Odvolací soud bude muset znovu posoudit naléhavost právního zájmu stěžovatelky na určení neplatnosti jejího odvolání z funkce ředitelky MŠ
publikováno: 10.11.2017
II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Nejvyššího soudu a ústavní stížností napadené výroky rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces.
Stěžovatelka byla na dobu určitou od 1. 8. 2010 do 31. 7. 2012 jmenována statutárním městem Hradec Králové do funkce ředitelky mateřské školy. Dne 25. 5. 2012 bylo stěžovatelce doručeno písemné odvolání z této funkce pro závažné porušení a neplnění právních povinností vyplývajících z činností, úkolů a pravomocí na vedoucím pracovním místě ředitelky mateřské školy. Stěžovatelka se následně prostřednictvím žaloby domáhala proti mateřské škole a městu jako žalovaným určení neplatnosti svého odvolání z výkonu funkce a současně zaplacení částky 50 976 Kč jako nezaplacené odměny, která by jí byla vyplacena, kdyby k odvolání nedošlo.
Okresní soud v Hradci Králové její žalobu zamítl, odvolací Krajský soud v Hradci Králové následně potvrdil prvostupňový rozsudek ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti odvolání z funkce ředitelky, ve zbytku ho zrušil a vrátil okresnímu soudu věc k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl, že stěžovatelka nemá na určení neplatnosti naléhavý právní zájem podle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou a skončil uplynutím této sjednané doby záhy po odvolání stěžovatelky z funkce. Pro stěžovatelku by to tedy znamenalo, že i kdyby byla se svou žalobou úspěšná, stejně by práci ředitelky nemohla dále vykonávat. Naopak co se týče požadované nevyplacené odměny, dospěl odvolací soud v rámci posouzení předběžné otázky k závěru, že odvolání stěžovatelky z funkce bylo neplatné, a proto musí okresní soud v této části žalobu znovu projednat. Dovolání stěžovatelky proti zamítanému výroku rozsudku odvolacího soudu odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné. Poté se stěžovatelka obrátila se svou stížností na Ústavní soud.
Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Stěžovatelka v řízení tvrdila, že svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřuje v tom, že ji neplatné odvolání znevýhodňuje při hledání nového zaměstnání, zasahuje do její dobré pověsti a neumožňuje získat příslušnou podporu v nezaměstnanosti. Krajský soud však vyšel z názoru, že jediný v úvahu připadající právní zájem, kterým lze opodstatnit určovací žalobu, je pouze zájem stěžovatelky na pokračování ve výkonu funkce ředitelky. Ústavní soud konstatuje, že ačkoliv je posouzení naléhavého právního zájmu věcí nezávislého soudního rozhodování, krajský soud nemohl ponechat bez adekvátní reakce výše zmíněnou argumentaci stěžovatelky. Tímto postupem porušil její právo na spravedlivý proces a toto pochybení nenapravil ani Nejvyšší soud. Z hlediska ochrany ústavnosti se musí krajský soud v dalším řízení věnovat předmětné argumentaci stěžovatelky, kterou dokládá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a náležitě se s touto argumentací v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3245/16 je dostupný ZDE.
Zdroj: Ústavní soud, Brno.