Odškodnění za pracovní úraz a příčinná souvislost v případě pooperačních komplikací
publikováno: 18.09.2018
I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Krajského soudu v Brně, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také právo na uspokojivé pracovní podmínky podle čl. 28 Listiny.
Poškozený utrpěl v srpnu 2008 vážný pracovní úraz – zlomeninu pánve a rupturu močové trubice, když na něho při demontáži zadního kola od traktoru ze zadní nápravy opatřené dvojmontážním kolem vypadlo kolo o hmotnosti přibližně půl tuny. Zlomenina byla řešena kostní operací v podobě umístění kovové dlahy. Do konce roku 2008 chodil poškozený o dvou berlích, následně se však léčení zkomplikovalo zlomením předmětné dlahy v pánvi. Poté byl poškozený znovu operován a v červnu následujícího roku došlo ke zhoršení jeho hybnosti. Poškozený byl opět hospitalizován a bylo mu provedeno několik dalších zákroků, neboť se mu vytvořil absces. Jeho stav se zhoršoval v důsledku dechových obtíží. V průběhu roku 2010 podstoupil několik dalších zákroků, došlo u něj k sepsi a úplnému ochrnutí všech končetin. V září 2011 zemřel.
Od České pojišťovny, a. s. obdržel poškozený za ztížení společenského uplatnění přibližně 700 tisíc Kč. V srpnu 2011 pak zažaloval svého zaměstnavatele o náhradu škody z pracovního úrazu ve výši 3.363.540 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že v září poškozený zemřel, bylo v řízení před Okresním soudem ve Vyškově pokračováno s jeho dědici (v tomto řízení stěžovatelé). Co do částky 3.000.000 Kč za mimořádné ztížení společenského uplatnění soud řízení zastavil, neboť stěžovatelé vzali co do této částky žalobu zpět. Okresní soud ve zbytku žalobě z větší části vyhověl. Pojišťovna, která do původního řízení přistoupila jako vedlejší účastník, se proti rozsudku odvolala a Krajský soud v Brně nechal ve věci vypracovat revizní posudek. Odvolací soud poté žalobu stěžovatelů zamítl, neboť dospěl k závěru, že zánětlivé onemocnění měkkých tkání krku, způsobené zlatým stafylokokem, bylo zcela samostatnou příčinnou poškození zdraví poškozeného a nemělo příčinnou souvislost s pracovním úrazem. Dovolání stěžovatelů odmítl Nejvyšší soud pro nepřípustnost. Stěžovatelé se poté obrátili se svou ústavní stížností na Ústavní soud.
Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná.
Objektivní odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úraz a nemoc z povolání je jedním z odrazů takové zvýšené odpovědnosti za zdraví a život zaměstnance, kterážto odpovědnost vyplývá z Listiny a z mezinárodních závazků. Do příslušných ustanovení pracovního práva se tak promítá zaručené právo zaměstnance na ochranu zdraví a uspokojivé pracovní podmínky. Dalším projevem této zvýšené ochrany je i princip zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele, které se vztahuje na úrazy a nemoci z povolání, který zaručuje, že újma na zdraví bude zaměstnanci uhrazena i v případě platební neschopnosti zaměstnavatele (vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů).
Jestliže v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání je z hlediska lékaře souvislost mezi úrazem nebo nemocí a konečným zdravotním stavem zaměstnance zjevná, musí existovat zvláště dobré důvody pro to, aby tomu tak nebylo i z hlediska soudce. Krajský soud učinil závěr o „přerušené příčinné souvislosti“ unáhleně. Ze znaleckých posudků i výpovědi znalce vyplývá, že pravděpodobnost, že by se stejný absces míšního kanálu rozvinul sám od sebe, je velmi malá. Je tedy zřejmé, že nebýt úrazu, nebylo by operace. Nebýt operace, tak by poškozený neonemocněl zlatým stafylokokem. Nebýt infekce, tak by nezemřel. Příčinná souvislost – úraz – operace – infekce – smrt je zde zcela zřejmá. V průběhu řízení nebylo zjištěno žádné podcenění taktiky operace ani jiná objektivní okolnost, která by náhle „zvenku“ vstoupila do řetězce příčin a následků. Infekci zlatým stafylokokem nelze považovat za „vnější“ objektivní skutečnost, je to poměrně obvykle se vyskytující komplikace při operativní léčbě úrazů.
Adekvátní závěry však v odůvodnění rozsudku krajského soudu chybí. Odvolací soud se tak bude muset v dalším řízení vypořádat s posouzením, resp. hodnocením i ve vzájemné relaci obsahu provedených důkazů a po celkovém zhodnocení skutkového stavu z hlediska příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a nepříznivým následkem na zdraví poškozeného, s prokázáním příčinné souvislosti mimo rozumnou pochybnost, jakož i v požadované míře přesvědčivosti a pravděpodobnosti tak, jak to plyne z provedených důkazů. Ústavní soud konstatuje, že pochybení odvolacího soudu nenapravil ani Nejvyšší soud, který nesprávně posoudil přípustnost dovolání.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2283/17 je dostupný zde.
Zdroj: Ústavní soud, Brno.