Kybernetická kriminalita

V publikaci jsou podrobně popsány všechny možné druhy kybernetické trestné činnosti, jakož i trestné činnosti, která sice není primárně kybernetická, ale v níž hraje nějakou roli počítač, případně která se odehrává nebo s vysokou pravděpodobností může odehrát v blízké budoucnosti v kyberprostoru.

To vše najdeme v kapitole druhé, nazvané Kriminalita v prostředí informačních systémů a na internetu. Jsou zde podrobně zpracovány jednotlivé skutkové podstaty související s počítači a počítačovými sítěmi, resp. kyberprostorem. Každá je popsána z hlediska forem a způsobů jejího páchání včetně příkladů z praxe. Součástí je obsáhlá judikatura, jíž je ještě více než v předchozím vydání, opatřená nejen právními větami, mnohdy ne snadno aplikovatelnými na konkrétní případy, ale autor zařadil i části zdůvodnění, které osvětlují podstatu případů, a jak případ posuzovaly soudy všech stupňů. V mnoha případech jsou připojeny vlastní komentáře autora, které někdy judikaturu zobecňují či doplňují, ale někdy oprávněně poukazují na její rozpornost či nepřesnost.

Najdeme zde např. sabotáže, teroristické útoky a obecné ohrožení, poškození obecně prospěšného zařízení či cizí věci, neoprávněné užívání ICT zařízení, podvody, provozování nepoctivých her a sázek, poškození cizích práv, vydírání, trestnou činnost spojenou se získáváním a šířením informací (mj. neoprávněné nakládání s osobními údaji, pornografii, porušování tajemství dopravovaných zpráv a dokumentů uchovávaných v soukromí, ohrožení utajované informace a vyzvědačství, šíření poplašné zprávy, pomluvu, nebezpečné vyhrožování a pronásledování – stalking, nekalou soutěž) a další trestné činy včetně porušování práv k duševnímu vlastnictví.

Velmi podrobně jsou rozebrány počítačové tr. činy, a to ust. § 230 – Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací, § 231 – Opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat a § 232 – Poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti. Závěr kapitoly obsahuje ostatní trestné činy související s počítači, jako jsou neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, padělání a pozměnění veřejné listiny, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, vývoz zboží a technologií dvojího užití, jakož i neoprávněné provozování hazardní hry.

Uvedený obsah je doplněn dalšími kapitolami, které činí z díla doslova a do písmene kompendium. První kapitola „Počítače a počítačová kriminalita“ – základní pojmy definuje, vysvětluje a terminologicky sjednocuje technické pojmy, s nimiž se nadále pracuje v celém díle. Jsou zde vysvětleny „klasické“ pojmy jako hardware, software, data, databáze, informace a informační systémy, počítačové sítě, Internet a dálkový přístup, přičemž ve 2. vydání zde nalezneme dnes tak diskutovanou problematiku robotiky, a to v podkapitole „Od robotů po Společnost 4.0“. Zde jsou popsány aktuální pojmy z oblasti robotiky, včetně nyní tak populárních autonomních vozidel, ale i pojmy jako Průmysl 4.0, Společnost 4.0 atd.

Třetí kapitola navazuje na „hmotnou“ kapitolu druhou částí „procesní“, neboť se zabývá tématem „Odhalování a vyšetřování kybernetické kriminality“. Největší pozornost je věnována důkazům, dokazování a digitálním stopám. Pro advokáty působící v trestních kauzách by měla být naprostou samozřejmostí znalost subkapitol 3.2.3 Digitální stopy a digitální důkazy a 3.2.4.5 Problém dokazování. V dnešní době, kdy orgány činné v trestním řízení stavějísvá obvinění velmi často pouze na elektronických dokumentech (mailech, SMS a souborech uložených na nosičích dat), které ale nemají vlastnosti nutné pro to, aby se z nich staly opravdové důkazy, a obhájci mnohdy nejsou schopni být kvalifikovanými oponenty těchto nesprávných postupů, je velmi významné si uvědomovat, že ne vše, co je stopa, je důkazem. Jak říká prof. Smejkal, „Fyzické a datové objekty se stávají důkazy teprve tehdy, jsou-li akceptovatelné orgány činnými v trestním řízení.“ Autor zde podrobně rozebírá současné problémy při odhalování a dokazování kybernetické kriminality, za něž považuje: problém jurisdikce, problém odhalování trestné činnosti a problém dokazování, zejména z hlediska pravosti a průkaznosti subtilních důkazů vyskytujících se v digitálním světě. Věnuje se rovněž i pachatelům kybernetické kriminality a jejich motivům. Zdůrazňuje, že hlavním nástrojem obrany proti útokům v kyberprostoru není represe, ale prevence, tj. budování zabezpečených informačních systémů.

Čtvrtá kapitola je nazvána Prognóza dalšího vývoje kybernetické kriminality. Autor se zde zabývá nejnovějšími fenomény kyberprostoru, jako jsou virtuální světy a virtuální kriminalita, virtuální sex, virtuální a kybernetické peníze (bitcoiny a další měny), útoky prostřednictvím sociálních sítí a zločiny odehrávající se ve virtuálním prostoru.

Oproti prvnímu vydání obsahuje tato kapitola zcela novou část, kterou jsou Trestněprávní aspekty robotiky. Na jejím zpracování se podílel místopředseda České advokátní komory a prezident Unie obhájců ČR JUDr. Tomáš Sokol. Zde autoři vykročili na pole naprosto neorané, neboť dosavadní úvahy (nejen v ČR, ale i v zahraničí) se doposud soustředily takřka výlučně na lidskoprávní otázky (robot jako další druh „osoby“ a ochrana osobnosti robotů), případně na otázky související s občanskoprávní odpovědností za škodu způsobenou v souvislosti s robotem. Prof. Smejkal a JUDr. Sokol vyšli z věcného popisu robotů (viz kapitola první) a analyzovali různé aspekty trestní odpovědnosti za jednání robotů: deliktní odpovědnost a zavinění z nedbalosti v robotice, příčinnou souvislost mezi určitým jednáním v souvislosti s roboty a jeho následkem, deliktní odpovědnost za software robotů a vady v něm, jakož i další faktory ovlivňující jednání robotů. Nechybí ani speciální problematika, kterou je odpovědnost za autonomní vozidla. V závěru této části nalezneme rovněž témata jako fyzické a právnické osoby coby pachatelé „robotické“ kriminality a úvahy o robotech jako obětech trestné činnosti. Nelze než souhlasit s prof. Smejkalem, který uvádí, že „…se můžeme dočkat hackování automobilů, sabotáží 3D výrobků nebo uzurpování moci vysoce inteligentními autonomními roboty. Nemusí se to stát dnes ani zítra, ale je třeba s těmito možnostmi počítat a připravovat se na ně.“

V této kapitole diskutuje autor rovněž jednu z „nočních můr“ států, podniků, ale i „poučenějších“ občanů: útoky na technologické řídicí systémy, které jsou součástí všech složek společnosti, a to zejména pak tzv. kritické infrastruktury. Do oblasti vysokých rizik zařadil i fenomény, které jsou dnes tak populární, jako „Internet věcí“ nebo používání vlastních zařízení v organizacích (BYOD neboli Bring Your Own Device). Nalezneme zde rovněž problematiku odpovědnosti za škodu způsobenou provozem nezabezpečeného informačního systému, včetně pojištění kybernetických rizik, jakož i - dnes rovněž velmi aktuální - donucování k poskytnutí důkazů proti sobě samému, a to formou povinnosti vydat klíč k zašifrovaným datům nebo heslo do zařízení (např. dnes údajně vyžadované při vstupu do některých zemí). Tato část by si zasloužila ještě větší podrobnost, možná i samostatné zpracování, neboť od všech států světa, a to i tzv. demokratických, dnes stále více musíme snášet nátlak na prolamování různých druhů tajemství (a to včetně advokátního), jakož i sbírání informací o všech a o všem.

Je třeba říci, že značný rozsah knihy (takřka 1000 stran) a především její „hutnost“, s níž autor prezentuje výsledky svého prakticky celoživotního vědeckého a odborného působení jako univerzitní profesor a soudní znalec, může být pro „slabší povahy“ poněkud odstrašujícího charakteru. Je ovšem třeba říci, že poměr „cena/výkon“ je u toho díla jeden z nejvyšších, s jakým bylo možno se v posledních letech setkat. Proto by se kniha prof. Smejkala měla stát „povinnou“ součástí knihovny každého advokáta nebo podnikového právníka. O tom, že by ji měli znát a využívat i státní zástupci, soudci a policisté, nelze pochybovat.

Autorka pracuje v advokátní kanceláři doc. JUDr. Martina Vlčka, CSc.