Přijde-li spravedlnost pozdě, je to totéž, jako by byla odmítnuta
publikováno: 05.02.2019
IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) částečně vyhověl ústavní stížnosti a uložil Městskému soudu v Praze, aby nepokračoval v průtazích v řízení a ve věci stěžovatelky neprodleně jednal a rozhodl. Ve zbývající části, směřující proti rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny, byla ústavní stížnost odmítnuta pro nepřípustnost.
Stěžovatelka trpí roztroušenou sklerózou - nevyléčitelnou chorobou v progresivním stadiu – v jejímž důsledku trpí a je zcela odkázána na pomoc třetích osob. Vyzkoušela již mnoho léčebných prostředků, avšak úlevu pro ni představuje pouze léčebné konopí podávané formou inhalace, které není hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Běžné prostředky soudobé medicíny jí nejen neposkytují úlevu od bolesti, ale naopak způsobují další potíže, jako například odvápnění kostí či nechutenství, což stěžovatelka dokládá lékařskými zprávami. Jediným příjmem stěžovatelky je invalidní důchod, z něhož náklady spojené s užíváním léčebného konopí pokrýt nelze. Poté, co stěžovatelka neúspěšně žádala Veřejnou zdravotní pojišťovnu (VZP) o úhradu této léčby, obrátila se se správní žalobou na Městský soud v Praze, který rozhodnutí zrušil a vrátil věc VZP k dalšímu řízení. Stěžovatelka však nebyla úspěšná ani napodruhé. VZP odmítla léčebné konopí uhradit s poukazem na to, že stěžovatelka nevyužila všechny dostupné léčebné prostředky. Proti tomuto rozhodnutí VZP se stěžovatelka opětovně brání u Městského soudu v Praze (žalobu podala dne 4. ledna 2018), který doposud ve věci nerozhodl. Stěžovatelka se proto obrátila na Ústavní soud a ve své ústavní stížnosti požadovala zrušení rozhodnutí VZP a vznesla rovněž námitky proti dosavadnímu postupu městského soudu. Podle svých slov se nachází v bezvýchodné situaci a v důsledku průtahů v řízení jí hrozí vážná a neodvratitelná újma v podobě protrpěné bolesti a pošlapané lidské důstojnosti.
Ústavní soud předesílá, že ačkoliv stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, zabýval se ústavní stížností v části směřující proti průtahům vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu a hrozící vážné újmě meritorně (výjimka podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu) a přednostně. Ústavní soud se naopak nemohl zabývat věcným přezkumem samotného zamítavého rozhodnutí VZP, neboť to je v této fázi úkolem obecných soudů a nebylo shledáno, že by věc svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatelky (nebylo možno aplikovat výjimku podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud se již nepřiměřenou délkou řízení ve své rozhodovací praxi mnohokrát zabýval. Konstatoval přitom, že nepřiměřená délka řízení se přímo odráží v důvěře občana ve stát, jeho instituce a v právo. Časový horizont, v němž se účastníkovi dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení. Přijde-li spravedlnost pozdě, je to totéž, jako by byla odmítnuta.
Městský soud v Praze se podle Ústavního soudu dopustil nepřiměřených průtahů tím, že vede řízení déle než rok a od počátku léta 2018, kdy to již bylo možné (byly vyřešeny problémy s místní příslušností soudu), nenařídil ve věci jednání ani meritorně nerozhodl, ačkoliv má být posuzované věci s ohledem na její podstatné okolnosti přiznán přednostní režim projednání. Tímto postupem městský soud porušil ústavně chráněné právo stěžovatelky na rozhodnutí soudu v přiměřené lhůtě podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a jeho sdělení ze dne 14. 12. 2018, že posuzovanou věc vyřídí přednostně a že je ve věci nařízeno jednání na 5. 3. 2019, nemůže tento závěr změnit. Nařízení jednání po čtvrt roce od doručení žádosti Ústavního soudu není dostatečnou reakcí na jeho urgenci a okolnosti posuzované věci (zejména zdravotní stav stěžovatelky a s tím spojená úhrada indikované léčby tišící silné bolesti).
Jelikož je městský soud objektivně odpovědný za průtahy v řízení, se kterými jsou spojeny i náklady na zastoupení stěžovatelky v řízení o ústavní stížnosti, ve kterém byla úspěšná a vzhledem k jejím osobním a majetkovým poměrům, Ústavní soud uložil městskému soudu, aby stěžovatelce zaplatil na náhradě nákladů řízení 12 342 Kč.
Městský soud v Praze je tak na základě tohoto nálezu Ústavního soudu povinen neprodleně (v řádu dnů a nikoliv měsíců) jednat a vydat meritorní rozhodnutí.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3892/18 je dostupný zde.
Zdroj: Ústavní soud, Brno