Právník roku 2016: Nejvyšší právnická pocta pro Ivu Brožovou
publikováno: 15.02.2017
Právníci, kteří se zasadili o své obory práva. Současné aktuální úspěchy i celoživotní přínos. To vše přinesl již 12. galavečer celojustiční soutěže Právník roku, který se konal v pátek 3. 2. 2017 v Praze. Hlavní pozornost se letos upínala k doktorce Ivě Brožové, bývalé předsedkyni Nejvyššího soudu, která celou svoji profesní kariéru zasvětila soudcovské profesi. Za svůj mimořádný celoživotní přínos českému právu vstoupila do Právnické síně slávy. Galavečer Právníka roku, již tradičně pořádaný pod taktovkou České advokátní komory a vydavatelství EPRAVO.CZ, se letos uskutečnil v TOP HOTELU Praha. Záštitu nad soutěží převzali opětovně předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka a ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Skleněnou plastiku sv. Yva a titul Právník roku 2016 převzalo deset osobností v sedmi řádných a třech mimořádných kategoriích (Právnická síň slávy, Pro bono, Talent roku).
PŘEHLED VÍTĚZŮ 12. ROČNÍKU CELOJUSTIČNÍ SOUTĚŽE
PRÁVNÍK ROKU
OBČANSKÉ PRÁVO
JUDr. Ladislav Muzikář, soudce Městského soudu v Praze
TRESTNÍ PRÁVO
JUDr. Lenka Bradáčová, Ph.D., vrchní státní zástupkyně v Praze
KATEGORIE PRO BON
JUDr. Viktor Rossmann, samostatný advokát v Praze
FINANČNÍ PRÁVO
JUDr. Monika Novotná, advokátní kancelář Rödl & Partner, Praha
PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ
JUDr. Tomáš Dobřichovský, Ph.D., advokátní kancelář Kříž a partneři, Praha
PRACOVNÍ PRÁVO
JUDr. Ladislav Jouza, samostatný advokát v Praze
RODINNÉ PRÁVO
JUDr. Daniela Kovářová, advokátka a předsedkyně redakční rady Rodinných listů
OBČANSKÁ A LIDSKÁ PRÁVA, PRÁVO ÚSTAVNÍ
David Kosař, vysokoškolský pedagoga vedoucí Ústavu pro otázky soudnictví PF MU v Brně
TALENT ROKU
- místo Mgr. Ing. Bc. Jan Tomíšek, advokátní koncipient, AK ROWAN LEGAL, Praha
- místo Mgr. Jan Sůra, trvale spolupracující advokát AK CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ, Praha
- místo Mgr. Ivana Nemčeková, advokátní koncipientka, AK NIELSEN MEINL, Praha
PRÁVNICKÁ SÍŇ SLÁVY
JUDr. Iva Brožová, bývalá ústavní soudkyně a expředsedkyně Nejvyššího soudu
Zvláštní cena sv. Yva za přínos české justici
JUDr. Ivana Švehlová, bývalá předsedkyně Krajského soudu v Praze
PROFESNÍ PŘEDSTAVENÍ OCENĚNÝCH
Ladislav Muzikář je soudcem Městského soudu v Praze a předsedou senátu odvolacího soudu. Je uznávaným odborníkem ve věcech katastru nemovitostí, dědického práva a jako jediný předseda senátu Městského soudu v Praze se specializuje na řízení podle části páté občanského soudního řádu. Patří k velmi dobrým a žádaným lektorům, publikuje odborné články vynikající precizností a srozumitelností. V oboru dědického práva patří k nejlepším současným odborníkům, je spoluautorem komentáře k občanskému zákoníku, občanskému soudnímu řádu, zákonu o zvláštních řízeních soudních, notářskému řádu a publikace Dědické právo v teorii a praxi.
Lenka Bradáčová je v současné době nepochybně nejznámější českou státní zástupkyní. Od začátku svého působení na státním zastupitelství v roce 2001 se vyznačuje mimořádným pracovním nasazením a vysokou erudovaností, v roce 2008 byla zvolena do čela stavovské organizace státních zástupců a z této pozice se výrazně zasloužila nejen o popularizaci profese, ale důsledným trváním na vysokých etických standardech i o jeho prestiž. Od roku 2012 stojí včele Vrchního státního zastupitelství v Praze, kterému vydobyla respekt a důvěru odborné i laické veřejnosti. Je uznávanou expertkou především v oblasti trestního práva procesního.
Viktor Rossmann je od roku 2009 samostatným advokátem v Praze a zaměřuje se na občanské a obchodní právo, právo správní, řízení před Ústavním soudem a na právo územních samosprávných celků. V loňském roce poskytoval právní služby zhruba třicítce klientů, ročníky narození 1925 – 1937. A to bezplatně. Vesměs se jednalo o bezmocné důchodce, kteří se dostali do potíží při předváděcích akcích, jež jsou pořádány společnostmi, pro které se mezi slušnými lidmi vžilo označení ŠMEJDI. V jejich zastupování byl úspěšný a zasloužil se o precedentní již pravomocné rozhodnutí soudu, které pomůže v mnoha dalších podobných kauzách. Od uzavřených smluv odstupoval pro argumentaci, kterou soud přijal – a to, že smlouvy jsou neplatné už jen pro jejich natolik zjevný rozpor s dobrými mravy, že vůbec nemohly účastníky zavázat k nějakým právům a povinnostem mezi nimi. Viktor Rossmann se v této oblasti rovněž aktivně zapojuje do mediální osvěty směrem k seniorům.
Monika Novotná působí v advokacii od ukončení svého studia v roce 1989. Od začátku v 90. letech se aktivně věnuje problematice daňového práva v teoretické i praktické rovině. Vedle své advokátní činnosti totiž působí i jako externí vyučující na katedře finančního práva a finanční vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a věnuje se široce i další přednáškové činnosti. Ve své praxi se neomezuje jen na využití svých znalostí při zastupování klientů, ale naopak se snaží podílet i na řešení obecných problémů finančního a zejména daňového práva, a to ruku v ruce i s auditory a daňovými poradci.
Tomáš Dobřichovský je původním vzděláním technik, což se záhy projevilo v jeho advokátní specializaci – mimo jiné na průmyslová práva, ať již známky, patenty či průmyslové vzory. V advokacii působí od roku 1999 a dlouhodobě se věnuje právům duševního vlastnictví, ať již jde o práva autorská, či zmíněná průmyslová, smluvní či spornou agendu. Souběžně působí i v akademické sféře, odborně publikuje a od roku 2006 pracuje rovněž v Ústavu autorského práva, práv průmyslových a práva soutěžního na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Svým profesionálním a citlivým přístupem k řešení složitých kauz je ve svém oboru uznávaným odborníkem a přispívá k dobrému jménu české advokacie.
Ladislav Jouza patří mezi naše významné odborníky v oboru pracovního práva již několik desítek let. V průběhu svého působení v oblasti pracovněprávní legislativy Ministerstva práce a sociálních věcí a jako člen Legislativní rady vlády se výrazně podílel na tvorbě zásadních předpisů, jako jsou zákoník práce, zákon o zaměstnanosti, zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a na mnoha jejich novelizacích. V současnosti působí jako samostatný advokát a své zkušenosti uplatňuje při rozsáhlé lektorské a publikační činnosti. Je dlouholetým spolupracovníkem Bulletinu advokacie, jeho články jsou zaměřeny na praktické problémy z pracovního práva v advokátní praxi. Jednota českých právníků mu postupně udělila již bronzovou a stříbrnou medaili profesora Antonína rytíře Randy.
Daniela Kovářová se ve své advokátní praxi dlouhodobě věnuje rodinnému právu – nebo, jak sama říká – právu rodiny. Stála u zrodu časopisu Rodinné listy odborně zaměřeného na rodinné právo a do konce loňského roku jej vedla jako šéfredaktorka, nyní je předsedkyní jeho redakční rady. Významně se podílí na projektu Pražský právnický podzim a odborně se stará často právě o semináře zaměřené na rodinu a její postavení. Pověstná je svou – pro druhé mnohdy zcela zničující – energií a pracovním elánem, což se promítá i do šíře jejího působení v oblasti odborné publicistiky, ale i umělecké literární tvorby z prostředí justice a do jejích pedagogických aktivit. Daniela Kovářová bezesporu a jednoznačně patří k právním autoritám rodinného práva. Popularizuje jej mezi obecnou veřejností a často uvádí na pravou míru zkreslená zjednodušení, která se objevují v médiích.
David Kosař se dlouhodobě věnuje problematice lidských práv a práva ústavního, konkrétně otázkám migrace, mezinárodní ochrany a postavení soudní moci. Studoval jak v ČR, tak na několika univerzitách v zahraničí, je vysokoškolským pedagogem a působí na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde je nyní vedoucím katedry Ústavního práva a politologie. Od roku 2007 do roku 2015 pracoval na pozici odborného poradce či asistenta u Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Je třeba vyzdvihnout jeho širokou publikační činnost, od spoluautorství řady komentářů až po desítky odborných článků.
Ivana Nemčeková působí druhým rokem jako advokátní koncipientka ve společnosti NIELSEN MEINL, advokátní kancelář, s. r. o. Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Již během studií se zúčastnila vzdělávacího programu na Univerzitě v Turku ve Finsku, kde se věnovala otázce ochrany autorských práv a průmyslového vlastnictví z hlediska mezinárodního práva a práva EU. Před nástupem do kanceláře NIELSEN MEINL vykonávala praxi v jiných kancelářích, ale i u soudů České republiky a Slovenska, krátce pracovala i v Úrade priemyselného vlastníctva SR v oblasti mezinárodní agendy. Právní oblasti ochrany duševního vlastnictví se věnuje i v rámci své právní praxe.
Jan Sůra vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Již jako student nastoupil do advokátní kanceláře CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ. Zpočátku se věnoval právnímu poradenství municipalitám a dalším veřejným subjektům, převážně v oblastech nemovitostí, veřejných zakázek a hospodářské soutěže. Postupem času převzal odpovědnost za vedení strategických projektů kanceláře, zasahujících průřezově do řady právních oblastí s významným veřejným a mediálním dopadem. V současnosti zde působí jako advokát a vedoucí odborného týmu specializujícího se na poskytování právních služeb klientům z vysoce regulovaných odvětví, se zaměřením na banky a finanční instituce.
Jan Tomíšek působí jako advokátní koncipient na pozici associate v advokátní kanceláři ROWAN LEGAL a specializuje se na oblast práva ICT, zejména na ochranu osobních údajů, software, outsourcing, cloudové služby a kybernetickou bezpečnost. Zároveň je externím doktorandem na Ústavu práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity. V ROWAN LEGAL se aktuálně věnuje implementaci nového nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), v minulosti se podílel například na dvou významných nasazeních cloudových služeb ve finančním sektoru, jednom z největších projektů outsourcingu IT infrastruktury v České republice či prvních implementačních projektech v oblasti zákona o kybernetické bezpečnosti.
Iva Brožová se narodila 7. března roku 1951 v Brně jako Iva Zapletalová. Její otec, plukovník Milan Zapletal, byl důstojníkem Britského královského letectva (RAF). Při svém posledním letu byl sestřelen nad Holandskem, následně vězněn v zajateckém táboru v Saganu, odtud předán k soudnímu procesu zpět do protektorátu, kde ho čekaly výslechy na Pankráci a v Pečkárně a následné odsouzení k trestu smrti. K němu byl deportován do tábora v Barthu. Ten naštěstí stihla osvobodit Rudá armáda dřív, než přišla smrt. Ani po válce a v padesátých letech však neměl zrovna na růžích ustláno. Také příbuzní ze strany maminky Jiřiny žili odkazem první republiky, strýc Ivy Brožové se stal i objektem komunistické justice. Postupně se však doba přece jen měnila k lepšímu. Na rozdíl od svého bratra Milana, který i přes výjimečné studijní nadání musel po skončení základní školy odejít manuálně pracovat na Ostravsko, se podle svých slov mladá Iva „vezla“ na vlně Pražského jara k maturitě a ještě se stihla stát i studentkou obnovené brněnské právnické fakulty. Tam byla zásadním způsobem, a tak říkajíc navždy, ovlivněna osobnostmi prvorepublikové právnické fakulty. Významné pro ni bylo setkání s profesorem Vladimírem Kubešem či profesorem Hynkem Bulínem, prvorepublikovým civilistou, pod jehož vedením vypracovala diplomovou a rigorózní práci. Z mladých učitelů zde rovněž působil docent Vladimír Klokočka, který tehdejším studentům zprostředkoval nejen ústavní principy kapitalistických zemí, ale také samotný pojem právního státu. Zásluhou těchto mužů zůstala hluchá k normalizační ideologizaci práva. Svá studia úspěšně ukončila s červeným diplomem v roce 1974 a stala se nejmladší externí pedagožkou Právnické fakulty v Brně, současně i čekatelkou Krajského soudu v Brně, a následně od roku 1975 pak i soudkyní Městského soudu v Brně. V 1975 se rigorózní práce Ivy Brožové stala předmětem jednání o vědeckou aspiranturu, podmiňovanou členstvím v KSČ, které odmítla. Poté s ní fakulta ukončila spolupráci a na soudě byla až do revoluce přeřazena na agendu administrativní povahy – platebních rozkazů. Po revoluci v roce 1989 se přípisem děkana brněnské právnické fakulty ze dne 15. 3. 1990 stala rehabilitovaným učitelem, s odůvodněním, že její činnost na fakultě byla: „svévolně, v důsledku politické diskriminace ukončena“. V květnu roku 1990 se stala soudkyní Krajského soudu v Brně. 15. července 1993 byla jmenována soudkyní Ústavního soudu ČR, kde působila do prosince roku 1999. V roce 2000 nastoupila Iva Brožová na Nejvyšší soud a stala se předsedkyní jeho občanskoprávního kolegia. Dne 20. března 2002 byla jmenována předsedkyní Nejvyššího soudu, kterou zůstala až do svého odchodu na odpočinek v roce 2015. Jejím cílem byla snaha změnit tehdejší Nejvyšší soud hodnotovým nazíráním na právo, respektive – zjednodušeně řečeno – uvést v život nálezy Ústavního soudu. A snažila se rovněž mimo jiné nově uchopit jeho sjednocující funkci tak, aby právní jistota a předvídatelnost rozhodnutí nebyla hodnotou samoúčelnou, ale aby byl dán rovněž průchod ústavně zakotvené ochraně práv každého na individuální posouzení jeho věci. Ve svých názorech byla doktorka Brožová pevná a nekompromisní, i když byly její kroky a postoje často vnímány jako nepopulární, a to i v jejím blízkém justičním okolí. Příkladem může být její postoj k otázce platů soudců. V roce 2006 se ubránila nejen odvolání z funkce ze strany prezidenta republiky, ale i neústavnímu dosazení druhého místopředsedy Nejvyššího soudu, a v neposlední řadě i kárnému řízení, vedenému proti ní tehdejším ministrem spravedlnosti v důsledku zneužití výsledků finanční kontroly soudu.
Díky její argumentaci v řízeních před Ústavním soudem byly v následně vydaných nálezech narýsovány jasné hranice, za něž nemohou nejvyšší představitelé moci výkonné při své činnosti vůči soudnictví zajít. Tyto judikáty zůstávají nosnými pilíři nezávislosti soudní moci v České republice. Zásluhy Ivy Brožové na poli nezávislosti soudní moci jsou zásadní a neocenitelné. V klíčových okamžicích nikdy nezvažovala, komu se svým postojem zalíbí a komu ne. Často přitom stála jako jediná proti řadě jiných, zdánlivě silnějších hlasů těch, kteří se naopak ve svém jednání vyznačovali tím, že intenzivně mysleli na osobní konsekvence svých postojů a rozhodnutí.
Ivana Švehlová celý svůj profesní život působí jako soudkyně a od svých třiceti let i jako soudní funkcionářka. Nejprve byla předsedkyní Okresního soudu v Benešově, odtud přešla na Krajský soud do Prahy, kde působila 10 let jako místopředsedkyně soudu a od roku 2010 do konce ledna roku letošního, kdy jí vypršel mandát, byla předsedkyní Krajského soudu v Praze.
Je uznávanou specialistkou na občanské právo, a to nejen jako praktický právník, ale i jako vysokoškolská pedagožka. Již v době působení na okresním soudu se u ní mimořádnou měrou projevily právě manažerské schopnosti, díky nimž pak logicky působila v mnoha řídících justičních funkcích. I jako představitelka Kolegia předsedů krajských soudů je dnes přirozeně respektovanou autoritou české justice.
KATEGORIE TALENT ROKU – představení vítězných prací
Talent roku je kategorií pro mladé právníky jakékoliv právnické profese do 33 let věku, kteří musí pro soutěž vypracovat autentickou písemnou práci – odbornou či literární s tématikou justiční.
1. místo
Jan Tomíšek, advokátní koncipient, AK ROWAN LEGAL, Praha
Název vítězné práce zní: Ochrana soukromí a osobnosti v digitálním věku.
Práce řeší aktuální problém všudypřítomného sledování a sběru našich soukromých informací, kterému jsme na internetu vystaveni. Rozebírá současnou úpravu ochrany osobních údajů, včetně nového evropského nařízení GDPR a upozorňuje, že přísnější a podrobnější pravidla nemusí být všelékem řešícím každý náš problém. Kromě toho, že tradiční právní úprava ochrany soukromí může být díky své pružnosti účinnější, upozorňuje Mgr. Tomíšek na to, že o své soukromí na internetu musíme dbát především my sami tím, jak internet používáme a co na něm sdílíme.
2. místo
Jan Sůra, trvale spolupracující advokát AK CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ, Praha
Práce magistra Sůry nese název: Limity poskytování právních služeb: výzvy pro advokacii třetího tisíciletí.
Práce vychází z osobních zkušeností a poznatků autora z advokátní praxe. Analyzuje zejména tři okruhy problémů: nutnost advokáta orientovat se také v jiných než právních otázkách a nutnost spolupracovat s jinými profesemi a odvětvími služeb, aby uspokojil poptávku klienta, dále prolínání advokacie s dalšími souvisejícími obory, čímž dochází k narušování dosud bezpečné hranice mezi nimi, a v neposlední řadě fenomén nakládání s právní službou jako se zastupitelným jednotkovým zbožím. Autor dospěl k závěru, že advokát nesmí být pouhým poskytovatelem izolované a mnohdy i samostatně neužitečné služby, ale skutečným a kvalifikovaným průvodcem klienta v komplikovaných společenských vztazích.
3. místo
Ivana Nemčeková, advokátní koncipientka, AK NIELSEN MEINL, Praha
Práce Ivany Nemčekové se jmenuje: Proč je důležité si i dále pokládat otázku souběhu funkcí.
Práce pojednává o souběhu funkcí – situaci, kdy statutární orgán obchodní společnosti, vykonávající svou funkci na základě smlouvy o výkonu funkce, má současně s obchodní společností uzavřenou i pracovní smlouvu, jejímž předmětem je výkon činnosti shodné s činností statutárního orgánu. Dle předchozí ustálené judikatury obecných soudů byl takový souběh považován za nepřípustný a pracovní smlouvy se společností prohlašovány za neplatné. V září 2016 ale Ústavní soud ve svém nálezu shledal tento závěr za nedostatečně odůvodněný. Práce se proto podrobně věnuje výše zmíněnému nálezu Ústavního soudu a rozebírá jednotlivé otázky Ústavním soudem položené ve vztahu k nové soukromoprávní úpravě.
Redakce
Foto. Jan Kolman