O nezávislosti advokacie

Nedávno uplynulo pětadvacet let od projevu tehdejšího prezidenta ČSSR, pana Václava Havla, pro obě sněmovny Kongresu USA dne 21. února 1990. Jeho obsah, který vyvolal souhlasný potlesk posluchačů, pro nějž musel být několikrát přerušen, zůstává i dnes aktuální. Nejčastěji citovanou částí tohoto projevu jsou tato slova: „Často slyším otázku, jak nám Spojené státy mohou dnes pomoci. Má odpověď je paradoxní, jako ostatně celý můj život: nejvíc nám pomůžete, když pomůžete Sovětskému svazu na jeho sice nezvratné, ale přesto nesmírně komplikované cestě k demokracii.“ Ve slovech Václava Havla lze dnes však nalézt i paralelu ve vztahu k advokátnímu stavu.

Prezident České republiky, Miloš Zeman, k 1. březnu tohoto roku přijal demisi ministryně spravedlnosti prof. JUDr. Heleny Válkové, CSc., a na její místo v nejbližších dnech jmenuje JUDr. Roberta Pelikána, Ph.D., který se tak stane v pořadí již patnáctým ministrem spravedlnosti v rámci samostatné České republiky. Jedním ze záměrů budoucího ministra má být reforma advokacie spojená s reformou justice, a to prostřednictvím prodloužení dosavadní tříleté koncipientské praxe o povinnou praxi, kterou by měli budoucí advokáti absolvovat na soudech. Prosazovaný systém stáží má fungovat i opačně. Absolventi právnických fakult, rozhodnutí pro povolání soudce, by povinně procházeli praxí v advokátní kanceláři.

Proti této vizi se oprávněně vymezili někteří zástupci advokátního stavu, upozorňující, mimo jiné, na nežádoucí vznik personálního propojení mezi soudy a advokacií v kontrastu se skutečností, že základním atributem advokacie má být nezávislost. Nezávislost, která umožňuje advokátovi plně a pečlivě se věnovat ochraně práv a zájmů svého klienta, a to proti jiným subjektům, včetně státu. Nezávislost, požadovaná ust. § 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Česká advokátní komora je potom samostatným veřejnoprávním subjektem sloužícím k ochraně této nezávislosti, a potažmo tedy klientů advokáta.

Advokacii můžeme, spolu s dalšími právnickými profesemi, zařadit do takzvané širší justice.  Ty společně působí k naplnění ideálů spravedlnosti při vzájemné nezávislosti, obdobně jako Česká republika v raných 90. letech pomalu směřovala k politické pluralitě, respektu k právům národů na svébytnost a k tržní ekonomice. Stejně jako Česká republika byla v této době ovlivňována vztahy mezi evropskými státy, tak i na advokacii má vliv korelace mezi složkami širší justice.

Proto, chceme-li se ubírat k výše zmíněným ideálům, musíme pomoci veřejné správě nezávislost advokacie zachovat.

JUDr. Jiří Všetečka, člen představenstva ČAK