soudců, psychologů a zástupců dalších profesí, kteří se zabývají rodinným právem a rodinnými vztahy vůbec, je už nyní zřejmé, že pro příští setkání bude potřeba najít větší prostory.
Konferenci moderovala prezidentka Unie rodinných advokátů JUDr. Daniela Kovářová a hned na počátku poslala do pléna několik otázek – Kam rodina kráčí a co ji ovlivňuje? Je třeba měnit rodinnou judikaturu a legislativu – koho chrání a komu naopak ubližuje, na které se za pomoci osobností z advokacie, soudnictví, psychologie i akademiků snažila najít odpovědi.
Jako první se chopil slova soudce ústavního soudu JUDr. Tomáš Lichovník, který ve svém příspěvku Proč ÚS ruší rodinná rozhodnutí obecných soudů uvedl, že Ústavní soud zase tolik rozhodnutí opatrovnických soudů neruší, spíš hledá nejlepší možný výsledek, který koresponduje s nejlepším zájmem dítěte, ale toho konkrétního dítěte, protože zájmy dětí nelze paušalizovat. Žádný soudce by podle něho také neměl zapomínat na to, že dítě má právo vyjádřit své názory nebo přání, které by měly dostat šanci při rozhodování soudu. Přítomným dal také na závěr jednu radu: „Pokud byste chtěli aplikovat judikát soudu třeba na podobný svůj případ, nikdy nepoužívejte jen právní větu. Ta slouží pouze k vaší orientaci, určitě tedy přečtěte celé rozhodnutí. S judikáty tedy opatrně!“
O tom, Co nás čeká v rodinném právu? pohovořil náměstek ministra spravedlnosti JUDr. Jeroným Tejc. Když si připravoval svůj příspěvek, tak možná ani netušil, jakou rozdílnou názorovou bouři v plénu vyvolá. Kolegy seznámil zatím s nehotovým zákonným návrhem, který by mohl zrychlit rozvody v případě, kdy jsou manželé, respektive rodiče, schopni dohody, a to jak v případě péče o děti, tak o výživném. „Dohoda rodičů by měla být preferovaným řešením, která by byla stvrzena notářským zápisem a opatrovnické soudy by tím pádem mohly mít více času a prostoru pro ty rozvody, kde je dohoda manželů nemožná,“ vysvětlil náměstek Tejc. V sále proti sobě zazněly argumenty PRO, kterými jsou zkrácení délky rozvodu a jeho zjednodušení, což může zmírnit konflikty rodičů a traumata dětí a PROTI, kdy podle odborníků dojde k významnému zvýšení počtu rozvodů. Protože si ministerstvo spravedlnosti uvědomuje, že novela se bude týkat desetitisíců až statisíců rodičů a dětí, nechce ji rozhodně uspěchat, a proto je připraveno v diskusi nechat zaznít všechny strany a zvolit nejlepší řešení.
Místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Roman Fiala, jehož tématem byla Současnost a budoucnost společného jmění manželů, znovu připomněl, že rodinné právo je a mělo by být o zdravém rozumu a lidské moudrosti. Vzpomenul i na léta, kdy působil na soudu 1. stupně, kde všechny rozvody jako soudce ukončil dohodou. „V případech, kdy se lidé dohodnou, je reálná naděje, že dohodu budou také dodržovat.“ Zamýšlel se i nad společným jměním manželů, které vzniká automaticky uzavřením manželství a kladl si otázku, proč se snoubenci nemohou rozhodnout sami, zda je vůbec chtějí, vždyť často ani nevědí, co právně společné jmění manželství znamená. A proč není SMJ povinným institutem i u jiných typů vztahů a nemělo by být spíš společným jměním rodinným, aby sloužilo k výchově dětí? Dotkl se také případných změn v tomto oboru: „Hledáme cesty, jak zlepšit postavení subjektů rodinného práva, ale zde možná více než jinde platí, že změna práva je potřebná, až když jsme si jisti, že něco zlepší. Pokud tomu tak není, přinese jen nejasnosti a problémy na dlouhá léta.“
Příspěvek prezidentky Unie rodinných obhájců JUDr. Daniely Kovářové nesl název Hojivá advokacie a zabýval se závažným tématem dalšího vzdělávání advokátů, zejména v oblasti psychologie, vyjednávání, rétoriky, mediace… JUDr. Kovářová položila otázku, jaké služby, vlastně rodinný advokát klientovi poskytuje? Právní rozbor, sepis právních dokumentů, zastoupení u soudu a další úkony, které dohromady tvoří pouze 30 % jeho činnosti. „Většina našich úkonů, tedy 70 %, je neprávních – útěcha, podpora, uklidňování…, a ty advokáty nikdy nikdo neučil. Přitom klienti se nás neustále ptají, co mají dělat a chtějí slyšet odpověď. Variant odpovědí je možná tisíc, ale dáváme jim vždycky tu správnou radu? Jsem přesvědčená o tom, že právě tuto „hojivou“ advokacii bychom se měli učit.“ A možná svítá na lepší časy, protože v dalším vzdělávání advokátů, které organizuje Česká advokátní komora, bude prostor právě i pro tyto aktivity.
Viceprezident Unie obhájců JUDr. Václav Vlk poslal do pléna příspěvek se vzkazem: Rozhodujme věci rodinné zejména podle zásad dobrého uspořádání práv a povinností. „Rodinné právo není jen věčný spor o nezletilé dítě, úpravu poměrů k nim a výživné. Rodinné právo je vše, co si dokážeme představit – dědictví, užívání věci, právní jednání, vznik věci, naše existence v čase, místě a prostoru.“ Na konkrétním případu JUDr. Vlk ukázal, že i v současnosti mohou nastat skutkové okolnosti a případy, na které moderní právní řád z tohoto či onoho důvodu nepamatuje, protože zákon samozřejmě nemůže výslovně řešit veškeré případy, které mohou v praxi nastat. JUDr. Vlk uvedl, že „každé právní rozhodnutí, každé rozhodnutí o podání žaloby či prostředků, jímž uplatňujeme právo, každý rozsudek, usnesení, poměřme sami sebou a úhlem obecné lidské spravedlnosti a zásadou spravedlivého uspořádání věcí. Pokud obstojí souhlasně s textem platného práva, bude vždy dobré. Pokud v našich očích neobstojí, neznamená, že je špatné. Musí však obstát v očích jiných a z hledisek obecně sdílené spravedlnosti. Je to bolestivé a náročné, ale stojí to zato.“
Po krátké diskusi vystoupil se svým příspěvkem Edukace dětí, rodičů a vztahových osob jako nástroj pomoci rodině JUDr. Ing. Zdeněk Kapitán, Ph.D., ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí a hovořil o tom, jak je důležité, aby v systému rodinného práva všechny subjekty, tedy soudy, OSPOD, advokáti a ostatní pomáhající profese poskytovaly stejné informace. A zároveň měly stejná východiska s cílem přiblížení se ideálu zákona, tedy k zajištění adekvátní péče o dítě nebo děti oběma rodiči a dalšími příbuznými osobami. Hovořil o tom, jak orgány sociálně-právní ochrany dětí zastupují zájmy a potřeby dětí, nikoliv dospělých a garantují určitou participaci dítěte na rodinném životě, rozhodování… Zároveň ale pracují i s rodiči, kteří jsou často bezradní a pomáhají jim podporovat jejich rodičovské kompetence. „Máme radost, pokud se rodiče nechají edukovat a vede to k lepšímu řešení. Ale nenecháme se zrazovat tím, že se to někdy nepovede. Prostě buďme i nadále zapálenými a nadšenými ochránci dětí, protože jsou tou nejvyšší hodnotou, která tu po nás zůstane.“
Rodina a úloha Nejvyššího soudu – nad tímto tématem se zamýšlel JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., soudce NS. Uvedl, že stát dlouhou dobu do rodinných vztahů nezasahoval, a i dnešní úloha Nejvyššího soudu je velmi specifická, protože je ovlivněna nejen tuzemskou legislativou, ale ve velké míře i mezinárodním právem, například prostřednictvím Úmluvy o právech dítěte, Evropské úmluvy o lidských právech a dalších právních norem. „To vše se promítá do naší rozhodovací činnosti, která by měla sloužit sjednocení judikatury nižších soudů. Ale protože rodinné právo je velmi individuální a často případy vykazují pouze dílčí znaky podobnosti, sledujeme rozsudky ESLP, SDEU či judikaturu soudů okolních zemí, když jsme se s některými případy ještě u nás nesetkali. Ale za každé situace by všem zainteresovaným subjektům mělo jít o to, aby právo dítěte zůstalo právem na bezstarostné dětství,“ připomněl stoprocentní pravdu JUDr. Ptáček.
Úprava styku nepříbuzného okolí bylo tématem příspěvku JUDr. Renaty Šínové, Ph.D., z Právnické fakulty UP Olomouc, v němž nabídla příklady z praxe, v nichž významnou roli pro dítě hrají nepříbuzní blízcí. „Měli bychom se zabývat nejen postavením rodičů, ale i dalších příbuzných nebo osob společensky blízkých, které mohou dítěti citově chybět a zároveň mu poskytnout i ekonomické zabezpečení. Mezi tyto společensky blízké osoby patří nejčastěji putativní otec, který není otcem biologickým, ale právním. Neměli bychom tyto osoby ignorovat, takže pokud existuje někdo, kdo je dítěti blízký, ač nepříbuzný, kontakt mu umožnit,“ přimlouvala se za změnu přístupu v této věci nejen advokátů JUDr. Šínová. Dotkla se taky mnohokrát zmiňovaného „zaklínadla“ nejlepší zájem dítěte, který mnohdy bývá v příkrém rozporu s přáním dítěte. Dle jejích slov to není přání, které by mělo vést soud k rozsudku, ale pokud je to možné, měl by přání dítěte alespoň částečně reflektovat. A jaký je obecně nejlepší zájem dítěte? „Mít rozumné rodiče,“ zakončila svůj příspěvek JUDr. Šínová.
Rozpad mezinárodního rodičovství aneb specifika vztahů s mezinárodním prvkem rozebrala advokátka Mgr. Silvie Felix Koubíková. Díky svobodnému pohybu osob má totiž bohaté zkušenosti s rozpady mezinárodních rodin, kde je řešení nového uspořádání bydlení, frekvence návštěv a dalších nově nastalých skutečností ještě komplikovanější než u tuzemského rozvodu. Jazyková bariéra, tisíce kilometrů vzdálená bydliště rodičů – to jsou jen střípky problémů, na které nelze aplikovat „šablony“ pro národní rodiny. „Pokud by se advokáti s podobným případem setkali, tak základní radou pro ně je, aby našli průsečík toho, co je pro rodiny ještě funkční a pro soudy akceptovatelné. Upozorňuji, že u obou rodičů je nutná vysoká míra flexibility, kooperace a zanedbatelné nejsou ani časové a finanční náklady. Ale lze to při vzájemné ochotě a spolupráci vyřešit i v případě, kdy maminka s pětiletou dcerkou bydlí ve středočeském Benešově a otec ve francouzské Bretani,“ uvedla jeden ze svých vyřešených případů Mgr. Koubíková.
Advokát JUDr. ICLIc. Ronald Němec, Ph.D., hovořil O právu na lásku v rodině. Zamýšlel se nad tím, jakou rodinu vlastně chceme mít a podle jakých kritérií se rodina hodnotí. „Nejsme tu proto, abychom přemýšleli o statcích – nových autech, drahých dovolených…, ale proto, že tu máme určitou společenskou odpovědnost. Rodina samozřejmě je ekonomickou jednotkou, ale v poslední době mám pocit, že vítězí honba za ziskem a rodina se hodnotí podle hmotné výkonnosti, nikoliv podle kvality vztahů a její základní hodnoty, vzájemné lásky,“ připomněl JUDr. Němec. Následně se zaobíral tím, jaké faktické možnosti dítě má, aby mohlo uplatnit svá práva – například může zažalovat své rodiče za to, že se rozvádějí? Nebo tím, jaké změny potřebujeme v rodinách, aby hodnota manželství nebyla jen „na papíře“, ale byla příslibem určitého chování a co se v tomto směru dá ještě zachránit. A jaký je podle advokáta Němce nejlepší zájem dítěte? „Aby rodiče a děti byli spolu, protože jedině tak má dítě možnost najít vzor a jakýsi návod, jak by měla jeho rodina, až bude dospělé, fungovat.“
Podle aktuálního procenta rozvodovosti – 48 %, které zmínil poslední řečník Mgr. et Mgr. Pavel Rataj, viceprezident Asociace manželských a rodinných poradců, v rámci svého příspěvku Proč se rozpadají vztahy, současný stav manželských a partnerských vzorů není právě inspirující a hodný následování. Rodina totiž stojí a padá na partnerských vztazích, které nestačí, aby byly „jen“ funkční, ale musí být i kvalitní. „Měli bychom mít na paměti, že vztah partnerský je vztahem získaným, který se dá relativně snadno zničit a z našich statistik vyplývá, že se také rozpadá, a to průměrně po 13 letech. Naopak vztah rodičovský je vrozený a nelze jej jen tak rozvést ani zničit.“ Manželskou krizi pak přirovnal k nemoci, pouze s tím rozdílem, že u nemoci víme, že si ji způsobujeme sami třeba tím, jak nezdravě žijeme, stresujeme se v práci, nesportujeme. „Jenže u vztahů varovné signály nevnímáme – naše negativní emoce vůči partnerovi „jen“ potlačíme a myslíme si, že jsme se s nimi vypořádali., Ale ony se ukládají, šíří jako infekce a čekají na svoji chvíli, až vybouchnou v manželskou krizi. A pak se s údivem ptáme, jak je možné, že najednou toho milovaného člověka vidíme úplně jinak než dřív. A přitom on je ve své podstatě stále stejný. Prostě vše začíná a končí v nás,“ uzavřel zajímavé vyprávění vztahový psycholog a manželský terapeut Pavel Rataj.
Dozvukem odpoledního konferenčního bloku byla bohatá diskuse nejen na téma připravované nové legislativy, ale i dalšího vzdělávání advokátů třeba v oblasti psychologie a došlo i na představení nového projektu, který by měl zvýšit právní povědomí žáků a studentů – Advokáti do škol. Třeba i díky jejich působení přijdou následující generace na to, že nejlepší soudní rozhodnutí není žádné rozhodnutí, protože normální se se nesoudit, ale dohodnout. A v případě rodinného práva to platí dvojnásob.
PhDr. Dagmar Koutská
Foto: Radka Žáková