Pracovní úrazy ve zvláštních případech

autor: JUDr. Ladislav Jouza
publikováno: 12.12.2018

Statistické údaje potvrzují stálý růst netypických pracovních úrazů. Mezi příčiny lze řadit nepříznivé pracovní podmínky, vysoké psychické a fyzické zatížení, zejména vedoucích pracovníků, zanedbávání prevence apod. Jaké jsou nejčastější druhy těchto úrazů a jak řešit jejich důsledky ve světle právních předpisů?

Především je třeba vyřešit základní otázku, zda se o pracovní úraz a vůbec o úraz jedná, zvláště když k poškození zdraví došlo při netypické pracovní činnosti, nebo když jde o méně častý či netypický úraz nebo o komplikované onemocnění. V takovém případě musí být prokázána příčinná souvislost mezi úrazovým dějem a příslušným poškozením zdraví. Většinu případů bude možné správně kvalifikovat jen za spolupráce lékaře, technika a právníka. 

Práce s počítačem a onemocnění

Mezi vážná poškození zdraví patří onemocnění vyplývající z práce s počítačem. Jde, podle nejnovějších statistických údajů, v současné době o nejčastější nemoc z povolání – bolestivé onemocnění středového nervu v zápěstí, odborně nazývané syndrom karpálního tunelu. 

Je to onemocnění nejen zaměstnanců, kteří pracují s počítačem. Postihuje široké spektrum profesí jako důsledek používání velké svalové síly nebo velkého počtu, až desítek tisíc, opakujících se stereotypních pohybů za jedinou směnu, podobně jako při práci s počítačem. U méně fyzicky namáhavých činností to je důsledek ergonomicky nevhodného uspořádání pracoviště nebo neplnění povinností zaměstnavatele při předcházení rizikům, která vyplývají z práce. 

Nadměrná pracovní zátěž

U manažerů a vedoucích zaměstnanců se mohou projevit jiné závažnější nemoci, které mají původ v nadměrné pracovní zátěži. Např. Karel M. pracoval jako uznávaný manažer. Téměř na každém kroku si stahoval z internetu zprávy, zodpovídal za milionové obchody. Neodpočíval ani o víkendu. Jednoho dne se zhroutil a skončil na psychiatrii. Nejde o výjimku. Zejména když obrovské nasazení trvá několik let a bývá kombinováno se snahou věnovat se maximálně i rodině.

Důsledkem přepracování jsou i různé psychické poruchy nebo nemoci. Např. ve Všeobecné fakultní nemocnici i v Praze se léčí podnikatelé, kteří v posledních deseti letech pracovali téměř bez přestávky, bez dovolených, neodpočívali, přecházeli chřipky, a pak je ve třiceti či čtyřiceti letech dovedla roztroušená skleróza k tomu, že totálně přehodnotili svůj hodnotový žebříček.

Pracovní zátěž může přivodit smrt nepřímo. Při vyšetřování smrtelného úrazu ve slévárně v jihomoravském kraji zjistili inspektoři z inspekce práce, že poškozený odpracoval za osm měsíců 500 hodin přesčasů. Inspekce práce je názoru, že úraz byl způsoben především únavou zaměstnance.

Další extrémní případ je z východočeské dopravní firmy, jejíž tři pracovníci požadovali uznání 1313 až 1591 hodin přesčasů za rok. Přitom zákoník práce (dále zák. práce) povoluje nejvýše 150 hodin, jen výjimečně je dovoleno 416 hodin. Při pětitýdenní dovolené museli tito lidé pracovat bez víkendů čtrnáct hodin denně. 

Pracovní přetížení

Častým následkem přepracování jsou infarkty a jiné cévní příhody. Infarkt myokardu (srdečního svalu) bývá v odborné literatuře označován jako plod arteriosklerózy, která se může vyvíjet již v mládí a postupuje s věkem. Infarkt myokardu je tedy zásadně onemocněním, avšak za určitých okolností může být kvalifikován jako úraz, a nastal-li v souvislosti s pracovním procesem, jako úraz pracovní. K tomu, aby infarkt myokardu byl uznán jako pracovní úraz, musí být splněny tyto podmínky (podmínky úrazového děje):

• náhlé vypětí sil, velká námaha a nezvyklé úsilí, kdy pracovní úkon přesahuje hranici obvyklé, každodenně vykonávané práce,
• obvykle těžká práce, konaná však za nepříznivých okolností nebo
• práce, na níž organismus zaměstnance není uzpůsoben nebo na kterou zaměstnanec svými fyzickými schopnostmi nestačí 

Bezprostřední příčinou infarktu je tedy psychické nebo fyzické trauma vzniklé na základě výše uvedené situace. Tyto právní a medicínské zásady byly formulovány v soudním rozhodnutí R 27/1962 a ve stanovisku R 11/1976. V souladu s tímto výkladem posuzují soudy stejně námahu z tělesné práce i námahu z duševní práce.

Za nepříznivé okolnosti se považují např. nepříznivý momentální zdravotní stav zaměstnance, špatné počasí, neobvyklá poloha či pohyb při práci.

K takovému mimořádnému psychickému vypětí musí ovšem dojít při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním. Nemůže být proto pracovním úrazem náhlá cévní příhoda, která byla vyvolána tím, že nadřízený zaměstnanec nepříznivě hodnotil zaměstnance a odvolal jej z funkce, neboť k poruše zdraví tu nedošlo v důsledku duševního vypětí vyvolaného nadměrným pracovním zatížením. 

Příklad:

Manažer s ohledem na množství práce musel pracovat přesčas. Při této činnosti utrpěl infarkt myokardu a byl dlouhodobě v pracovní neschopnosti. S ohledem na příčinnou souvislost s plněním pracovních úkolů, které byly nad rámec jeho běžné pracovní náplně, je nutno považovat tento úraz za pracovní.

Z výše uvedených podmínek vyplývá, že za pracovní úraz nelze považovat infarkt myokardu, který se zaměstnanci přihodil např. na pracovní schůzce v důsledku rozčilení, byť při plnění pracovních úkolů, neboť k poruše zdraví tu nedošlo v důsledku duševního vypětí vyvolaného nadměrným pracovním zatížením. 

Nemoc a práce

Jinak se posuzují onemocnění, která nejsou v seznamu nemocí z povolání. Většinou se jedná o nemoci psychického charakteru. I když většinou mají původ v nadměrné pracovní zátěži, nejsou dosud jako nemoci z povolání uznávány. Je proto na příslušných legislativních orgánech, aby na základě analýz odborníků z oblasti pracovního lékařství dali podnět k úpravám seznamu nemocí z povolání, případně navrhli jiný seznam ohrožení nemocí z povolání.

Pro poškozené zaměstnance není však nic ztraceno. Mohou uplatňovat nárok na náhradu jiné škody na zdraví, která je důsledkem pracovní činnosti, i když by se nejednalo o pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení touto nemocí. Museli by však prokázat, že ke škodě na zdraví došlo v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti ze strany zaměstnavatele. Tyto povinnosti jsou stanoveny zejména v pracovněprávních předpisech, jako je např. zák. práce, zákon č. 309/2006 Sb., nařízení vlády č. 361/2007 Sb., o ochraně zdraví při práci, hygienické předpisy atd. 

Mezi povinnosti zaměstnavatele patří např. dodržovat ustanovení:

• Zákoník práce o práci přesčas (§ 93), o době odpočinku (§ 90), o přestávkách v práci (§ 88 a 89), v bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, zejména v prevenci rizik (§ 102),
• zák. č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích, jako jsou požadavky na pracoviště a pracovní prostředí (§ 2), zákazy výkonu některých prací (§8),
• nařízení vlády č. 361/2007 Sb., k ochraně zdraví při práci, jako např. ochranu zaměstnance při práci s počítačem, dodržování zákazu prací monotónní povahy a ve vnuceném tempu, zajištění bezpečnostních přestávek apod. 

V případě, že poškození zdraví vzniklé při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním není možné kvalifikovat jako pracovní úraz nebo nemoc z povolání, je třeba uplatňovaný nárok na náhradu škody posoudit z hlediska obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. Obecná odpovědnost zaměstnavatele nastupuje např. v případě, kdy onemocnění zaměstnance, které nelze posoudit jako nemoc z povolání, bylo vyvoláno závadným pracovním prostředím, jehož působení sice nebylo násilné a krátkodobé (v takovém případě by se mohlo jednat o pracovní úraz), ale trvalo delší dobu (např. dlouhodobý styk s dráždivými chemickými látkami) a závadnost pracovního prostředí byla důsledkem porušení právních povinností zaměstnavatele, které jsme uvedli jako příklad. Může se jednat i o hygienické předpisy. Prokázat porušení těchto povinností ze strany zaměstnavatele a příčinnou souvislost s onemocněním spočívá na zaměstnanci. 

Nemoci v létě

Letošní parné léto způsobilo častá onemocnění i při pracovní činnost, jako je např. úžeh nebo úpal.

Zaměstnavatel je podle zák. práce povinen vytvářet vhodné podmínky k bezpečné a zdraví nezávadné práci. Za předpokladu, že je prokázána příčinná souvislost mezi činností zaměstnance a uvedeným následkem, je možné úžeh nebo úpal považovat za pracovní úraz.

K úpalu může dojít i u zaměstnanců, kteří pracují v kancelářích, dojde-li u nich ke zhroucení tělesné termoregulace. Může to nastat v případech, kdy zaměstnavatel např. v letním období nezajistí bezplatné ochranné nápoje, jak mu to přikazují právní předpisy, zejména nařízení vlády č. 361/2007 Sb. 

Přepětí sil často způsobí úraz v podobě kýly. Nejčastěji se kýly vyskytují v tříselných krajinách, v jizvě pupeční a pooperační, dále kýly stehenní, nadbřiškové, brániční, bederní, sedací, hýžďové a u mužů kýly skrotální (šourkové). Mohou být vrozené nebo získané po nadměrném zatížení břišní stěny neúměrně těžkou fyzickou prací, vadným pracovním postupem a nesprávně provozovaným sportem. Někdy se spojí obě příčiny. 

Prohlásit břišní kýlu za úraz předpokládá dokázat, že kýlu vyvolal přímý a značný úder na břišní stěnu (např. tupým předmětem, kopnutím, nárazem břicha na volant). Lékař, v součinnosti s jinými důkazními prostředky, musí prokázat mechanismus úrazového děje a souvislost dané kýly s úrazovým dějem, tj. zjistit přímé poškození břišní stěny, podkožní krevní výron do kýlních obalů a skutečnost, že kýla nebyla před tímto úrazem. Pro tyto traumatické kýly je charakteristické, že se vyskytují na jiných místech než běžné kýly tříselné, pupeční a skrotální. Došlo-li při zvedání těžkých břemen nebo při namáhavé práci k uskřinutí kýly nebo ke zvětšení staré kýly, přiznává se úrazová kvalifikace zhoršení kýly již existující.

Obtížnější bývá posoudit, zda a za jakých okolností či předpokladů lze jako úraz kvalifikovat tzv. přesílení nebo přemožení. Jak již bylo výše uvedeno, náhlé neobyčejné napětí síly nebo přepětí sil se může pokládat za úrazový děj. Při posuzování je nutné postupovat individuálně podle povahy jednotlivého případu a odlišit přepětí od obvyklé pracovní námahy. Výkon, který u jedné osoby vyžaduje mimořádné a neobyčejné tělesné vypětí a přesahuje hranici obvyklé práce, může pro jinou osobu být běžným pracovním výkonem. Za úrazový děj lze považovat i prudký, nenadálý, násilný a nevyvážený pohyb (např. při reflexní obraně proti hrozícímu pádu), nestačí však běžný, třeba rychlejší pohyb. Podobně nestačí tzv. mikrotrauma, tj. malý mechanický insult, způsobující drobné poškození některé tělesné tkáně nebo orgánu. Avšak opakovaná mikrotraumata stejné povahy, vedoucí ke zjevnému porušení zdraví, mohou být příčinou nemocí z povolání. 

Kýla může rovněž vzniknout z nadměrného úsilí (z přepětí sil). Předpokladem je, že během pracovního procesu došlo skutečně k velké, náhlé a neočekávané svalové námaze (přesílení) a klinický nebo operační nález je v souhlasu s nedávným vznikem kýly. Tyto kýly vznikají nejčastěji v tříslech, pupku a skrotu. Může k nim vést i neobratný pohyb při zdvihání nebo zachycení padajících předmětů a veliké hmotnosti nebo při skoku či vzepření, takže účinkem náhlého vnějšího násilí vzniká trhlina ve svalstvu stěny břišní. 

Nemocná záda

Poškození meziobratlových destiček může mít původ jak chorobný, tak úrazový. Chorobné změny jsou způsobovány stárnutím, mikrotraumaty stálých otřesů páteře nebo stálého zatěžkávání páteře osob těžce fyzicky pracujících. Nastává vysušení destičky a ztráta její elasticity. Úrazový děj při tomto spočívá v přímém násilí na páteř (např. prudký úder, pád na záda) a v nepřímém účinku na příslušný úsek páteře při pádu na hýždě; v náhlém neobyčejném napětí síly při tzv. přesílení (přemožení); v náhlém, násilném prudkém pohybu, je-li nevyvážený, např. při reflexní obraně proti hrozícímu pádu; nebo v malých mechanických mikrotraumatech, působících drobné poškození tělesné tkáně nebo některého orgánu (poškozený si jej uvědomuje, až když se opakují a vedou ke zjevnému zhoršení zdraví). Lékař se musí vyjádřit, zda úrazový děj byl způsobilý vyvolat svým mechanismem dané poškození zdraví a případně musí určit poměr úrazové složky ke stupni chorobných změn. V těchto případech vůbec nerozhoduje predispozice zaměstnance (náchylnost zaměstnance k tomuto úrazu nebo dříve způsobený úraz stejného nebo podobného druhu). 

Příklady:

Zaměstnanec při zvedání předmětu o velké hmotnosti náhle pocítil bodavé bolesti v kříži s nemožností napřímení zad. Zhmožděním bederní krajiny tu došlo k náhlému výhřezu meziobratlové destičky. Děj byl posouzen jako úrazový, i když byly předtím u poškozeného zjištěny degenerativní změny tuberkulózního původu.

Zaměstnanec mimo svoji pracovní náplň uklízel mimo pracovní dobu po vymalování kanceláře. Přitom přenášel objemnější břemena a způsobil si kýlu, I když tato činnost nepatřila do jeho druhu práce, byl způsobený úraz posuzován jako pracovní, neboť zaměstnanec vykonával činnost pro zaměstnavatele. 

Porucha mozkové činnosti

Jde tu o záchvatové onemocnění z poruchy fyziologické činnosti mozkové tkáně. Jeví se občasnými záchvaty krátkodobého bezvědomí, nebo aspoň hrubě porušeného vědomí různé intenzity, trvajícího několik vteřin až minut, provázeného někdy svalovými křečemi, nepřiměřenými pohyby a jednáním atp.

Nejvíce epilepsií má původ v poškození šedé mozkové hmoty úrazem lebky. Jedná se o epilepsii poúrazovou, která se často řadí mezi pracovní úrazy.

K mechanismu úrazu patří tupí úder s následnou frakturou lebeční kosti, zraněním plen mozkových a poškozením mozkové tkáně, ale i např. poškození lebky úderem stlačeného vzduchu, otrava průmyslovými jedy v průmyslovém provozu, a to buď akutní (bude se jednat o pracovní úraz) nebo chronická, pozvolná (nemoc z povolání). Vždy je však postižena mozková kůra, tedy šedá mozková hmota. K zvláštnosti této epilepsie patří, že onemocnění zpravidla nezačíná bezprostředně po poranění mozku, ale nejčastěji do půlroku po něm. Epilepsie tedy může být posouzena jako pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Bude záležet na úrazovém ději, časové posloupnosti a vyjádření lékaře.

Příklad:

V judikatuře byl řešen případ, kdy úřednice v důsledku epileptického záchvatu spadla v kanceláři ze židle a hlavou narazila na roh skříně. Důsledkem byl úraz hlavy a dlouhodobá pracovní neschopnost. Úraz byl posouzen jako pracovní, neboť se stal při výkonu pracovní činnosti. 

Dohody o odškodňování pracovních úrazů

V pracovních sporech mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem platí, že vždy je lepší se dohodnout, než se „soudit“. U pracovních úrazů ve zvláštních případech to platí dvojnásob.

Při sjednávání dohod o mimosoudním odškodnění netypických pracovních úrazů by se mělo postupovat podle § 125 zák. č. 99/1963 Sb., (občanský soudní řád). Zejména se jedná o prokázání existence důvodů, které pro zaměstnavatele znamenají zproštění odpovědnosti za pracovní úraz. 

Podle ustanovení § 125 občanského soudního řádu o důkazních prostředcích se mohou používat za důkaz všechny prostředky, jimiž lze zjistit skutečný a objektivní stav, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, listiny, výslech účastníků, záznam nebo evidence úrazu apod. Mají-li se předcházet soudní spory a náhrady škod z pracovních úrazů, je třeba, aby zaměstnavatel již v mimosoudním řízení seznámil zaměstnance s navrhovanými důkazy, neboť dohoda mezi poškozeným a zaměstnavatelem je jedním z častých způsobů odškodnění pracovního úrazu v mimosoudním řízení. Většinou se uzavírá v případech, kdy zaměstnavatel uznává svou odpovědnost za způsobený pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Vyčíslení jednotlivých nároků není třeba v těchto případech sporem, neboť podklady pro posouzení nároku za ztrátu na výdělku dodá mzdová účtárna a bodové hodnocení pro bolestné a ztížení společenského uplatnění obstará lékař.

U netypických pracovních úrazů je znalecký posudek lékaře jedním z rozhodujících důkazů. Lékař musí potvrdit úrazový děj, tedy příčinnou souvislost mezi úrazem a vzniklou škodou a další okolnosti, jako je vliv pracovního zatížení na vznik úrazu, zdravotní stav zaměstnance apod. 

Za porušení předpisu náhrada škody

Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností (§ 265 odst.1 zák. práce). O porušení právních povinností půjde např. při nezajištění teploty na pracovišti, neposkytnutí ochranných nápojů nebo bezpečnostních přestávek apod. Náhrada škody může mít podobu např. náhrady za ztrátu na výdělku v důsledku onemocnění, bolestné apod. Předpokladem této odpovědnosti zaměstnavatele je ovšem vznik škody, příčinná souvislost mezi zaviněným porušením povinnosti ze strany zaměstnavatele (nedbalostní nebo úmyslné jednání) a vznikem škody.

Neplnění povinností zaměstnavatele v oblasti bezpečnosti práce má svůj odraz i v zákoně
č. 251/2005 Sb.,o inspekci práce v § 30. Pokutu může zaměstnavatel obdržet např. v těchto případech spáchání správního deliktu:

- nezajistí přijetí opatření potřebných k prevenci rizik, ačkoli k tomu má povinnost podle zvláštního právního předpisu (§ 132a zák. práce) - (pokuta až do částky 2 milionu korun),

- nedodrží povinnosti při zajišťování bezpečnosti práce stanovené v § 101 až 103 zák. práce (pokuta až do částky 2 milionů korun),

- nevede evidenci fyzických osob, u nichž byla uznána nemoc z povolání (pokuta až do částky 400 tisíc korun),

- neplní povinnosti týkající se pracoviště a pracovního prostředí v zákonu o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci č. 309/2006 Sb. (pokuta až do částky jednoho milionu korun),

- poruší povinnost týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovenou v zákoně č. 309/2006 Sb. (pokuta až do částky jednoho milionu korun).

Obdobné povinnosti na úseku bezpečnosti práce a tomu odpovídající sankce při spáchání přestupku jsou v zákoně č. 251/2005 Sb., uvedeny v § 17 i pro fyzické osoby, které jsou zaměstnavateli, např. pro osoby samostatně výdělečně činné. 

Náhrada škody pro zaměstnance

Vedle náhrady za ztrátu na výdělku v době pracovní neschopnosti a po jejím skončení náleží zaměstnanci, který měl pracovní úraz nebo onemocněl nemocí z povolání, bolestné a odškodné za ztížení společenského uplatnění.

Bodové hodnocení představuje částku 250 korun za 1 bod a uvede se v lékařském posudku podle stanovených položek. Bodové hodnocení ztížení společenského uplatnění se provede až rok poté, kdy došlo k poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Musí být zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví, a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, případně léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravšího stavu. Určí se se zřetelem k povaze, rozsahu, prognóze poškození zdraví, anatomickým a funkčním omezením a jejich dopadu na uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb poškozeného a jeho další uplatnění v životě. 

Autor je advokátem a odborníkem na pracovní právo.