Osoba, která na internetu zveřejní inzeráty na prodej zboží, nemá automaticky postavení „obchodníka“

publikováno: 05.10.2018

Takovou činnost lze považovat za „obchodní praktiku“, pokud tato osoba jedná za účelem, který odpovídá její obchodní činnosti, podnikání, řemeslu nebo svobodnému povolání.

Spotřebitel si zakoupil na internetovém prodejním portálu použité hodinky. Poté, co zjistil, že hodinky nemají vlastnosti uvedené v inzerátu, oznámil prodejci, že hodlá odstoupit od smlouvy. Evelina Kamenova, prodejce, zpětvzetí zboží proti vrácení peněz odmítla. V důsledku toho podal spotřebitel stížnost k bulharské komisi na ochranu spotřebitelů (KZP). KZP po prohlédnutí tohoto portálu konstatovala, že ke dni 10. prosince 2014 bylo na tomto portálu E. Kamenovou pod pseudonymem „eveto-ZZ“ stále zveřejněno osm inzerátů na prodej různého zboží.

V rozhodnutí ze dne 27. února 2015 KZP uvedla, že se E. Kamenova dopustila správního deliktu a uložila jí na základě vnitrostátního zákona o ochraně spotřebitelů několik správních pokut. KZP poukázala na skutečnost, že E. Kamenova v žádném z inzerátů neuvedla jméno, poštovní adresu ani e-mailovou adresu obchodníka, celkovou cenu prodávaného zboží včetně daní a poplatků, platební a dodací podmínky a podmínky plnění, právo spotřebitele odstoupit od kupní smlouvy uzavřené na dálku, podmínky, lhůtu a způsob uplatnění tohoto práva, jakož i připomenutí existence zákonné záruky za soulad prodávaného zboží s kupní smlouvou.

Evelina Kamenova podala proti tomuto rozhodnutí žalobu u bulharských soudů z důvodu, že není „obchodníkem“, a že ustanovení bulharského zákona tedy nejsou použitelná. V této souvislosti se Administrativen sad – Varna (správní soud ve Varně) táže Soudního dvora, zda lze osobu, která na internetovém portálu zveřejní relativně velký počet inzerátů na prodej zboží značné hodnoty, považovat za „obchodníka“ ve smyslu směrnice o nekalých obchodních praktikách[1].

Svým rozsudkem Soudní dvůr nejprve uvádí, že ke kvalifikaci „obchodníka“ ve smyslu této směrnice je nezbytné, aby dotyčná osoba jednala „za účelem, který lze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání“ nebo jménem obchodníka či na jeho účet.

Soudní dvůr dále uvádí, že smysl a rozsah pojmu „obchodník“, je třeba určit ve vztahu k pojmu „spotřebitel“, jímž se označuje každý jednotlivec, který nejedná v rámci obchodní nebo podnikatelské činnosti. Soudní dvůr v tomto ohledu konstatuje, že vnitrostátní soud musí rozhodnout případ od případu na základě všech skutkových okolností, které má k dispozici, zda taková fyzická osoba, jako je E. Kamenova, jednala za účelem obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo svobodného povolání, přičemž zejména ověří, zda se prodej uskutečnil organizovaně, měl pravidelnou povahu nebo bylo jeho účelem dosažení zisku, zda se nabídka týká omezeného počtu výrobků, a musí přezkoumat právní status a technickou způsobilost prodávajícího.

Kromě toho, aby byla dotčená činnost považována za „obchodní praktiku“, musí vnitrostátní soud ověřit, že tato činnost vychází ze strany „obchodníka“, a dále, že je tato činnost jednáním, opomenutím, chováním, prohlášením nebo obchodní komunikací „přímo související s propagací, prodejem nebo dodáním produktů spotřebiteli“. Za těchto okolností Soudní dvůr dospěl k závěru, že fyzickou osobu, která na internetovém portálu zveřejní současně určitý počet inzerátů, v nichž nabízí k prodeji nové i použité zboží, lze považovat za „obchodníka“ a takovou činnost kvalifikovat jako „obchodní praktiku“ pouze tehdy, pokud tato osoba jedná za účelem odpovídajícím její obchodní činnosti, podnikání, řemeslu nebo svobodnému povolání.

Zdroj: Soudní dvůr EU.