Reakce na článek k otázce náhrady nákladů řízení

Podle ustanovení posledně uvedeného „poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu“. Zákon tedy touto normou, která je lex specialis k ust. § 142 o. s. ř., předpokládá, že nárok bude nejprve uplatněn osobou, která se považuje za poškozenou, u příslušného orgánu státu, a následně tímto orgánem projednán. 

Podle ust. § 79 odst. 1 věty první o. s. ř. „řízení se zahajuje na návrh“; obdobně pak podle ust. § 44 odst. 1 spr. řádu „řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení …, došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu“. Že projednání uplatněného nároku u příslušného úřadu představuje řízení sui generis, je podle mého názoru nepochybné. 

Projednat nárok poškozeného může (objektivně) a je povinen (subjektivně) příslušný státní orgán jen po zahájení řízení, nikoliv dříve; řízení je přitom zahájeno doručením již formulovaného návrhu poškozeného.  Ať je poškozený zastoupen nebo nikoliv, nemá dle dikce ust. § 31 odst. 4 zákona o odpovědnosti státu právo na náhradu těch nákladů zastoupení, které vznikly po zahájení řízení, tedy po doručení již formulovaného návrhu poškozeného příslušnému státnímu orgánu. A contrario, jelikož jde o právní normu speciální, pro náklady zastoupení vzniklé před zahájením řízení platí právní úprava obecná. Z toho pak vyplývá, že náklady zastoupení (např. advokátem) za úkony učiněné před zahájením řízení (typicky převzetí a příprava zastoupení, uplatnění nároku na náhradu škody dle ust. § 14 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu) jsou takovými náklady řízení, jejichž náhradu při splnění podmínek uvedených v ust. § 142 o. s. ř. poškozený v řízení o náhradu škody vůči státu požaduje oprávněně. 

V důvodové zprávě k zákonu o odpovědnosti státu je kromě jiného uvedeno

• v obecné části, že „… škoda při výkonu veřejné moci vzniká nikoliv ze soukromoprávního, ale z veřejnoprávního vztahu. Odpovědnostní právní vztah je ovšem již vztahem soukromoprávním.“;
• ve zvláštní části pak k § 31 v bodě 4. „vyloučena bude náhrada nákladů řízení, které vznikly při projednávání uplatněného nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu státní správy, neboť toto projednávání má neformální charakter.“ 

Citovaná pasáž obecné části důvodové zprávy je podle mého názoru dalším argumentem pro odůvodnění správnosti závěru kolegů Keislera, Lobotky a Zahumenského o absurditě stavu, kdy v případě obligatorního předžalobního uplatnění nároku na náhradu újmy vzniklé podle zákona o odpovědnosti státu by náhrada nákladů řízení měla být vyloučena, zatímco v případě prosté předžalobní výzvy náhrada nákladů řízení přiznávána je. 

Pokud zákonodárce v bodě 4. k § 31 důvodové zprávy výslovně uvádí, že projednání uplatněného nároku poškozeného na náhradu škody před ústředním orgánem státní správy má neformální charakter, chtěl tím podle mého přesvědčení zdůraznit, že:

• náhrada nákladů řízení bude vyloučena v časovém úseku, který začíná doručením výzvy, kterou je nárok na náhradu škody uplatněn, a končí uspokojením nároku, resp. uplynutím šestiměsíční lhůty ode dne doručení výzvy v části, v níž uplatněný nárok uspokojen nebyl;
• v tomto časovém úseku bude náhrada nákladů řízení vyloučena s nevysloveným, leč zřejmým cílem eliminace účelového navyšování nákladů řízení poškozeným (jeho právním zástupcem) za situace, kdy aktivně působícím subjektem v tomto časovém úseku má být jen příslušný ústřední státní orgán jednající neformálně proto, že bude tak říkajíc za zavřenými dveřmi (nejenom bez osobní účasti, ale i bez potřeby jakékoliv jiné součinnosti poškozeného) podle obsahu příslušného spisu posuzovat podmínky pro přiznání a uspokojení uplatněného nároku. 

Městský soud v Praze v odůvodnění rozsudku č. j. 29Co 449/2016-91 ze dne 16. 2. 2017 (spor o náhradu nemajetkové újmy dle ust. § 13 zákona o odpovědnosti státu) k otázce přiznání náhrady za úkon spočívající v uplatnění nároku poškozeného na náhradu škody u příslušného orgánu státu uvedl: „Vycházeje ze slovního výkladu ust. § 31 odst. 4 zákona, podle něhož poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu, a ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění, odvolací soud shledal odvolací námitku žalobců opodstatněnou, když úkon právní pomoci výzva k plnění není činěn v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku, resp. tomuto předchází.“ 

Naproti tomu jiný senát téhož soudu v usnesení č. j. 23Co 149/2017-36 ze dne 18. 4. 2017 ohledně téže otázky uvedl: „Žalobkyně ve svém odvolání nastolila otázku, zda v případě, kdy žalobci co do základu svědčí právo na náhradu nákladů občanského soudního řízení proti žalovanému státu,  a to v řízení, ve kterém je uplatněn nárok opírající se o právní úpravu obsaženou v OdpŠk, lze mezi náklady řízení takového žalobce zahrnout rovněž náklady, které byly vynaloženy na zastoupení advokátem při uplatnění nároku v rámci předběžného projednání ve smyslu ust. § 14 OdpŠk. Podle ust. § 31 odst. 4 OdpŠk, poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Právě citované zákonné ustanovení je ustanovením, které je pro občanské soudní řízení, v němž je uplatněn nárok opírající se o právní úpravu obsaženou v OdpŠk, ustanovením speciálním, které vylučuje, aby za předžalobní upomínku uskutečněnou prostřednictvím advokáta (za níž jinak oprávněnému účastníkovi občanského soudního řízení obecně přísluší náhrada nákladů dovoditelná z ust. § 137 a § 142a o.s.ř., a to ve vazbě na ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů), bylo považováno uplatnění nároku u příslušného úřadu ve smyslu ust. § 14 odst. 1 OdpŠk. V občanském soudním řízení daného typu (kterým je i předmětné řízení) je totiž právo na náhradu nákladů spojených s předchozím zastoupením žalobce v průběhu předběžného projednání nároku u příslušného úřadu vyloučeno, což zahrnuje i náklady spojené s vlastním uplatněním nároku podle ust. § 14 odst. 1 OdpŠk, když takové uplatnění nároku je integrální součástí předběžného projednání nároku (uplatněním se předběžné projednání iniciuje).“ 

Za situace, kdy dva senáty téhož odvolacího soudu posuzují tutéž právní otázku zcela odlišně, přičemž nelze očekávat její vyřešení dovolacím soudem pro majetkový census [§ 238 odst. 1 pís. c) o. s. ř., mám za to, že jsou dány podmínky pro to, aby po jejím předložení, byť jde o pouhou otázku náhrady nákladů řízení, o ní Ústavní soud věcně rozhodl. 

Autor působí jako advokát v Praze.