Proti erozi právního státu a na podporu přístupu ke spravedlnosti

Všechny uvedené priority nejsou jen obecnými vizemi, ale mají své hlubší aktuální opodstatnění, jelikož reflektují varovné tendence, které se v té či oné míře projevují napříč celou Evropskou unií. Bylo by chybné namlouvat si, že v České republice se nic negativního neděje.
Pokud jde o masové sledování, toto vyplavalo na povrch v souvislosti s mediálně sledovanými kauzami (WikiLeaks, Edward Snowden apod.), nejde však jen o hromadné sledování elektronických zpráv a odposlechy telefonických či internetových komunikací z podnětu nebo s vědomím těch či oněch vlád. Jde i o stoupající počet odposlechů a následných prohlídek prostor advokátů, v nichž se mají nalézat usvědčující důkazy o trestné činnosti jejich klientů, a to bez ohledu na to, zda dotčený advokát je obviněným nebo alespoň podezřelým ze spolupachatelství, a mnohdy bez ohledu na to, že se zabavují i komunikace s klienty, kteří s vyšetřovanou činností nemají cokoli společného, což vše odporuje principům právního státu a vede k jeho erozi.
Požadavek snadnější dostupnosti spravedlnosti pro běžného občana také zaznamenává povážlivé trhliny. Na jedné straně dochází ke zvyšování soudních poplatků, navyšují se sazby DPH na právní služby, což vede k nerovnosti procesních zbraní mezi plátci a neplátci DPH, a existují legislativní snahy o přenášení poskytování právních služeb na subjekty, které neposkytují zákonné záruky nezávislosti, profesní mlčenlivosti, náležité odborné kvalifikace a odpovědnosti za poskytnutou službu, tak, jak je tomu u advokátů. Na druhé straně se státy vyhýbají a stále se vzdalují své odpovědnosti naplňovat jedno ze základních práv občana, a to práva na bezplatnou právní pomoc tam, kde pro ni existují zákonné důvody, nebo tam, kde je to odůvodněno majetkovými poměry. Politici s vážností naslouchají zavádějícím mystifikacím a mnohdy sami přicházejí s populistickými návrhy, které ve svém důsledku omezují nebo ztěžují právo občana na svobodnou volbu advokáta, například tím, že v segmentu tzv. drobných peněžních nároků by nemělo procesně úspěšné straně příslušet právo na náhradu nákladů řízení. Všechny tyto kroky vedou nebo mohou vést k odrazení občana od řešení jeho sporu před soudem a v delší perspektivě budou generovat hlubokou nedůvěru ve fungování spravedlnosti.
Přestože Evropská komise již identifikovala obsah minimálních procesních záruk pro obviněné a jejich obhajobu v přeshraničních trestních kauzách, na tomto poli zbývá ještě mnoho kroků udělat. Jde nejen o to, aby všechny tyto záruky byly implementovány všemi členskými státy, ale jde i o materiální naplnění možnosti jejich účinné realizace a také o další pokrok v harmonizačním úsilí ze strany orgánů EU.
Konečně, rozšíření elektronické justice je tím, co by přístup ke spravedlnosti usnadnilo měrou nemalou, a advokáti, jako hlavní uživatelé této služby, budou určitě stát v popředí snah o co nejrychlejší její zavedení, ať už na národní či mezistátní úrovni. Uvedené projekty je třeba co nejvíce urychlit, neboť povedou ke spravedlnosti efektivnější a tím i levnější a tedy dostupnější.
Závěrem mi dovolte vyjádřit několik přesvědčení, která budou možná znít jako pouhé banality: respektování důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem je jedním ze základů právního státu; není sporem o drobný nárok, natož sporem bagatelním, spor o hodnotě až 10 000 eur (jak navrhovala Evropská komise); úspěšné procesní straně se musí dostat náhrady všech účelně vynaložených nákladů na soudní spor; občan nesmí být nucen spokojit se s právní pomocí poskytovanou subjekty, které neposkytují záruku nezávislosti, mlčenlivosti, náležité kvalifikace a odpovědnosti za poskytnutou právní službu.

JUDr. Antonín Mokrý, místopředseda České advokátní komory
a vedoucí české delegace v CCBE