Průvodce novelou zákona o advokacii

Tematicky tvoří novelu několik okruhů: některé změny v úpravě počítání praxe advokátních koncipientů a oficiální zakotvení funkce školitele, posílení kontrolních a kárných pravomocí Komory, posílení role pojištění advokátů a některé další technické změny.

Při projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR byla do novely zákona vložena nová úprava postihu neoprávněného poskytování právních služeb (tzv. vinklaření), a to pro všechny v úvahu přicházející právní profese – advokáty, notáře i exekutory, a rovněž nová rozšířená úprava poskytování bezplatné právní pomoci. 

I. Advokátní koncipient a jeho školitel 

V souvislosti s přijetím novely zákona o advokacii se v advokátní obci mluvilo o novinkách, jež změní postavení advokátního koncipienta, a řada advokátních koncipientů se z pochopitelných důvodů těchto změn obávala. Skutečností však je, že novela mnohem více dopadá na postavení školitele, zatímco situaci advokátního koncipienta mění jen nepatrně a spíše nepřímo.

Novela zákona mění § 5 odst. 2, § 6 odst. 2, § 7 a 38 a všechny tyto změny nabyly účinnosti ke dni 1. září 2017. Podle čl. II. bod 1 novely se řídí právní poměry advokátních koncipientů zapsaných do seznamu advokátních koncipientů přede dnem účinnosti novely dosavadními předpisy. Znamená to, že stávajících koncipientů či doby právní praxe před účinností novely se změny nedotýkají a novela svými důsledky dopadne na advokátní koncipienty zapsané až dnem účinnosti novely, resp. na praxi vykonanou od 1. 9. 2017. Podobně se podle přísnějšího režimu budou posuzovat noví školitelé, nikoliv školitelé stávající.

Podívejme se nyní na jednotlivé změny podrobněji. První změnu obsahuje § 5 odst. 2 definující, co lze započítat do doby povinné praxe advokátního koncipienta, jež trvá podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona minimálně tři roky. Zákon nově výslovně uvádí, že dovolená na zotavenou se do doby praxe započítává maximálně v délce čtyř týdnů v každém roce a maximální započitatelná doba překážek na jeho straně či z důvodů omluvené nepřítomnosti činí 70 dní. Dosud podobné podmínky stanovilo pouhé sdělení ČAK ze dne 13. října 2005. Změnou ani tak není odlišný pohled na nepřítomnost advokátních koncipientů v práci, jako zákonná právní úprava nahrazující rozhodnutí Komory.

Druhá změna je významnější. Novela § 6 odst. 2 rozšiřuje výčet praxí, které se považují za praxi advokátního koncipienta. Vedle dosavadní praxe soudce, prokurátora, státního zástupce, státního arbitra, státního notáře, notáře, justičního čekatele, právního čekatele prokuratury, arbitrážního čekatele, právního čekatele státního zastupitelství, notářského kandidáta a notářského koncipienta, exekutora, exekutorského kandidáta a exekutorského koncipienta, soudce Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu anebo Nejvyššího správního soudu, asistenta veřejného ochránce práv, asistenta soudce a asistenta státního zástupce, činnost zaměstnance Ministerstva spravedlnosti, který se samostatně podílí na tvorbě návrhů obecně závazných právních předpisů, je nově uznatelnou praxí také činnost zaměstnance Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který jedná v řízeních před soudy, rozhodci nebo stálými rozhodčími soudy, správními úřady a jinými orgány ve věcech uvedených v § 16 odst. 2 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

V této souvislosti stojí za úvahu zamyšlení, na jaké koncipienty dopadá tato pasáž novely. Splnění podmínky tříleté praxe advokátního koncipienta posuzuje Komora až po podání žádosti o připuštění k advokátní zkoušce (zákon ji označuje jako „přihlášku“). Z tohoto důvodu se domnívám, že činnost zaměstnance Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových mohou do své praxe zahrnout všichni koncipienti, kteří se přihlásí k advokátní zkoušce po 31. 8. 2017. O uznání této praxe není třeba žádat, neboť její uznatelnost plyne přímo ze zákona. Koncipient však musí její splnění prokázat, což se obvykle činí potvrzením zaměstnavatele s přesně uvedenou dobou začátku a konce praxe.

Třetí změna je pouze zpřesňující a formulační. Ust. § 7 odst. 1, které stanoví podmínky pro připuštění k advokátní zkoušce, uznávací zkoušce nebo ke zkoušce způsobilosti, nově upřesňuje, že všechny požadavky musí žadatel splnit, tedy doložit ke dni podání přihlášky k příslušné zkoušce. Novela tak odstraňuje výkladové nejasnosti související s občasnou praxí, kdy žadatel podá přihlášku a teprve posléze obstarává a Komoře dokládá splnění jednotlivých požadavků. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o nadbytečný pozitivismus, nicméně nelze přehlédnout, že podle § 7 odst. 1 je Komora vázána devítiměsíční lhůtou, v níž musí žadateli umožnit vykonání příslušné zkoušky. V praxi se totiž stávalo, že žadatelé podávali přihlášky ke zkoušce ještě před dokončením požadované tříleté praxe. Nyní je tedy najisto postaveno, že přihlášku je možné podat a Komoře lhůta začíná běžet až ode dne, kdy žadatel již splnil všechny podmínky požadované zákonem.

Poslední změnou je nová věta doplněná na začátek § 7 odst. 2, která zní následovně: Uchazeč vykoná zkoušku v termínu stanoveném Komorou. Na rozdíl od výše zmíněných změn se mi toto doplnění zdá zbytečným formalismem a pozitivismem, k němuž autory patrně vedla motivace vyjasnit, že termín zkoušky stanoví Komora, nikoliv žadatel vlastním výběrem či přáním.

Původní ust. § 7 obsahovalo pět odstavců. Novela s účinností od 1. 9. 2017 zrušila odst. 3 a 4 a stávající odst. 5 je nyní označen jako odst. 3. Nad vypuštěním obou norem není třeba příliš truchlit. Poněkud mnohoslovně totiž popisovaly postup žadatele v případě, že některou ze zkoušek nesložil. Tento postup je dnes částečně řešen zkušebním řádem.

Jak vyplývá z předchozích pasáží, změny dopadající na advokátního koncipienta nejsou nijak zásadní a život stávajících koncipientů novela podstatněji nezasáhne. Před přijetím novely se v advokacii, a zejména mezi advokátním dorostem, často diskutovalo o obavě z nové právní úpravy advokátní zkoušky. V této souvislosti musíme diskutující i tazatele uklidnit. Průběh a formu advokátní zkoušky totiž neupravuje zákon o advokacii, ale zkušební řád (v současné době vyhláška č. 197/1996 Sb.). O jeho změně se sice v posledních dvou letech hodně hovoří, nicméně zatím se změna vyhlášky neprobojovala ani do meziresortního připomínkového řízení a je otázkou, jak se k relativně zastaralému návrhu postaví nové představenstvo. V dohledné době se proto průběh advokátní zkoušky ani stávající praxe patrně měnit nebude, byť si lze přát, aby Komora odstranila ponižující vyhotovování písemné části zkoušky vlastní rukou.

Zcela jinak by však na novelu měli hledět školitelé advokátních koncipientů, a zejména advokáti, kteří o koncipientovi teprve uvažují. Termín školitel se totiž poprvé objevuje v zákoně o advokacii, dosud se o něm nezmiňovaly ani stavovské předpisy. Novela v § 38 definuje povinnosti, jež má školitel ke Komoře i ke koncipientovi. Původní znění tohoto ustanovení obsahovalo dva odstavce, které pouze obecně definovaly úlohu koncipientské praxe, na školitele však nekladlo sebemenší požadavky. Praxe ukázala, že právní úprava školitele je nezbytná.

Stávalo se totiž, že advokátní koncipient složil advokátní zkoušku, následujícího dne požádal o zápis do seznamu advokátů a ihned poté zaměstnal několik svých spolužáků jako advokátní koncipienty. Ojediněle bylo možné registrovat i jiný nešvar – školitele s desítkami koncipientů (v jednom případě byl jejich počet vyšší než 50). Komora proto v průběhu legislativního procesu usilovala o zamezení této praxe, přičemž jako rozumné se jí jevilo stanovit maximální počet koncipientů, které je vůbec schopen jediný školitel odpovědně vést a vychovávat, a současně stanovit alespoň minimální praxi pro advokáta po advokátní zkoušce. Tohoto cíle se podařilo novelou dosáhnout jen částečně, neboť poslanci se ztotožnili jen s částí argumentace, a naopak oponovali svobodou podnikání a volností trhu.

Novela vložila mezi původní dva odstavce nový druhý odstavec, který klade na nové školitele (a potažmo i nové koncipienty) následující požadavky:

Školitelem se může stát advokát nejdříve rok po zápisu do seznamu advokátů, resp. ten, který po dobu nejméně jednoho roku vykonává advokacii. Formulace naznačuje, že by mělo jít o aktivní výkon advokacie, což však bude poměrně obtížné v praxi prokázat, proto asi již nyní můžeme odhadovat, že bude postačovat formální splnění požadavku roční lhůty ode dne zápisu do seznamu advokátů. Není přitom zapotřebí, aby lhůta byla souvislá. Tuto lhůtu může Komora zcela nebo zčásti prominout, k čemuž patrně v praxi s ohledem na výše zmíněný cíl novely nebude příliš často docházet.

Dovedu si však představit bývalého soudce či notáře, který se po mnohaleté činnosti (např. po dosažení věku 70 let) stal advokátem a před uplynutím roční lhůty požádá Komoru o její zkrácení a zaměstnání advokátního koncipienta. Při posuzování žádosti by však Komora měla zohledňovat cíl koncipientské doby, jímž primárně není práce pro advokáta – školitele a zajištění jeho potřeb, ale naopak příprava koncipienta na řádný výkon advokacie. Pro úplnost dodejme, že by o takové žádosti rozhodovalo představenstvo ČAK.

Jeden advokát smí být školitelem pro maximálně pět advokátních koncipientů. Počet koncipientů bude Komora evidovat u každého jednotlivého advokáta a další koncipienty nad stanovený maximální počet odmítne do seznamu koncipientů zapsat. Porušení této zákonné povinnosti nebo její obcházení bude posouzeno jako kárné provinění (viz § 32 odst. 2, podle něhož je kárným proviněním závažné nebo opětovné porušení povinností stanovených zákonem o advokacii). Křížovou kontrolu bude provádět matriční odbor ČAK při zápisu advokátních koncipientů. Každý koncipient bude nyní při žádosti o zápis povinen uvést jméno školitele, jinak nebude do seznamu advokátních koncipientů zapsán.

Dodejme, že obecné povinnosti školitele stanoví § 31 zákona, jehož se novela nijak nedotkla, a dále usnesení představenstva ČAK ze dne 10. března 1998, č. 1/1998 Věstníku, o výchově advokátních koncipientů a dalším vzdělávání advokátů. Další podrobnosti o povinnostech školitele je oprávněn stanovit stavovský předpis. Je pravděpodobné, že nové vedení Komory vzešlé z podzimních voleb se bude touto problematikou zabývat. Do přijetí zvláštního stavovského předpisu je příslušnou prováděcí normou etický kodex, konkrétně jeho čl. 15.

Nové ustanovení vyjasňuje, že ve sdružení či v advokátní společnosti je školitelem advokát pověřený společností, tedy společník, samostatný advokát nebo spolupracující advokát.

Komora již nyní na svých webových stránkách anoncovala informaci o tom, že na postavení školitelů s větším počtem advokátních koncipientů ani na postavení těchto koncipientů (zapsaných podle liberální právní úpravy do 31. 8. 2017) se nic nemění. Komora však nezapíše do seznamu koncipientů dalšího žadatele, jehož školitelem by měl být advokát s pěti a více koncipienty.

Technický problém vyrobí novela velkým advokátním kancelářím, v nichž dosud není funkcí školitele pověřen konkrétní advokát. Advokátní společnosti včetně zahraničních mají totiž povinnost ode dne účinnosti novely informovat Komoru o pověřených advokátech a jejich koncipientech. Pokud poměr koncipientů a advokátů neumožňuje jejich rozdělení (když např. společnost s pěti advokáty zaměstnává 30 koncipientů), musí těm přebytečným (pěti) najít nového školitele. 

II. Bezplatná právní pomoc po 1. 7. 2018 

V ústavním pořádku České republiky je právo na právní pomoc obsaženo jednak jako součást práva na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a jednak výslovně v čl. 37 odst. 2 Listiny, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Toto právo je zaručeno každému, bez jakýchkoliv zákonných nebo jiných podmínek nebo omezení. Pokud však má být toto právo zaručeno pro všechny osoby, včetně těch, jež si právní pomoc nemohou z důvodů sociálních dovolit, je namístě, aby tuto část systému suploval ze svých prostředků stát, jenž však tak dosud nečinil zcela důsledně a jeho garance se omezovala pouze na řízení před soudem.

V ostatních případech byl tento systém suplován určováním advokáta dle ust. § 18 odst. 2 zák. o advokacii. O uceleném, státem garantovaném, a zejména financovaném systému zajištění právní pomoci se diskutovalo v odborných kruzích již od 90. let minulého stolení, snaha o zavedení jakéhokoliv z nich však vždy narazila na výhrady buď koncepční, nebo, a to většinou, ekonomické.

V průběhu projednávání novely zákona o advokacii byla do tohoto předpisu vnesena pozměňovacím návrhem část, která nevytváří nový systém bezplatné právní pomoci, ale rozšiřuje stávající pravomoci České advokátní komory při určování advokátů s tím, že z části náklady tohoto systému ponese stát, a to tam, kde sama analytika ministerské legislativy shledává nedostatky v zajištění tohoto ústavního práva. V této části změna nabude účinnosti od 1. 7. 2018, odklad účinnosti je nezbytný pro zpracování prováděcích právních předpisů a přípravu Komory na rozšíření systému.

Základem rozšíření určování advokáta je stále tatáž premisa: každý, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů (tj. dle ust. § 30 odst. 2 občanského soudního řádu, § 35 odst. 8 soudního řádu správního, § 33 trestního řádu, případně jiných právních předpisů) a ani si nemůže zajistit poskytnutí právních služeb jinak (především smluvně), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasné žádosti určila advokáta k poskytnutí právní služby v jedné ze zákonem předvídaných forem.

Určování advokáta bude probíhat ve třech formách:

1. Určování k poskytnutí informativní právní porady.

2. Určování k poskytnutí porady osobám zadrženým nebo zajištěným v detenčních zařízeních podle zákona o azylu a zákona o pobytu cizinců.

3. Určování k poskytnutí právní služby. 

1. Určování k poskytnutí právní porady 

Na rozdíl od dosavadních neformálních právních porad, kdy nebylo zjišťováno (maximálně dotazem při objednání), zda žadatel o patnáctiminutovou právní poradu nutně tuto službu potřebuje a nemůže si ji zajistit jinak, je určování k poskytnutí právní porady (termín informativní právní porada nebylo možné v zákoně použít, protože legislativně již má jiný obsah, jde však stále o totéž – poskytnutí základní právní informace o situaci žadatele, nejde o poradu v konkrétní právní věci) zajištěno již pouze pro osoby, které si právní pomoc ze sociálních důvodů zajistit nemohou, a tuto skutečnost musí při podání žádosti doložit alespoň ve zjednodušené formě.

Žádost musí kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem obsahovat:

• Prohlášení žadatele, že jeho poměry odpovídají podmínkám pro přiznání nároku na poskytnutí právní porady (tj. jeho průměrný měsíční příjem za období šesti kalendářních měsíců předcházejících podání žádosti nepřesahuje trojnásobek životního minima jednotlivce nebo osob s ním společně posuzovaných podle zákona upravujícího životní a existenční minimum);

• Prohlášení žadatele, že jej ve věci, v níž je právní porada žádána, nezastupuje jiný advokát nebo osoba, která je podle § 2 odst. 2 písm. a) zák. o advokacii oprávněna k poskytnutí právní služby na základě zvláštního právního předpisu.

• Žádost musí být podána na předepsaném formuláři, jehož vzor bude stanoven prováděcí vyhláškou. Za vyřízení žádosti musí žadatel uhradit Komoře poplatek stanovený prováděcím předpisem (předpokládá se, že půjde o částku 100 Kč za žádost).

Žadatel, který splní zákonné podmínky, má nárok na poskytnutí právní porady v délce 30 minut, maximálně čtyřikrát (tj. 120 min.) za kalendářní rok. Poradu mu poskytne advokát určený Komorou ve své kanceláři, případně i mimo ni, je-li to nezbytné. Rozhodnutí Komora vydá pouze tehdy, pokud žádosti (pro nesplnění zákonných podmínek nebo překročení ročního časového limitu) nevyhoví, aby byl zajištěn přezkum správnosti jejího závěru soudem.

Určený advokát je povinen kontaktovat žadatele způsobem, který mu Komora sdělí, a poskytnout mu poradu bezodkladně. 

2. Poskytování porad v zařízení pro zajištění cizinců 

Poskytování porad v zařízení pro zajištění cizinců je zvláštní formou určení advokáta k poskytnutí porady dle ust. § 18a zák. o advokacii, na rozdíl od určení podle § 18a zák. o advokacii však neprobíhá řízení na základě žádosti a osoba, které je porada určena, zde není žadatelem. Úprava vychází z potřeby evropského azylového práva, které právo na právní pomoc cizincům v takových zařízeních výslovně zaručuje. Jedná se tak o speciální úpravu právní pomoci pro osoby – cizince – omezené na svobodě a umístěné v „uzavřených“ zařízeních zřízených podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (zařízení pro zajištění cizinců, přijímací střediska), kteří nemohou využít obecný systém právních porad podle § 18a zák. o advokacii.

Česká advokátní komora určí konkrétního advokáta pouze na základě podnětu ředitele zařízení, resp. Správy uprchlických zařízení, a to vznikne-li potřeba poskytnout právní poradu (opět jen orientaci v problematice) více osobám zde umístěným, jež si nemohou již právě pro existenci detenčního důvodu zajistit službu jinak, tj. např. při přijetí skupiny zadržených osob. Obsahem podnětu musí být alespoň obecná identifikace osob, jimž má být porada poskytnuta, jazyk, v němž jsou schopné se dorozumět, a předběžný časový rozsah korespondující jejich právní situaci.

Protože podle platné právní úpravy jsou jim při zadržení dále zajištěny všechny finanční prostředky, není nutné zde zkoumat jejich nemajetnost nebo příjmové poměry. Na základě odůvodněného podnětu pak Česká advokátní komora určí advokáta, který poskytne právní pomoc v daném zařízení pro neurčitý počet osob tam umístěných. I zde je obsahem porady poskytování právních informací, případně konzultace právního postavení dané osoby v ČR, výjimečně, je-li to nezbytně třeba k ochraně práv cizince, bude obsahem rovněž sepis jednoduchých podání (žádost o ustanovení zástupce podle § 35 odst. 8 soudního řádu správního, žádost o určení advokáta podle § 18c zák. o advokacii, případně sepis jednoduchého opravného prostředku bez jeho odůvodnění), bude-li toho k ochraně práv dotyčné osoby nezbytně třeba. 

3. Určení advokáta k poskytnutí právní služby 

Určení advokáta k poskytnutí právní služby dle nového § 18c zák. o advokacii je určením, které vychází ze stávající právní úpravy, a to téměř beze změny. Komora zde určí advokáta na základě (úplné a včasné) žádosti k poskytnutí konkrétní, v žádosti vymezené právní služby. Podmínky určení advokáta jsou:

• Podání úplné žádosti na předepsaném formuláři, jež musí být doložena doklady osvědčujícími příjmové a majetkové poměry, které žadatel v žádosti uvádí. Komora nevyzývá k odstranění vad ani doplnění příloh.

• Žadatel není ve věci, v níž určení žádá, zastoupen jiným advokátem ani jinou osobou poskytující právní služby na základě zvláštního zákona.

• V téže věci dosud Komorou advokát žadateli nebyl určen. To neplatí, odmítne-li ve věci určený advokát poskytnout službu pro střet zájmů ve smyslu § 19 zák. o advokacii nebo dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost. Advokát je oprávněn takto postupovat také tehdy, pokud klient přes poučení advokátem o tom, že jeho pokyny jsou v rozporu s právním nebo stavovským předpisem, trvá na tom, aby advokát přesto postupoval podle těchto pokynů ve smyslu ust. § 20 odst. 2 zák. o advokacii.

Komora určí advokáta k poskytnutí právní služby bez zbytečného odkladu poté, co ověří splnění zákonných podmínek. Má právo žádosti i přes splnění zákonných podmínek nevyhovět, a to tehdy, pokud by zjistila, že poskytnutí právní služby směřuje ke zneužití tohoto práva (např. k podání zjevně šikanózní žaloby) nebo jestliže by poskytnutí právní služby bylo zjevně (tj. z obsahu žádosti a příloh) nesmyslné.

Komora vždy o určení vydá rozhodnutí, v něm vymezí věc, v níž je advokát povinen právní služby poskytnout, jakož i rozsah těchto služeb. Komora může v rozhodnutí o určení advokáta stanovit i další podmínky poskytnutí právních služeb, nově se však již nerozhoduje, zda je advokát určený Komorou povinen poskytnout služby bezplatně nebo jen za sníženou odměnu, z pohledu žadatele jde vždy o bezplatné poskytnutí právní služby. Komorou určený advokát je povinen právní služby žadateli poskytnout za Komorou určených podmínek, s výjimkou situace, kdy sám po prostudování věci zjistí, že je zde dán důvod pro nevyhovění žádosti (zneužití práva, zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva) nebo je zde překážka v komunikaci s klientem ve smyslu § 20 odst. 2 zák. o advokacii; v těchto případech advokát o důvodech neposkytnutí právních služeb bez odkladu písemně vyrozumí žadatele a Komoru. Je-li zde důvodem neposkytnutí právní služby střet zájmů ve smyslu ust. § 19 nebo narušení důvěry mezi advokátem a klientem ve smyslu ust. § 20 odst. 2, Komora bez dalšího určí nového advokáta.

Určení advokáta Komorou nenahrazuje plnou moc, určený advokát je povinen vstoupit do kontaktu s klientem a tuto plnou moc si od něj, je-li pro poskytnutí právní služby potřebná, vyžádat. V ostatním je vztah mezi advokátem a žadatelem stejný jako v případě smluvního klienta.

Komora určení advokáta zruší, jestliže během poskytování právních služeb tímto advokátem v příslušné věci vyjde najevo, že příjmové a majetkové poměry klienta poskytnutí právních služeb neodůvodňovaly. Komora určení advokáta zruší také tehdy, jestliže během poskytování právních služeb tímto advokátem v příslušné věci vyjde najevo, že se příjmové a majetkové poměry klienta změnily tak, že poskytnutí právních služeb již neodůvodňují; určení advokáta Komora zruší k okamžiku změny těchto poměrů. Žadatel má přitom zákonnou povinnost změnu poměrů Komoře nahlásit.

Zrušením určení zaniká nárok žadatele na poskytnutí právních služeb bezplatně, zaniká zde i právní důvod navázání vztahu mezi advokátem a žadatelem, strany tohoto vztahu se ale mohou dohodnout, že tento vztah zachovají (ovšem za jiných smluvních podmínek) nebo nikoliv. Nedohodne-li se advokát s klientem jinak nebo neučiní-li klient jiné opatření, je advokát povinen po dobu 15 dnů ode dne, kdy došlo ke zrušení jeho určení k poskytování právních služeb, činit veškeré neodkladné úkony tak, aby klient neutrpěl na svých právech nebo oprávněných zájmech újmu. To neplatí, pokud klient advokátovi písemně sdělí, že na splnění této povinnosti netrvá.

Od okamžiku právní moci rozhodnutí o zrušení určení má však advokát vůči klientovi nárok na odměnu za provedené právní služby, a to podle advokátního tarifu, a to i tehdy, když advokát plní pouze svou povinnost zajistit po dobu 15 dnů právní postavení klienta – žadatele. 

• Úhrada bezplatné právní pomoci 

Na rozdíl od dosavadní úpravy nová úprava předpokládá, že do tohoto systému se zapojí advokáti dobrovolně, je totiž zčásti hrazen státem, stát tedy nese náklady na právní porady podle § 18a a 18b zák. o advokacii, předpokládá se, že v rámci schvalování prováděcích předpisů, jež nyní ještě k dispozici nejsou, dojde i k novelizaci advokátního tarifu a bude do něj vložena nová sazba jak pro individuální právní poradu, tak i pro poradenství poskytované v detenčních zařízeních. Zákon zároveň stanoví, že určenému advokátu náleží náhrada za promeškaný čas a náhrada cestovních výdajů pouze v odůvodněných případech. Smysl tohoto ustanovení je diskutabilní.

Pokud však jde o určování advokáta k poskytnutí právní služby podle § 18c zák. o advokacii, je stát ochoten nést náklady této právní pomoci pouze v části, kterou nepokrývá ustanovování zástupce před soudem. Nárok na úhradu poskytnutých služeb státem podle advokátního tarifu tak bude mít určený advokát, pouze pokud půjde o právní službu v oblasti veřejné správy, tj. v řízení před orgány veřejné moci, v řízení před Nejvyšším správním soudem a Nejvyšším soudem (tato část je poněkud nelogická a vznikla dodatečnou úpravou v Poslanecké sněmovně v rámci druhého čtení novely) a v řízení před Ústavním soudem.

Nárok na úhradu odměny za poskytnutou právní službu bude muset určený advokát vyúčtovat, učiní tak prostřednictvím Komory, která má povinnost formální správnost vyúčtování zkontrolovat a následně vyúčtování (daňový doklad) předat Ministerstvu spravedlnosti k proplacení.

V ostatních případech budou mít advokáti nárok pouze na náhradu ze sociálního fondu podle příslušného stavovského předpisu, jako tomu bylo doposud. 

• Seznam žadatelů a seznam určovaných advokátů 

Pro účely ověření především nároku na právní porady (z hlediska ročního časového limitu) povede Komora seznam žadatelů, obdobně však bude muset vést i jakýsi podseznam advokátů, kteří se do systému přihlásí. Zákon totiž předpokládá, že již nepůjde o automatickou, ze zákona plynoucí povinnost advokáta podrobit se určení, ale že advokáti se do systému určování sami přihlásí podobně, jako tomu je nyní u jejich ustanovování soudem. Reálně nepůjde o seznam, spíše o příznak v zápisu advokáta v seznamu advokátů.

Stejně jako doposud je zásadou systému rovnoměrné určování advokátů, Komora je povinna dbát na to, aby advokáti byli určováni rovnoměrně, a to i s ohledem na charakter a složitost věci, ve které mají být právní služby poskytnuty, a na možné náklady, které mohou určenému advokátovi v souvislosti s poskytnutím právních služeb vzniknout. Nebude-li však možné určit advokáta z tohoto zvláštního seznamu, je Komora oprávněna určit kteréhokoliv advokáta ze seznamu advokátů podle § 4 zák. o advokacii. 

III. Změny v pojištění 

Zákon o advokacii nově požaduje, aby byl advokát pojištěn v takovém rozsahu, který odpovídá míře rizika, tj. případné povinnosti nahradit újmu (§ 24a odst. 2). Doposud byla tato povinnost stanovena etickým kodexem, podle jehož ust. čl. 9 odst. 3 platí, že zvětší-li se v průběhu poskytování právní služby podstatně rozsah možné odpovědnosti advokáta za škodu, je povinen rozsah svého pojištění pro případ odpovědnosti za škodu přiměřeně rozšířit, případně od smlouvy s klientem, jehož se to týká, odstoupit. V praxi však tato povinnost navyšovat pojistné limity přiměřeně vůči převzatým závazkům nebyla dodržována, což v extrémních polohách vedlo k tomu, že advokát byl sice pojištěn na minimální limit pojistného plnění, avšak ve vztahu k převzatým závazkům nebyla většina případné újmy pojištěním vůbec pokryta.

Zákon sice zachovává zmocnění pro vydání stavovského předpisu upravujícího minimální limity pojistného plnění (viz usnesení č. 4/2009 Věstníku, ve znění pozdějších předpisů), advokát však bude povinen tento limit navýšit tehdy, pokud převezme závazky, ze kterých může vzniknout újma, která tento minimální limit převyšuje. Nesplnění této povinnosti je důvodem pro vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů postupem podle § 8 odst. 1 písm. e) zákona (tj. vyškrtnutím na základě rozhodnutí předsedy Komory).

Úskalím této nové koncepce bude časová souvislost a možnosti vyplývající z pojistné smlouvy, která se na pojištění odpovědnosti za újmu vztahuje. Advokát bude nucen de iure okamžitě reagovat na uzavřené smlouvy o poskytování právních služeb tak, aby případně navýšil limit pojistného plnění na míru odpovídající možné újmě z těchto smluv vyplývající; tomu musí odpovídat flexibilita při změně pojistné smlouvy, neboť v případě kontroly bude muset advokát doložit výši svého pojištění. Z povahy věci plyne, že oznamovací povinnost ve smyslu ust. § 29 zákona se na změnu pojistného limitu nebude vztahovat, neboť výše pojistného limitu není údaj, který by se zapisoval do seznamu advokátů (viz čl. 46 organizačního řádu Komory). Případné pochybení ve výši pojištění tak bude moci být odhaleno pouze při kontrole prováděné kontrolní radou.

Tato povinnost se vztahuje na všechny advokáty vykonávající advokacii samostatně, ve sdružení nebo jako společník veřejné obchodní společnosti nebo komplementář komanditní společnosti.

Pro společnosti s ručením omezeným a komanditní společnosti nově platí minimální limit stanovený bez ohledu na skutečnost, zda výkon advokacie byl pozastaven všem společníkům společnosti. Doposud byl minimální limit 50 000 000 Kč za každého společníka společnosti s ručením omezeným, kterému nebyl pozastaven výkon advokacie, resp. nejméně 10 000 000 Kč za každého komanditistu komanditní společnosti, kterému nebyl pozastaven výkon advokacie. Nyní zákon dodává, že tento limit musí činit minimálně 50 000 000 Kč u společnosti s ručením omezeným a 10 000 000 Kč u komanditní společnosti, tj. bez ohledu na to, zda byl výkon advokacie pozastaven všem společníkům společnosti. 

IV. Pozastavení výkonu advokacie na základě žádosti 

V praxi běžně aplikovaný způsob pozastavení výkonu advokacie, avšak zákonem doposud výslovně neupravený, nyní dostal legislativní podklad v podobě změny ust. § 9 zákona. Až do 1. 9. 2017 platilo, že k pozastavení výkonu advokacie mohlo dojít pouze tehdy, pokud závažné okolnosti bránily advokátovi ve výkonu advokacie po dobu delší než čtyři měsíce. Samotné splnění této podmínky však bylo v běžném životě obtížně doložitelné, a navíc zde nebyl dostatečně kvalifikovaný důvod, proč by advokát nemohl pozastavit výkon advokacie z vlastního rozhodnutí, např. již proto, že očekává překážku ve výkonu advokacie a bylo by zbytečné čekat, až uběhnou čtyři měsíce. Z těchto důvodů umožnil zákonodárce pozastavit výkon advokacie na základě písemné žádosti. K pozastavení dojde dnem v žádosti uvedeným; nebude-li tento den v žádosti uveden, dojde k pozastavení ke dni, kdy byla žádost Komoře doručena [§ 9b odst. 1 písm. c) zákona]. Důsledky pozastavení na základě žádosti jsou stejné jako v případě pozastavení z jakéhokoliv jiného důvodu. Advokát, který hodlá podat žádost o pozastavení, je povinen ustanovit jiného advokáta svým zástupcem podle § 27 zákona; výjimku představují případy, kdy advokát nemá žádné závazky, ze kterých by pramenila povinnost poskytnout právní služby. 

V. Změny v kárném postihu 

Do katalogu kárných opatření nově přibyla dvě opatření – odnětí knihy o prohlášeních o pravosti podpisu a dočasný zákaz výkonu činnosti podle § 56a. Jak je již z označení patrné, jde o kárná opatření dopadající na pochybení při vedení knihy o prohlášeních advokáta o pravosti podpisu podle ust. § 25a zákona, resp. o pochybení při správě cizího majetku spočívajícího v provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku. Oba druhy kárného opatření lze uložit buď samostatně, nebo společně s jiným kárným opatřením, pokud by samostatné uložení tohoto opatření nevedlo k dostatečné nápravě (§ 32 odst. 5).

V obou případech je zákonem umožněno, aby kontrolní rada operativně zasáhla proti zjištěným nedostatkům tím, že prostřednictvím předsedy kontrolní rady navrhne představenstvu jakožto výkonnému orgánu Komory dočasné pozastavení těchto činností, a to buď předběžným odnětím knihy o prohlášení advokáta o pravosti podpisu, nebo předběžným pozastavením výkonu správy majetku podle § 56a.

Představenstvo výkon těchto činností dočasně pozastaví tehdy, pokud okolnosti případu nasvědčují tomu, že advokát porušil povinnosti stanovené zákonem o advokacii nebo stavovským předpisem ve vztahu k předmětné činnosti. Rozhodnutí představenstva zanikne buď okamžikem právní moci kárného rozhodnutí, nebo uplynutím lhůty tří měsíců, pokud v této lhůtě nebude podána kárná žaloba. Zatímco v případě dočasného odnětí ověřovací knihy bude důsledkem předběžného opatření toliko nemožnost advokáta pro futuro činit prohlášení o pravosti podpisu, u advokátních úschov dojde předběžným opatřením k situaci, že advokát coby schovatel nebude oprávněn nakládat s předmětem úschovy; v takovém případě Komora ustanoví zástupce postupem podle § 27 zákona.

Pokud jde o délku trvání kárného opatření, byl v obou případech stanoven stejný rozsah – od šesti měsíců do tří let. Rozhodnutí o uložení kárného opatření odnětí knihy o prohlášeních o pravosti podpisu bude vykonáno dnem, kdy uplynula doba odnětí uvedená v rozhodnutí. Tato doba počíná běžet dnem, kdy byla kniha zadržena, tj. v případě rozhodnutí o předběžném odnětí knihy již tímto dnem, nikoliv až právní mocí kárného rozhodnutí. Rozhodnutí ukládající kárné opatření dočasného zákazu výkonu činnosti podle § 56a zákona bude vykonáno dnem, kdy uplynula doba zákazu uvedená v rozhodnutí; do zákazu se započítává i doba dočasného zákazu výkonu advokátních úschov. K zahlazení obou nových kárných opatření dojde uplynutím doby jednoho roku od vykonání příslušného kárného opatření.

Kárné řízení se rovněž nově mění tak, že pro kárná řízení zahájená po 31. 8. 2017 se analogicky použije trestní zákoník v části upravující úhrnný a souhrnný trest a ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu. Tyto možnosti – v trestním řízení zcela běžné a potřebné – doposud nebyly v kárném řízení k dispozici a výrazně limitovaly možnosti kárných senátů při rozhodování o kárných opatřeních za ta kárná provinění, která nastala (popř. byla odhalena) až po podání kárné žaloby, popř. kdy jednání, ve kterém je spatřováno kárné provinění, pokračuje i po podání kárné žaloby.

Poslední novinkou v kárném řízení je možnost upuštění od uložení kárného opatření v případě, uzavřel-li kárně obviněný s poškozeným písemnou dohodu dokládající odstranění následků porušení povinností kárně obviněným, a to za podmínky, že takové rozhodnutí lze považovat vzhledem k okolnostem případu za dostačující. Předobrazem bylo zjevně narovnání dle § 309 a násl. trestního zákoníku jako jeden z druhů odklonu v trestním řízení. Kárná praxe rozeznává případy, kdy samotné odčinění újmy, kterou kárně obviněný způsobil, dává dostatečnou záruku toho, že kárně obviněný se ze svého pochybení poučil, svého provinění lituje, má snahu odčinit způsobenou újmu a samotné projednání v kárném řízení je dostatečným „trestem“. 

VI. Profesní organizace advokacie 

V oblasti výkonu profesní samosprávy se změnila organizace sněmu tak, že zákon výslovně umožňuje, aby se nový sněm konal nikoliv nejpozději do čtyř let od konání předešlého sněmu, ale do konce čtvrtého kalendářního roku od předchozího sněmu (§ 42 odst. 3 zákona). Tím se zamezí tomu, aby se termín konání dalšího sněmu neustále posouval směrem k začátku roku, čímž v minulosti docházelo rovněž ke zkracování funk­čního období členů orgánů Komory.

S ohledem na to, že funkční období je ze zákona čtyřleté [§ 43 písm. a)], bude ovšem potřeba, aby se další sněm nekonal s příliš velkým odstupem od uplynutí doby čtyř let od konání předešlého sněmu, neboť potom by vznikla přechodná doba, kdy by orgány Komory byly neobsazeny, což by ochromilo výkon veřejné správy na úseku advokacie. De lege ferenda lze uvažovat o tom, že by orgány Komory byly i po konci funkčního období pověřeny výkonem pravomocí až do doby konání sněmu.

S organizací sněmu souvisí i změna ve svolávání sněmu. Podle ust. § 42 odst. 3 platí, že sněm má povinnost svolat představenstvo, a to tak, aby se sešel nejpozději do konce čtvrtého kalendářního roku od předchozího sněmu (viz výše). Odst. 4 k tomu doplňuje, že představenstvo sněm svolá též tehdy, pokud o to písemně požádá v průběhu dvou kalendářních měsíců alespoň třetina všech advokátů nebo pokud o to požádá kon­trolní rada. V těchto případech je potom představenstvo povinno svolat sněm nejpozději do dvou měsíců; pokud tak představenstvo neučiní, je oprávněna svolat sněm kontrolní rada.

Podle dosavadní právní úpravy (tj. do 31. 8. 2017) odst. 4 dále stanovil, že sněm musí být svolán tak, aby se sešel nejdříve do jednoho a nejpozději do tří měsíců ode dne svolání. Toto pravidlo přitom bylo aplikováno na všechny případy svolání sněmu, tedy jak na postup podle odst. 4, tak podle odst. 3. Vzhledem k tomu, že tento způsob stanovení svolání sněmu vyvolával v praxi problémy při počítání návazných lhůt dle volebního řádu Komory, zákon nyní jednoznačně stanovil, že povinnost svolat sněm tak, aby se sešel nejdříve do jednoho a nejpozději do tří měsíců ode dne svolání, se vztahuje pouze k případům uvedeným v odst. 4, nikoliv na svolání „řádného“ sněmu po čtyřech letech ve smyslu odst. 3. V praxi to znamená, že svolání „řádného“ sněmu se může uskutečnit i dříve než tři měsíce před jeho konáním, což z organizačního hlediska umožní delší přípravu sněmu a např. snadnější stanovení lhůt pro podávání kandidatur.

Další novinkou je možnost Komory založit veřejně prospěšnou právnickou osobu. Jakkoliv se toto ustanovení zdá být toliko deklaratorní, a nikoliv konstitutivní, je třeba vzít do úvahy veškeré souvislosti, zejména otázku rozsahu právní osobnosti (dříve právní subjektivity) u těch právnických osob, které byly založeny zákonem k určitému účelu. Možnost založení právnické osoby se statusem veřejné prospěšnosti může být do budoucna využita k nejrůznějším účelům, pro které nelze použít samotnou Komoru (např. projekty bezplatné právní pomoci, kde je podmínkou, aby byla poskytovatelem nezisková nestátní organizace).

Jak bylo uvedeno výše u kárného řízení, představenstvu nově vznikla pravomoc rozhodovat o předběžném odejmutí knihy o prohlášeních o pravosti podpisu podle § 25b odst. 1 a 2 a o předběžném pozastavení výkonu činnosti podle § 56a.

V neposlední řadě se rovněž zvyšuje počet členů kontrolní rady na 70, což souvisí s narůstajícím počtem advokátů a počtem vyřizovaných podnětů na přešetření činnosti advokátů. 

VII. Boj proti vinklaření 

Novela zákona o advokacii přinesla rovněž účinný nástroj v boji proti vinklaření, tj. proti neoprávněnému poskytování právních služeb osobami, které k tomu nemají ve smyslu § 2 odst. 1 zákona příslušné oprávnění. Jde zejména o tzv. obecné zmocněnce, kteří zastupují účastníky správního i soudního řízení v určitém sektoru trhu (např. dopravní přestupky atp.). Nová část devátá zák. o advokacii je věnována právě této problematice, kdy zákon zakotvuje přestupky na úseku poskytování právních služeb. Přestupku se dopustí fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba tím, že poskytne právní služby opakovaně a za úplatu, ačkoliv není osobou oprávněnou k jejich poskytování podle § 2 odst. 1, nebo použije označení „advokát“, ačkoliv nesplňuje zákonné podmínky pro používání takového označení.

Doposud byla tato činnost jen obtížně postihnutelná v rámci trestního práva, neboť s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu bylo obtížné (resp. prakticky nemožné) dosáhnout odsouzení vinkláře pro trestný čin neoprávněného podnikání. Změna zákona tak přinesla vítaný nástroj pro boj proti tomuto protiprávnímu jednání; působnost byla svěřena Ministerstvu spravedlnosti, přičemž za přestupek podle § 52d odst. 1 písm. a) lze uložit pokutu do 3 000 000 Kč a za přestupek podle odst. 1 písm. b) pokutu do 200 000 Kč. 

VIII. Správa majetku a úschovy 

Dílčí změnu doznala rovněž část zákona upravující správu cizího majetku advokátem. Jedná se o služby spadající pod tzv. jinou činnost advokáta, která není poskytováním právních služeb ve smyslu § 1 odst. 2 zákona, nicméně pokud není zákonem stanoveno jinak, aplikuje se na ni ustanovení zákona o advokacii upravující práva a povinnosti advokáta při výkonu advokacie (§ 56 odst. 2 zákona).

Podle nového znění ust. § 56 je advokát oprávněn spravovat cizí majetek včetně přijímání peněz a listin do úschovy za účelem jejich vydání dalším osobám a k výkonu funkce insolve­čního správce. Pokud tedy advokát převezme do úschovy cizí majetek, aby jej posléze vydal osobě odlišné od složitele, postupuje podle § 56 a 56a zákona, tj. stejně jako při převzetí majetku klienta za účelem jeho správy.

Účelem této změny bylo reagovat na judikaturu, která vyvodila, že úprava správy peněz, cenných papírů nebo jiného majetku advokátem dopadá pouze na správu majetku klienta, tedy pouze na smlouvu o úschově, případně na jinou dvoustrannou smlouvu, ze které nevyplývají práva a povinnosti pro třetí osoby (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4053/2010). Tím se celá stavovská úprava úschovy peněz a jiného majetku klienta dostala do pozice, kdy dopadala pouze na omezený okruh případů, neboť většina tzv. advokátních úschov je realizována trojstrannými svěřenskými smlouvami. Rovněž z tohoto důvodu byl do ust. § 56a vložen nový odst. 4 (stávající se označuje jako odst. 5), podle něhož pro přijímání peněz a listin do úschovy za účelem jejich vydání dalším osobám se ust. odst. 1 až 3 použijí obdobně. Tím je zajištěno, aby se pravomoc Komory regulovat stavovským předpisem vztáhla nejen na dvoustranné smlouvy o úschově, ale rovněž na trojstranné smlouvy svěřenského typu.

Vlastní změna právní úpravy provádění úschov majetku advokátem byla s ohledem na potřeby kárné praxe doplněna o nové ust. § 56b, které opravňuje orgány Komory použít speciální zajišťovací institut či předběžné opatření, jak o tom bylo pojednáno výše.

Citované předběžné (a koneckonců i kárné) opatření vzbuzuje řadu otázek, jež patrně zodpoví teprve praxe. Již nyní se však lze ptát, jakým způsobem bude zajišťován výkon předběžného opatření, resp. jak se bude kontrolovat, a zda se trest (lidově řečeno zákaz úschov) bude týkat jen úschov majetku vydávaného třetím osobám anebo všech úschov (např. listin i předmětů klienta). Kontrola plnění pouhým prostřednictvím elektronické evidence se z pochopitelných důvodů zdá být nedostatečná, neboť se v ní evidují jen údaje o uskutečněné úschově a číselné označení věci. V úvahu takřka jistě nepřipadá veřejné informování o advokátech, kteří byli postiženi tímto opatřením (či sankcí). Je pravděpodobné, že v návaznosti na novelu přijme nově zvolené představenstvo také změnu stavovského předpisu – usnesení představenstva ČAK ze dne 28. června 2004, č. 7/2004 Věstníku, o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta advokátem.

JUDr. DANIELA KOVÁŘOVÁ, členka sekce ČAK pro advokátní tarif

Mgr. PETRA VRÁBLIKOVÁ, odbor vnější a vnitřní legislativy ČAK

JUDr. JOHAN JUSTOŇ, vedoucí odboru vnější a vnitřní legislativy ČAK