Pro advokáty kreslí také „doktor“ – humoru:-)

publikováno: 04.01.2018

Lubomír Lichý – že je Vám tohle jméno povědomé? Jak by ne, každý měsíc se téměř 20 let objevuje na stránkách Bulletinu advokacie, kam jeho nositel přispívá kreslenými vtipy.

A vtipné kresby z dílny Lubomíra Lichého nyní mohou vidět návštěvníci výstavy, která se koná od 4. ledna do 17. února 2018 každý čtvrtek vždy od 12 do 18 hodin v budově Českého rozhlasu na pražských Vinohradech. A její speciální sekce je věnována i vtipům publikovaným v Bulletinu advokacie. U příležitosti vernisáže jsme proto kreslíře a našeho dlouholetého redakčního spolupracovníka požádali o rozhovor.  

Vaším velkým rádcem, učitelem a vzorem byl Vladimír Renčín. V čem jste se mu chtěl podobat, nebo být naopak úplně jiný?

S Vláďou Renčínem jsem se začal scházet kvůli šachům. On ani já jsme si neměli s kým zahrát a mezi partiemi jsem začal pokukovat po obrázcích. Byl vlastně mým jediným rádcem, radil mi, jak se koukat na tuhle specifickou výtvarnou disciplínu, z čeho si brát příklad, jak udělat výběr vzorů (kterých bylo několik, než jsem našel sám sebe) i způsob vytváření pointy. Nechtěl jsem být druhý Renčín, (to by mi vynadal), chtěl jsem být Lichý. A snad se mi to povedlo. 

Vzpomenete si, kdy a kde Vám vyšel první kreslený vtip? A jaké bylo jeho téma?

Tak to vím naprosto přesně! Bylo to v Dikobrazu v roce 1970 a já byl velmi pyšný. Vtip byl beze slov a na něm poutník na poušti, který hledá vodu. Doplazil se šťastně k pumpě - a z ní místo vody padal písek. 

Vedete si evidenci svých kreseb, takže máte představu, kolik jste jich dosud vytvořil?

To je velká neznámá. Archiv sice existuje, ale o počtu mám velmi mlhavé představy. Určitě to budou tisíce, ale tady mé odhady končí. Ať si to spočítají moji potomci, až budou třídit pozůstalost. 

Kde všude jste své kresby publikoval a máte nějaký titul, kam byste je chtěl ještě dostat?

Ta hlavní práce byla asi pro noviny, denní komentování toho, co se děje kolem. Tak, jak to u nás začal dělat, a mistrně, Vladimír Jiránek. Takhle jsem tvořil pro noviny přes 10 let, pak mě politika ubila. K tomu všemu několik časopisů a začal jsem ilustrovat knížky. Rád bych ilustroval nějaký golfový magazín, kde by mě zajímaly celostránkové vtipy na téma golf.Protože golf aktivně hraju, tak si myslím, že jsem zasvěcený autor. Pokud totiž kreslíř golf nehraje, tak se to na kresbě odhalí. Možná právě teď se povede spolupráce s jedním výpravným časopisem na golfové téma. 

Ilustroval jste přes 80 knížek, která je Vaše nejoblíbenější, nebo pro jakého autora kreslíte nejraději a proč?

Těch knížek je k dnešnímu dni už 91 a každá je výzva. Ale těším se na tento rok, kdy budu ilustrovat knížku Václava Vlka, který sebral spoustu židovských anekdot a doprovodil je svými vzpomínkami na návštěvu Izraele. A kdybych měl vypíchnout nějaký titul, tak by to byly dva. Má spolupráce s Ivanem Krejčím a jeho „Strašné pověsti české“ a potom Jiří Wolker a moje ztvárnění „Balad“. Tímto se omlouvám školním létům a nenáviděné povinné četbě. Holt čas všechno mění. 

Kam chodíte pro inspiraci – máte svoji múzu, nebo nějaké místo, kde se nejlépe rodí nové nápady?

Pokud bych takové místo nebo múzu měl, tak bych neprozradil nic. V té inspirační komoře by byl nával. Ve skutečnosti si musím všechno oddřít sám. Ale je fakt, že někdy stačí jen poslouchat, a potom si pamatovat situace nebo slova a v klidu u stolu nápad zpracovat. Nejhorší bývá okamžik, kdy vás geniální nápad navštíví v posteli krátce před usnutím a vám se už nechce vstávat. Věříte, že ráno si vzpomenete a…nic! A to nemluvím o nápadech, které autora navštíví na WC – papír by byl, ale ta tužka chybí! 

Pro Bulletin advokacie pracujete už téměř 20 let. Jak jste se k této spolupráci dostal?

Tuto letitou spolupráci má na svědomí pan doktor Václav Mandák. Tehdy psal právnické sloupky do novin a požádal mne o ilustrace těch článků. A když už jsme měli za sebou zhruba roční spolupráci, nabídl mi přispívání do Bulletinu advokacie. Tak moje právnické dálkové studium začalo. 

Je těžké vymýšlet kreslený humor pro určitou profesní skupinu, třeba pro právníky nebo advokáty?

Je to stejné, jako když jsem popisoval své golfové vtipy. Měl bych o tom něco vědět. Bohužel právnické vzdělání nemám, dokonce ani plzeňská práva jsem nestihl, a tak mi musí někdy redakce přijít na pomoc. Správný paragraf, názvosloví, typy talárů apod. 

Kde hledáte témata vtipů pro advokáty?

Tak tohle jenom naznačím – je to spojení normálních situací se světem advokacie. 

Malujete, hrajete, zpíváte, ale vystudoval jste stavební průmyslovku. Živil jste se někdy stavařinou?

Byl jsem několik let ve funkci praktického stavaře, ale muzika a malování mě stejně táhly jinam. Já chtěl původně na uměleckou průmyslovku, jenže život to zařídil jinak. Na druhou stranu to byla škola velmi praktická, a tak se mi znalosti z řemesla hodily v případech nutnosti opravovat náš dům. 

Na jaká témata se nejvíc těšíte, tedy co kreslíte opravdu s radostí? 

Vztahy v rodině, žena versus muž, děti, to je to, co přináší každodenní inspiraci a co také nejlépe známe. Nebo si to alespoň myslíme, ale jinak se „cartoonista“ naučí poprat s jakoukoli lidskou činností. 

Kým nebo čím byste chtěl být, kdybyste se mohl znovu rozhodovat?

Když jsem jako malý kluk a jezdil na prázdniny k dědovi a babičce, tak mi děda vyprávěl o vandrech. Jak se po vyučení vydal tovaryš do světa, aby nabral zkušenosti. Tak tohle bych chtěl zažít, protože mojí generaci to už bylo upřeno. A pak by se ukázalo, čím bych byl, nebo taky ne… 

Máte nějakou oblíbenou kresbu nebo oblíbenou postavu?

Spíš něco, co už prošlo zkouškou času a vydrželo: Francouzský komik TATI a jeho postava pana Hulota, kreslíři J. Sempé, Bosc, Chaval, nebo Z. Burian a jeho úžasná tvorba. Z našich tvůrců kresleného humoru to pak jsou: M. Barták, V. Jiránek a již zmíněný V. Renčín. A musím ještě zmínit CH. Addamse, Mc Lachlana, G. Wilsona… je jich spousta. Jsou to géniové, kterým jen tiše závidím. 

Pozná se v některé Vámi kreslené postavě třeba někdo z Vašich blízkých?

Jsem přesvědčen, že moje manželka se vždycky pozná v portrétu, který jsem vytvořil ve svém figurálním období. 

Co děláte ve volném čase, když nedržíte v ruce tužku?

Knížky, muzika, sport a zase tužka. Nejhorší je, když „tvůrčí“ manžel leží, protože právě čeká na múzu, a vidí to manželka. Z tvůrce se velmi lehce může stát líný partner, který jen tak lelkuje. Velmi nebezpečná situace. 

Můžete prozradit, na čem právě pracujete?

Naštěstí už skončila doba, kdy tvořím „péefky“, tak snad bude trochu klid. Na jaře se těším na ilustrace již zmíněných „Židovských anekdot“, a čeká mě jeden projekt, který se podobá Baladám J. Wolkera. Ale víc už neprozradím, v poslední chvíli mě pověrčivost zarazila. 

Co byste popřál čtenářům Bulletinu advokacie do roku 2018?

Chtěl bych jim popřát pevné zdraví, a protože smích léčí, tak i víc možností potkávat se s kresleným humorem na stránkách tisku. Nějak nám tato disciplína chřadne. A nakonec bych se rád zmínil o tom, že ač nejsem právník, mám také titul! Jsem doktor humoris causa! Na výši mého důchodu to bohužel vliv nemá. Na moji vážnost v rodině také ne. Ale jsem velmi rád, že pro advokacii, kde bez titulu snad není vůbec nikdo, kreslí také “doktor“.

PhDr. Dagmar Koutská