Poskytování dlouhotrvajících služeb z pohledu zákona o dani z přidané hodnoty
autor: JUDr. Monika Novotná publikováno: 20.04.2018
Zákon č. 170/2017 sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní, zasáhl významně do činnosti advokátů z pohledu daně z přidané hodnoty. Účinky bude mít novela zákona o DPH i na advokáty při poskytování advokátních služeb v období přesahujícím 12 měsíců.
Podle novelizovaného ust. § 21 odst. 8 zákona o DPH se zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, poskytované po dobu delší než 12 měsíců, považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém bylo poskytování tohoto plnění započato. V běžné advokátní praxi, kdy způsob fakturace bude záviset jen na dohodě s klientem, toto ustanovení nebude činit zásadní potíže, problémy by mohly vzniknout u některých dohod o odměně závislé na úspěchu ve věci a zcela zásadní pak v případě, že odměnu advokát neobdrží dříve, než věc skončí – typicky jde o ustanovené obhájce nebo zástupce v civilním řízení, insolvenční správce apod. V těchto případech totiž nelze problematiku DPH ošetřit smluvní cestou a vyúčtování zálohových plateb, alespoň ve výši daně z přidané hodnoty, se jeví jako hodně problematické. V praxi by totiž ustanovený obhájce, jehož obhajoba např. započala k 1. 8. 2017 a k 31. 12. 2018 ještě neskončila, musel k 31. 12. 2018 z dosud poskytnuté činnosti odvést DPH a toto vykázat v kontrolním hlášení i daňovém přiznání. Přitom nemůže nijak ovlivnit délku trvání poskytování služby, a v důsledku toho ani okamžik vyúčtování a úhrady. V popisovaném případě by tak advokát odvedl DPH státu, který sám mu tuto DPH uhradí až s několikaměsíčním (příp. i několikaletým) zpožděním. Dosavadní judikatura řešila uskutečnění zdanitelného plnění u služeb advokátů při obhajobách nebo zastupování v civilním řízení a dospěla k závěru, že dnem uskutečnění zdanitelného plnění je den, kdy se advokát dozví o tom, že jeho povinnost tyto služby poskytovat skončila.[1]
Tato judikatura se jeví jako překonaná novou právní úpravou, která však není v úplném souladu se směrnicí Rady 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice DPH“). Čl. 64 odst. 2 směrnice DPH totiž pouze umožňuje členským státům, aby v některých případech dodání zboží nebo poskytnutí služby, které probíhají po určitou dobu, považovaly toto dodání nebo tuto službu za uskutečněné alespoň jednou ročně. Nejde tedy o povinné pravidlo, a jak potvrzuje ustálená judikatura Soudního dvora EU[2], je nutné je vykládat restriktivně, protože jde o výjimku ze základního pravidla (čl. 63 směrnice DPH). Důvodová zpráva k zákonu č. 170/2017 Sb. hovoří o tom, že se Česká republika rozhodla výjimky dle
čl. 64 odst. 2 směrnice DPH využít. Plošné použití § 21 odst. 8 zákona o DPH, které nezohledňuje specifika poskytování právních služeb, se tak jeví jako ustanovení, které je
v rozporu se smyslem a účelem čl. 64 odst. 2 směrnice DPH. Dochází k porušení zásady proporcionality, kdy se neodůvodněným způsobem přenášejí náklady na advokáta – plátce DPH, a to především náklady na financování odvedené DPH a administrativní náklady spojené s aplikací daného ustanovení. Dá se tedy očekávat, že důsledné vyžadování aplikace § 21 odst. 8 zákona o DPH u advokátů, insolvenčních správců, exekutorů apod. povede ke sporům se správcem daně. V takovém případě je určitou možností obrany dovolat se přímé účinnosti čl. 63 směrnice DPH (což judikatura SDEU připouští), podle něhož je zdanitelné plnění uskutečněné poskytnutím služby, tedy, jak vyplývá z citovaného nálezu Ústavního soudu, dnem, kdy se advokát dozví o tom, že jeho povinnost tyto služby poskytovat skončila. Praktickou radou, která by negativní účinky § 21 odst. 8 zákona o DPH, eliminovala, je v současné době pouze snaha o zálohové platby alespoň ve výši odváděné daně z přidané hodnoty.
Představenstvo České advokátní komory si je vědomo komplikací, k nimž by dodržování citovaného pravidla u advokátů vedlo, a snaží se zajistit podporu pro odpovídající legislativní úpravu, která by dosavadní model zachovala alespoň pro případy, kdy přiznání odměny je závislé na rozhodnutí orgánu veřejné moci.
Autorka je členkou představenstva ČAK, advokátkou Rödl & Partner, advokáti, v. o. s.